Na Novotného lávce jsou k vidění Smetanovy kresby
Přestože Bedřich Smetana propadl opojnému kouzlu vážné hudby již v dětství, ani jiné umělecké oblasti mu nebyly úplně cizí. Dokazuje to výstava, která až do první zářijové neděle probíhá v jeho vlastním muzeu na Novotného lávce a jejíž jádro tvoří skladatelovy kresby.
Výtvarné tvorbě se slavný litomyšlský rodák i díky velkému pracovnímu vytížení nevěnovat nikdy naplno, dokonce nemůžeme ani tvrdit, že by šlo o nějaký jeho oblíbený koníček. Smetana prostě sem tam vzal tužku a něco si jí na kus papíru načrtnul. „Jeho kresby vznikaly zřejmě příležitostně a spontánně z momentálního nápadu nebo okamžité potřeby zdokumentovat si zajímavé či jinak pro něho významné místo nebo událost, možná i z dlouhé chvíle, pro potěšení a odreagování,“ připomínají kurátoři výstavy nazvané Jak se u Smetanů malovalo. Kromě drobných autorových děl zde totiž najdeme i několik desítek prací členů jeho rodiny, zejména pak manželky Bettiny Ferdinandiové a vnuka Zdeňka Schwarze.
Nejvíce Smetanových kreseb se nám dochovalo z doby, kdy slavný hudebník přišel o sluch a pobýval nejprve v Praze a poté u svého zetě v malebných Jabkenicích. Byla to právě zdejší příroda plná skrytých lesních rybníků, potůčků, nivních luk a habrových doubrav, která Smetanu učarovala a donutila ho čas od času udělat si na papír nějakou tu drobnou skicu. Na jeho kresbách tak hraje prim především krajina, ať už ta středočeská, nebo zahraniční. Několik nevelkých kreseb totiž Smetana vytvořil již při svém pobytu v Göteborgu, kam odjel po smrti svých tří dcer a první manželky Kateřiny Kolářové v roce 1856. Později pak vzal tužku do ruky i při svých ozdravných pobytech v Alpách. Není jistě bez zajímavosti, že scenérie zpravidla kreslil na rubové strany a útržky starších dopisů a nejrůznější úřední formuláře.
To jeho manželka Bettina Ferdinandová se do malování vrhla o poznání usilovněji. V roce 1864 dokonce začala navštěvovat kurzy tehdy relativně oblíbeného vodňanského krajináře Antonína Waldhausera. Oproti svému manželovi navíc nezůstala Bettina jen u kreseb, ale v následujících letech vytvořila i pěknou řádku akvarelů a olejomaleb. V roce 1877 během pobytu v Jabkenicích namalovala pro zdejší ochotnické divadlo i oponu nazvanou Příchod praotce Čecha na Říp. Že nejde o nijak zvlášť zdařilé umělecké dílo, si byl pravděpodobně vědom i sám Smetana. „No, záležet si Betty dala, ale dramatická ta malba není,“ nechal se údajně slyšet po zhlédnutí díla. Odradit od malování se však jeho žena nedala a vedla k němu i jejich dvě společné dcery Boženu a Zdeňku, jejíž práce jsou na výstavě také k vidění. Stejně tak jako kresby Smetanovy jediné přeživší dcery z prvního manželství Žofie.
Nejdále to však v oblasti výtvarného umění dotáhl skladatelův vnuk Zdeněk Schwarz, který na počátku dvacátého století vytvořil řadu žánrových krajinek jabkenického okolí. Nutno ovšem podotknout, že žádnou velkou díru do světa s nimi také neudělal. Nejzajímavější jsou tak přeci jen práce našeho národního skladatele, od jehož narození letos v březnu uplynulo právě 190 let. Ne že by v nich Smetana nějak umělecky exceloval, to jistě ne, nicméně velmi výmluvně ilustrují jeho spletitý životní osud. Abychom však nekřivdili, jistý unikát na výstavě přeci jen najdeme. Jsou jimi náčrtky měst z ptačí perspektivy, jakési mapy, či kvazi veduty, které Smetana namaloval z dosud neznámých příčin. „Kresby měst zaujmou jak neobvyklostí námětu, tak i detailním vypracování,“ nechala se slyšet vedoucí muzea Olga Mojžíšová. V souvislosti s Rokem české hudby jde o velmi zajímavý počin hodný následování.
Výstava je sice vskutku komorní a tvoří ji jen pár prací, ale i tak je to zajímavé doplnění k jinak všeobecně známému Smetanovu hudebnímu dílu.
Stojí za vidění