V Chile se našlo dvacet neznámých básní Pabla Nerudy

Nadace Pabla Nerudy objevila dvacet doposud neznámých autorových básní, v šesti z nich se píše o lásce. Čerstvě nalezené dílo držitele Nobelovy ceny za literaturu vyjde v Latinské Americe již tento měsíc. Do Evropy se dostane příští rok.

Slavný chilský spisovatel je českých čtenářům znám zejména díky svému příjmení. To totiž převzal od českého básníka Jana Nerudy, jemuž vzdal později při návštěvě Prahy hold tím, že pod nohy jeho sochy na Malé Straně položil květinu. Původně se jmenoval Ricardo Eliezer Neftalí Reyes y Basoalto. Svůj talent ukázal světu již ve třinácti letech, kdy publikoval esej do deníku La Mañana. Podporu v další tvorbě nacházel Neruda ve svém okolí a učitelích, nikoliv však v rodině. Matka mu zemřela pouhé dva měsíce po porodu a otec jeho literární kariéru striktně odmítal. „K tomu, abych skryl své první publikované verše, hledal jsem příjmení, které by ho svedlo z cesty. V jednom časopise jsem našel toto české jméno, a ani jsem netušil, že jde o velkého spisovatele, uctívaného veškerým lidem, autora balad a překrásných romancí,“ vysvětlil Neruda ve svých memoárech, co že ho ve dvaceti letech vedlo k používání netradičního pseudonymu, z něhož se nakonec stalo oficiální jméno.

Nerudova první básnická sbírka Kniha soumraku byla vydána roku 1923. V navazujícím roce vyšla kolekce básní Dvacet milostných básní a jedna zoufalá píseň, vyvolávající kontroverzní názory pro svoji otevřenou erotičnost. Zatímco u veřejnosti vyvolaly sbírky mladého autora zděšení, kritiky byly přijaty vlídně. Nově nalezené texty byly podle všeho napsány až po roce 1956, kdy byl autor umělecky vyzrálejší a prošel si několika experimentálními fázemi psaní. „Jde o literární událost světového významu, největší nález v rámci španělské literatury posledních let,“ nechal se slyšet Nerudův španělský vydavatel Seix Barral. Obsahují převážně milostnou poezii, věnují se ale také věcem každodenního života. „Jsou plné imaginativní síly, výrazové plnosti, erotické a milostné vášně,“ dodal spisovatel Pere Gimferrer podílející se na zveřejňování básní.

Do hledáčku světových médii se Pablo Neruda dostal v krátké době již podruhé. Loni totiž byly exhumovány jeho ostatky kvůli podezření, že nemusel v roce 1973 zemřít přirozenou smrtí, ale být otráven někým z okruhu nebo na příkaz generála Augusta Pinocheta. Jako levicově orientovaný aktivista se totiž Neruda kromě literární kariéry pilně věnoval i kariéře politické. A to nejen doma v Chile, ale i ve světě. Jako konzul působil například v Jakartě a Singapuru. Poté zastával diplomatickou funkci v Buenos Aires, odkud opět vycestoval, tentokrát do Španělska. V Madridu se během svého politického působení stal součástí literárního kroužku. Seznámil se zde se spisovateli jako Federico García Lorca nebo Rafael Alberti. Zemřel přitom jen dvanáct dnů po převratu v Chile, při kterém byl svržen jeho blízký přítel, socialistický prezident Salvador Allende. Přestože jeho pohřeb nebyl prohlášen za veřejný a Pinochet udělil zákaz vycházení, lidé se v ulicích přesto srocovali, aby uctili jeho památku. Z lékařských testů provedených v loňském roce nicméně vyplynulo, že otráven nebyl a zemřel pravděpodobně na rakovinu prostaty.

Nové texty se zaměstnancům nadace podařilo objevit v jedné z mnoha krabic tvořících Nerudovu pozůstalost. „Je to nesmírně vzrušující objev,“ prohlásil autor básníkova oficiálního životopisu Adam Feinstein. „Neruda během života rád žertoval, že jednoho dne dojdou nakladatelé tak daleko, že vydají i jeho ponožky. Nyní ale objevili balík jeho dosud neznámých básní, které ležely kdesi v šuplíku. Jako jeho životopisec se opravdu těším na čtení básní a očekávám od nich další příklad jeho lyrického génia,“ uzavřel Feinstein. Na začátku roku by měly Nerudovy nové texty vyjít ve Španělsku. Kdy budou mít možnost seznámit se s nimi čeští čtenáři, je zatím ve hvězdách.

Magdaléna Baumannová