Man Bookerovu cenu letos ukořistil rodák z Tasmánie

Po Nobelově ceně za literaturu zná svého nového držitele také další prestižní literární ocenění – Man Bookerova cena, udělovaná za nejlepší anglicky napsanou knihu roku. Vítězem letošního ročníku se stal rodák z Tasmánie Richard Flanagan se svým románem The Narrow Road to the Deep North.

Název si přitom třiapadesátiletý autor vypůjčil od slavného japonského básníka Bašóa, který podobným způsobem pojmenoval jedno své známé haiku. Flanaganův román se totiž odehrává za druhé světové války v japonském zajateckém táboře. Jeho hlavním hrdinou je chirurg Dorrigo Evans, jenž v lágru skončí krátce poté, co svede manželku svého strýce a musí s ostatními vězni stavět železnici mezi Thajskem a Barmou. Inspirací k sepsání knihy se Flanaganovi stal příběh jeho vlastního otce, který byl za války také vězněn. „Ptal jsem se ho na všechno, jaké tam bylo bahno, jak páchly hnijící kosti, nebo jak k snídani chutnala zkyslá rýže,“ nechal se spisovatel slyšet. Aby alespoň z části pochopil, čím si vězni museli projít, odjel na čas do Thajska a podél zdejší Železnice smrt se prošel. Dokonce si do kapes cestou strkal pro lepší představu i kamení.

Porotce Man Bookerovy ceny, v jejichž čele letos trochu netradičně stanul filozof Anthony Clifford Grayling, zaujal na Flanagenově knize nejen její mimořádně dramatický děj, ale také způsob, jímž se autorovi podařilo v románu propojit „Východ a Západ, minulost i současnost, vinu i hrdinství,“ jak stojí v odůvodnění. Tasmánský rodák se stal teprve třetím Australanem, který prestižní ocenění získal. A to se přitom uděluje již od roku 1969. Společně s cenou převzal Flanagan ve středu také šek na 50 000 liber, tedy cca 1,5 milionu korun. „Použiji tyto peníze k tomu, abych mohl obyčejně žít jako kdokoli jiný a hlavně psát,” prohlásil spisovatel během ceremoniálu. Donedávna měl totiž problém se psaním uživit a v jednu chvíli uvažoval i o tom, že se nechá zaměstnat v dolech.

Práce na románu zabraly Flanaganovi, jehož prarodiče pocházející z dělnického prostředí byli ještě negramotní, dlouhých dvanáct let. Kniha se rodila pomalu a v bolestech. Třiapadesátiletý autor ji pětkrát celou přepsal, než byl konečně s výsledkem spokojený a rozhodl se rukopis zaslat nakladateli. Předchozí verze přitom spálil nebo je smazal z počítače. „Dobrý spisovatel by vždy měl mít při ruce odpadkový koš a sirky,“ glosoval svůj postup Flanagan. V návaznosti na zisk ocenění se nechal autorův americký nakladatel Alfred A. Knopf slyšet, že dotiskne dalších 53 000 výtisků románu.

Letošní ročník Man Bookerovy ceny byl zajímavý mimo jiné i tím, že se jeho pořadatelé rozhodli pozměnit pravidla. Doposud totiž mohli ocenění získat jen spisovatelé z Velké Británie či některé z jejích někdejších kolonií. Nově si ji bude moci odnést jakýkoli anglicky píšící autor. To samozřejmě vyvolalo vlnu diskuzí. Řada britských spisovatelů i literárních kritiků se totiž obává, že díky tomu opanují v budoucnu ocenění výhradně Američané. Podle někdejšího nositele Man Bookerovy ceny Petera Careye navíc nelze očekávat, že by k podobnému kroku kupříkladu u Pulitzerovy ceny sáhli i za oceánem. Bude tedy více než zajímavé sledovat, co se s prestižním literárním oceněním stane v nadcházejících letech…

Pavel BestA