Opeth

Ghost reveries

Na úvod vám položím pár otázek. Máte rádi death nebo doom metal? Zdá se vám, že je na scéně příliš kapel, které hrají téměř totožně a vy hledáte alternativu? Líbí se vám, když ze sebe muzikanti ždímou to nejlepší a dokonale ovládají své nástroje?

Patří mezi vaše oblíbené interprety Pink Floyd, Rush nebo jiné prog/art rockové skupiny? Chcete si jednou za čas poslechnout něco melancholického? A konečně jste posluchač, který vyžaduje i vysoce kvalitní grafickou stránku? Pokud byla většina vašich odpovědí kladná, tak to může značit dvě věci. První možnost je ta, že jste fanoušek Opeth. Pokud jím ještě nejste, což je druhá možnost, doporučil bych vám se s tvorbou kapely co nejrychleji seznámit. A co je nejlepší studijní materiál na seznámení se s kapelou? – Samozřejmě poslední studiová deska.

Takže nejprve stručně o kapele pro ty, kdož se s Opeth setkávají poprvé. Opeth nejsou žádní nováčci, ,,Ghost reverie“ je již osmou deskou tohoto švédsko-uruguayského seskupení. Začali jako složitější death/doom metalová kapela typicky švédského střihu. Minimálně od alba ,,Still life“ kapela získala typickou tvář, kterou u ní tolik posluchačů obdivuje. Na posledních třech deskách s ní spolupracoval jako producent Steven Wilson z Purcupine tree a posunul zvuk kapely opět o trochu dál. Jako dosavadní vrchol kapely vidím album ,,Deliverance“ (2002). Po posledním komorněji laděném albu ,,Damnation“ bylo hodně fanoušků zvědavo s čím Opeth přijdou na osmé řadovce.

Opeth na tomto albu ,,opěth“ představují svou typickou tvář a představují jí zase s nonšalancí jim vlastní. Dočkáte se jejich typických znaků a ještě dostanete něco navíc. Ovšem pozor! Důležitou vlastností je trpělivost. Pokud vám dělá problémy se chvíli soustředit, tak se omluvám, ale s hudbou Opeth moc povznášejících chvil asi nezažijete. Do opusů této bandy, nezřídka trvajících kolem deseti minut, musí člověk pronikat trochu déle, ale výsledek stojí za to. Každý další pozorný poslech ( v hospodě u piva ne-e) odkrývá nové a nové instrumentální finty a vám nezbývá než žasnout. Kapela nyní díky stálému hráči na klávesy Per Wibergovi zní ještě více atmosféricky ( klávesy jsou vkusné, ,,Enthroned darkness triumfanth“ od Dimmu Borgir nečekejte) a dokáže navodit ty správné emoce. Ve třetím záseku zase Mikaelova družina překvapí Etno/orient vyhrávkou, kterou poté zválcují těžké rifffy a hrdelní chropot. Jistě. Najdou se zlé jazyky, které budou tvrdit, že kapela se vůbec nevyvíjí a hraje stále to samé, ale v tomto případě by jakýkoliv větší posun byl spíš na škodu. ,,Ghost reverie“ je takové best of album.

Opeth už jiní nebudou (chce to vůbec někdo?) a tak si můžeme užívat krásnou melancholii při poslechu jejich desek. Málokterá kapela se může chlubit takto vyrovnanou diskografií.

Rok vydání:
2005

Vydavatelství:
Roadrunner records

Sestava:
Mikael Akerfeldt – kytara, zpěv
Peter Lingren – kytara
Martin Lopez – bicí
Martin Mendez – baskytara
Per Wiberg – klávesy

85%

-jt-