Baskičtí separatisté v Rokoku naprosto propadli

Vřískání, zmatené pobíhání po jevišti, rozporuplné (ne)herecké výkony a infantilní dialogy. Pokud Vám, jakožto divákům, tyto prvky v současné divadelní scéně chybí, měli byste navštívit aktuální inscenaci Burundanga v pražském divadle Rokoko.

Stále větší oblibě se v současné době bohužel těší nepříliš sofistikované divadelní inscenace, u kterých nemusí divák namáhat svou šedou kůru mozkovou, ale naopak přichází do divadla zcela vypnout a nechat se strhnout vtipnými replikami. Jednou z takových her je i Burundanga – původní inscenace pocházející z pera španělského dramatika Jordiho Galcerana. Námět hry samotné není nijak špatný. Pojednává o studentce Bertě, která nechtěně otěhotní a není si úplně jistá, zdali otec jejího dítěte – mladý IT technik Manuel – je tím pravým. Díky ztřeštěné kamarádce, studentce farmacie, má po ruce Burundangu, drogu pravdy, díky níž by mohla nahlédnout do duše a mysli svého přítele a dozvědět se informace, které by jí jinak dobrovolně nikdy neřekl.

Mladá studentka se samozřejmě po aplikaci drogy dozví od Manuela mnohem víc, než si původně přála. Krom nějaké té nevěry zjistí, že její vyvolený je terorista. A od tohoto momentu se rozjíždí kolotoč bláznivých situací, v nichž se jedná o únosy, výkupné a možnou likvidaci separatistické organizace ETA, ale také o lásku a důvěru. Galceranova komediální fraška se s jistou dávkou sarkasmu zabývá jedním z největších strašáků dnešní doby – terorismem. Zločince – teroristy však líčí jako zoufalé figurky, které příliš rozumu nepobrali a sami se dokáží chytit do vlastní pasti. Autorem předlohy je současný katalánský dramatik a scénárista Jordi Galceran ověnčený řadou domácích divadelních cen. Nakolik se však režisér Ondřej Zajíc jeho předlohy držel a nakolik si ji předělal k obrazu svému, je otázkou. Dialogy jsou totiž dost nevyrovnané. Sem tam jimi prosvitne jistá mistrnost a vycizelovanost, povětšinou však zabředávají do banality a vulgarity. To ještě zhoršuje pisklavé nastudování hry, z něhož bude nejednoho mužského diváka zřejmě pěkně bolet hlava.

V této souvislosti nelze nezmínit ani herecké výkony hlavních aktérů Evelyn Pacolákové a Henriety Hornáčkové coby dvou studentek a věrných kamarádek, Tomáše Novotného, jakožto snoubence hlavní aktérky a skrytého teroristy, a v neposlední řadě také Radima Kalvody, jenž představuje hrůzostrašného teroristu zvaného Gorka, jsou mírně řečeno rozporuplné. I scénář, který je trochu nešťastně opřen o vulgarismy a chatrné dialogy lze s trochou štěstěny okrášlit, nebo spíše vykompenzovat hereckým umem. Bohužel v případě aktérů Burundangy se tomu tak neděje. Herecké výkony jsou totiž dosti chabé a nepřesvědčivé. Také kulisy působí poněkud kýčovitě a nenechávají divákovi ani milimetr prostoru, aby si sám cokoli představil.

Hodnocení:

Na tomto místě se omlouvám a předesílám, že se vzdávám obvyklého percentuálního hodnocení. Vůbec poprvé jsem se zachovala neprofesionálně a v polovině hry jsem byla nucena odejít. Můj čas je natolik drahocenný, že sledovat skákající a vřeštící herce, kterým schází schopnost intonace, nonverbálního vyjadřování a herecký um, což se snaží kompenzovat pobíháním po pódiu a vykřikováním vulgárních hesel, není můj šálek kávy. Možná se mýlím…. možná Vás diváky inscenace nadchla… každopádně na tomto místě dávám prostor pro Vaše vyjádření a návrhy na možné percentuální hodnocení hry Burundanga.

Markéta Texlerová