Jednu z vrcholných Shakespearovských komedií o rozmanitých podobách lásky a o pomluvách, které mohou zničit život, lze v současnosti zhlédnout v Divadle v Dlouhé. Režisérka Hana Burešová převedla historické dílo do moderní podoby. Přestože podobné pokusy končí často tragicky, tentokrát jde o vykročení relativně dobrým směrem.

Již na počátku příběhu se divák ocitá v oáze vlídného prostředí. Promyšleně sestavená jevištní scéna představující plážové molo, v dálce zamlžené obrysy ostrova, šplouchání vln a to vše podbarvené živou hudbou, navozuje pocit klidu a letního odpočinku. Do přímořského letoviska se z klání v moderním pětiboji vrací v úvodním výstupu skupinka zbohatlíků. Inscenace se rozjíždí zprvu dosti pomalu a neohrabaně – jeviště je plné osob, doslova samá ruka, samá noha. Většina z nich navíc jen postává, nemluví a často jen bezradně těká očima po hledišti. Na pódiu se objevují z jednoho jediného důvodu, aby se s nimi mohl divák seznámit. Po tomto lehce rozpačitém entrée se však již započíná odehrávat samotný, svižný a místy i vtipný děj.

Dle slov dramaturga Štěpána Otčenáška spočívá mistrnost inscenace v tom, že se v ní „podařilo skloubit tři dějová pásma, přitom každé v jiné žánrové poloze.“ Mnohokrát zpracovaný příběh o dívce Héře, kterou její nápadník pro zákeřnou pomluvu zavrhne přímo před oltářem, je totiž rozšířeno o komediálně laděné pásmo námluv a laškovných scén dvou zapřisáhlých „singles“. Jimi jsou obrýlení intelektuálové Benedikt a Beatrice, které na divadelních prknech ztvárňují Helena Dvořáková a Marek Němec. Jejich půvabné repliky v čele s větou: „Že my dva jsme na obyčejné námluvy moc chytří,“ přitom patří k nejpovedenějším dialogům celého představení.

Vedle toho je divadelní hra proložena i absurdně groteskním pásmem přihlouplých strážníků v čele s Vlastimilem Zavřelem, díky nimž příběh paradoxně dospěje ke šťastnému rozuzlení. Právě tato třetí komponenta se zdá být ale největším kamenem úrazu celé hry. Založená je totiž na komolení a špatném používání odborných termínů ze strany strážníků. Na tom by samo o sobě nebylo nic špatného, ba naopak. Přeřeky jsou to vtipné a vyvolávají u diváků výbuchy hurónského smíchu. Problém je v tom, že jsou zpravidla používány vícekrát. To co je humorné napoprvé, napodruhé nefunguje a napotřetí už vyloženě nudí a otravuje. Vlastimil Zavřel díky tomu v roli vrchního strážmistra, i přes svůj bezpochyby značný herecký talent působí tragikomičtěji, než by bylo záhodno.

Z hereckých výkonů uvízne v paměti diváka nejvýrazněji osoba Jana Vondráčka v roli bohatého a rozverného kuplíře Dona Pedra. Ten totiž dokáže svým hereckým talentem a do jisté míry i vzhledem působit přirozeně distingovaně a dodávat tak celé inscenaci určitý společenský glanc. Role slizkého a zákeřného Dona Juana je pak velmi poutavá díky Tomáši Turkovi. Škoda jen opět zbytečného a dosti nezdařilého pokusu o vtipná gesta – opakovaně se škrábat na zadnici opravdu po stopadesáté přestává být vtipné.

Hodnocení:

Převést známou Shakespearovskou komedii do odlehčené podoby s příchutí letní dovolené není nakonec tak špatným krokem, jak by se mohlo na první pohled zdát. Dobrému nápadu a celkové kvalitě inscenace zbytečně škodí jen třetí pásmo s lehce natvrdlými policisty. Na druhou stranu jde v rámci pokusů o moderní nastudování Shakespeara, o poměrně kvalitní představení. Největším pozitivem celé hry je krom již výše zmíněných výkonu Jana Vondráčka a Tomáše Turka také živá hudba provázející diváka celým dějem a jednoduchá, ale efektivní jevištní scéna.

71%

Markéta Texlerová