Kundera letos patří k spolufavoritům Nobelovy ceny

Za necelý měsíc by se měl svět dozvědět jméno nového držitele Nobelovy ceny za literaturu. Sázkové kanceláře proto před nedávnem začaly s vypisováním kurzů na jednotlivé kandidáty. Mimořádně vysoko v jejich odhadech letos figuruje také český spisovatel dlouhodobě žijící ve Francii Milan Kundera. Dočká se konečně prestižního ocenění?

Ačkoli se brněnský rodák snaží mediální pozornosti co nejvíce vyhýbat, tento rok se mu to příliš nedaří. V hledáčku světových i tuzemských médií se Kundera ocitl už několikrát. Ale abychom byli přesní. Pozornost novinářů se zatím nezaměřovala ani tak na spisovatele samotného, jako spíše na jeho rozrůstající se dílo. Mohl za to především Kunderův nejnovější románový počin La fête de l’insignifiance, do češtiny překládaný jako Oslava či Slavnost bezvýznamnosti. Ten sice spatřil světlo světa už na sklonku loňského roku v Itálii, na jeden z hlavních knižních trhů, tedy na ten francouzský, se dostal ale až letos. Jako obvykle zde vyšel pod hlavičkou nakladatelství Gallimard. Útlá knížka o 144 stranách se v Kunderově nové domovině dočkala mimořádně vřelého přijetí; většina recenzentů na ni zapěla jednoznačná slova chvály a obdivu. Už tento měsíc by román měl vyjít ve španělštině. Anglický překlad se chystá na příští rok.

Čeští čtenáři si na Oslavu bezvýznamnosti musejí bohužel v rodném jazyce nechat zajít chuť. Jak je všeobecně známo, Kundera totiž odmítá svolit k překladu svých stěžejních děl do mateřštiny a sám se do toho pouštět nechce. Posledním románem, který tak od něj v češtině vyšel, byla Nesmrtelnost. Od její publikace ale uplynulo dlouhých 21 let. Čtveřici následujících Kunderových románů mohou tuzemští milovníci kvalitní literatury pohříchu znát už jen z francouzských originálů, nebo díky některému z cizojazyčných překladů. Zásluhou brněnského nakladatelství Atlantis u nás vycházejí alespoň autorovy eseje. A právě na ně byl letošní rok nadmíru bohatý. O prázdninách nejprve spatřil světlo světa Kunderův svazek Slova, pojmy, situace, na který před několika málo dny navázal soubor úvah Zahradou těch, které mám rád. Kromě nich věnovali tuzemští novináři pozornost také avizovanému slovenskému překladu Oslavy bezvýznamnosti. Ten ale nakonec nevznikne. Kundera totiž smlouvu s nakladatelstvím Artforum údajně na poslední chvíli zrušil. „Několik dnů po jejím podepsání přišel od Milana Kundery e-mail, ve kterém se velmi omlouval, že uhradí všechny náklady, které jsme s tím měli, ale že si vydání rozmyslel,“ uvedl pražský spolupracovník vydavatelství Tomáš Weiss.

Zejména vydání zbrusu nového románu, s nímž ruku v ruce došlo k znovuoživení zájmu o celé Kunderovo dílo, zřejmě vedlo britskou sázkovou kancelář Ladbrokes k tomu, aby jméno pětaosmdesátiletého autora zařadilo na listinu favoritů letošního udílení Nobelovy ceny za literaturu. Podle jejích odborníků má Kundera šanci 16:1, že prestižní ocenění tento rok získá. Český spisovatel dlouhodobě žijící ve Francii tak figuruje na osmém místě pomyslného žebříčku. Jiná sázková kancelář Paddy Power vidí Kunderovy šance o něco hůře. S kurzem 20:1 však brněnský rodák stále figuruje na výborném dvanáctém místě. Do role největšího favorita letos sázkaři stejně jako loni pasovali japonského romanopisce Haruki Murakamiho. Podle odborníků si naopak cenu nejspíš odnese Ngũgĩ wa Thiong’o, jehož literární tvorbu bohužel čeští čtenáři prakticky nemohou znát. Před lety u nás vyšla jen jeho kniha Zrnko pšenice. Někdejšího keňského uprchlíka žijícího v současnosti ve Spojených státech proslavil ale především román Ďábel na kříži, jenž Thiong’o napsal ve vězení na kousky toaletního papíru. Úplně neznámé je pro tuzemské čtenáře dílo dalších potenciálních nobelistů, syrského básníka Adonise nebo alžírské spisovatelky Assie Djebarové. Mezi horké kandidáty na zisk ocenění letos patří také Běloruska Světlana Aleksijevičová, která se začátkem listopadu představí v Praze na Festivalu spisovatelů, kde by měla přečíst úryvky ze své do češtiny jediné přeložené knihy s názvem Modlitba za Černobyl.

Že je třeba brát názory sázkařů s notnou rezervou, dokládá mimo jiné i to, že se v jejich odhadech na zisk Nobelovy ceny za literaturu relativně vysoko drží americký písničkář Bob Dylan. Ten sice bezesporu patří mezi nejvýznamnější hudebníky druhé poloviny 20. století, který se rád a často věnuje i jiným uměleckým oblastem, včetně výtvarného umění a poezie, v konkurenci takových literárních velikánů jako jsou Philip Roth, Umberto Eco, Amoz Oz, či Salman Rushdie, jejichž jména jsou v souvislosti s prestižní cenou také často skloňována, by však neměl mít šanci. Osobně bych ji nejvíce přál právě Kunderovi. Ne snad kvůli tomu, že se narodil v Československu, to by bylo hloupě nacionalistické, i když ždibíček národního souvěrectví v tom bezesporu je, v prvé řadě ale pro mimořádnou kvalitu jeho literárního díla. Právě ta by přitom měla být jediným kritériem při výběru vítěze. Tak tomu ale bohužel v praxi úplně není a nikdy zřejmě ani nebude. Při udílení takto významné ceny budou vždycky ovlivňovat konečné rozhodnutí porotců i jiné faktory. Těžko říci nakolik v této souvislosti Kunderovi uškodila šest let stará pseudokauza rozpoutaná časopisem Respekt. Nejlépe se k ní vůbec nevracet. Jméno nového držitele Nobelovy ceny za literaturu by mělo být známé 9. října. Bylo by hezké, kdyby 30 let poté, co ji získal Jaroslav Seifert, opět z úst porotců zaznělo české jméno…

Pavel BestA