Předchozí článek
Park pod Špilberkem ozdobí socha Jana Skácela
Publikováno 23 Čvn 2014
Básník, spisovatel a žurnalista Jan Skácel strávil velkou část svého života v Brně, kde také zemřel. Jeho památku zde připomínají verše lemující bronzovou kašnu na Náměstí Svobody. Další a tentokrát mnohem konkrétnější upomínkou jeho života a díla by se měla stát socha v parkové zóně na jižním svahu pod hradem Špilberk.
Na začátku toho měsíce o záměru rozhodla rada města. Magistrát současně schválil podmínky soutěže, do níž se bude možné přihlásit až do 11. srpna. Od sochy je očekáváno čistě figurální pojetí na téma Sonetu o lásce a modrém portugalu. Součástí koncepce díla musí být i úryvek: „Dozrál vinohrad, pod tíhou hroznů čas se sklání,“ z výše uvedené básně. Text sonetu i konkrétní pasáž patří na jižní Moravu stejně jako Skácel sám. Slovy náměstka primátora Roberta Kotziana: „ Jan Skácel byl jedním z nejvýznamnějších jihomoravských i českých básníků. Mám ohromnou radost, že jsme soutěž vyhlásili.“ Jméno výherce a podoba sochy by měli být oficiálně známi do konce září. Rozpočet vyčleněný na vznik skulptury činí téměř 1,7 milion korun.
Přestože se Jan Skácel narodil v obci Vnorovy na Hodonínsku, již od gymnazijních let žil v Brně. Poté co v roce 1941 úspěšně odmaturoval, a chvíli se živil jako uvaděč v kině, byl ale celý jeho ročník včetně něj odveden na nucené práce do Rakouska. Do města se tak vrátil až po válce, kdy na zdejší Masarykově univerzitě vystudoval filozofii. Od té doby se však jeho pracovní kroky ubíraly směrem k literatuře. Působení v čele kulturní revue Host do domu pro něj v roce 1969 skončilo zákazem publikování. Řada jeho textů proto následně vyšla v samizdatu. Kromě známých básnických sbírek jako Smuténka, Dávné proso, Metličky, vydal Jan Skácel také několik knížek pro děti. Za svá literární díla byl na úplném sklonku života, kdy trpěl rozedmou plic, odměněn dvojicí prestižních mezinárodních cen – Petrarcovou cenou a cenou Vilenica 89. Posmrtně mu pak bylo v roce 2002 uděleno čestné občanství města Brna.
Skácelův pomník vznikne v rámci projektu Sochy pro Brno. Tak jak se město postupně rozrůstá, snaží se zastupitelé obohacovat ho na veřejných prostranstvích o nová umělecká díla připomínající významné historické osobnosti a mezníky jihomoravské metropole. V rámci projektu tak v nedávné minulosti v Brně vznikla socha nahého Mozarta před divadlem Reduta na Zelném trhu od Kurta Gebauera nebo síťovitá plastika čtyř ocelových žárovek od Tomáše Medka jako pocta T. A. Edisonovi. Všechny tyto osobnosti byly v minulosti s městem nějak spojeny. W. A. Mozart v Brně dvakrát koncertoval a T. A. Edison město osobně navštívil poté, co sestavil projekt elektrifikace budovy dnešního Mahenova divadla. Doufejme jen, že výsledek bude výrazně lepší, než okřídlený lev, který před pár dny přistál na pražském Klárově. Vzhledem k tomu, že zastupitelé ze soutěže předem vyloučili všechny abstraktní pokusy o uchopení Skácelovy osobnosti, nebude to nic jednoduchého.
Magdaléna Baumannová
Mozartova socha před Redutou je odporná, naopak pocta Edisonovi od Tomáše Medka se podle mě velmi povedla. Tak uvidíme, jak dopadne Skácel. Škoda, že musí jít o figurální sochu.
Pocta Edisonovi je vážně hezká. Skácela se dost obávám. Nevím, proč je v podmínkách soutěže na začátku 21. století podmínka, že musí jít o figurální skulpturu. To si ji páni radní rovnou mohou nechat vytisknout na 3D tiskárně.
Přestože většině lidem přijde Mozartova socha nevkusná, mně naopak jako vrchol vtipu a nadsázky. Myslím, že je správné čas od času přistupovat k uměleckým velikánům nejen s pokorou a úctou, ale také s humorem.