Tucet fotografů včetně Koudelky mapuje Svatou zemi
Šest milionů dolarů, přesně tolik peněz bylo potřeba na realizaci ambiciózního fotografického projektu Frédérica Brennera, jehož cílem bylo zachytit mnohotvárnou realitu dnešního Izraele a Západního břehu Jordánu, a jehož výsledky si jako první na světě mohou v těchto dnech prohlédnout návštěvníci Centra současného umění DOX, kde jim svůj pohled na Svatou zemi nabízí tucet významných fotografů v čele s Josefem Koudelkou.
Neotřelý nápad se v hlavě francouzského fotografa Frédérica Brennera vylíhnul před devíti lety. Chvíli to však trvalo, než se mu podařilo sehnat dostatek finančních prostředků i autory, kteří by se ho zúčastnili. Těch se nakonec do projektu nazvaného This Place, který probíhal v letech 2009 až 2013, zapojilo dvanáct, mimo jiné i člen proslulé agentury Magnum Photos, Josef Koudelka. „Nechtěl jsem se původně projektu účastnit, věděl jsem, že mi to zkomplikuje život. Byl jsem v Izraeli sedmkrát, většinou na tři týdny, déle jsem tam zůstat nemohl, ne fyzicky, ale mentálně,“ nechal se autor, který v minulosti detailně zachytil kupříkladu i tíživou situaci v Čechách v roce 1968, slyšet. Právě Koudelkovy černobílé panoramatické snímky představují jeden z uměleckých vrcholů celého projektu. Byť nejsou velkoformátové a nejsou na nich zachyceny žádné osoby, ale „pouhá“ bezpečností bariéra, která se stala ústředním motivem jeho snímků, je z nich patrná mimořádná hloubka a síla. Ukazují nám totiž svět rozdělený na dvě části, na dvě odlišné půlky, mezi nimiž se jako jedovaný had, nebo krvavá jizva klikatí betonová zeď. Koudelkovu sérii fotografií jednoduše pojmenovanou Wall navíc kurátoři výstavy velmi efektně nainstalovali na podlouhlý prosklený hranol, jenž připomíná opravdovou zeď, což se ukázalo jako skvělý tah. Koudelkovy fotografie tím dostávají ještě větší náboj, než kdyby byly nainstalovány klasicky na zdi.
Za pozornost určitě stojí i letecké snímky Fazala Sheikhova, jež svým objektivem zachytil měnící se krajinu Negevské pouště. „Nikdy mě nezajímaly letecké snímky. V jeden okamžik jsem se ale ocitl na místě, jemuž jsem nerozuměl, a došlo mi, že se na krajinu musím podívat z výšky. Tehdy jsem pochopil, co měl na mysli první izraelský premiér David Ben Gurion, když pravil, že poušť musí vykvést,“ vysvětlil autor pohnutky, kterého ho ke snímání Negevu vedly. V poušti, jež zabírá bezmála 70% izraelského území, totiž od roku 2005 probíhá ambiciózní stavební projekt, jehož cílem je přeměnit zdejší nehostinný terén v nový životem kypící domov pro statisíce Izraelců. Během uplynulých devíti let tak na místech obklopených pískem a prachem vyrostly přes dvě desítky kibuců a malých osad.
Ženský pohled na izraelskou otázku zprostředkovávají Jungjin Leeová, jejíž poetické krajiny by se mohly nacházet kdekoli na světě, Rosalinda Solomonová portrétující zdejší obyvatele, a Wendy Ewaldová, která do tvůrčího procesu zapojila místní komunity. Její členy nejprve naučila zacházet s fotoaparátem a potom je nechala zachytit rutinu svého obyčejného každodenního života. Výsledek je možné si prohlédnout na třech zdech ve druhém patře Centra současného umění. Barevně odlišené fotografie mapující svět Palestinců a Židů mají poukázat na rozdílnosti a podobnosti těchto dvou světů. Nápad to není špatný, dlužno však podotknout, že výsledné amatérské fotky však zdaleka nemají takovou výpovědní hodnotu a sílu jako Koudelkovy stroze řezavé výjevy ze série Wall.
Ty v úvodní místnosti doplňují neméně působivé snímky Gillese Peresse vyvedené ve velkém formátu a v barvě, které taktéž mapují běžný život v izraelských ulicích. Za pozadí jim zpravidla slouží poničené vnitrobloky a nevzhledné fasády domů, před nimiž se odehrávají drobná dramata všedního dne. Nejvíce z nich zřejmě zaujme, někoho možná šokuje, snímek s useknutou ovčí hlavou. Na další zdi si pak návštěvníci mohou prohlédnout fotografie samotného iniciátora projektu Frédérica Brennera. Výstava tak propojuje dosti svébytné a různorodé pohledy a přístupy k izraelské realitě. De facto se tak jedná o dvanáct osobních výpovědí o zemi plné kontrastů, což potvrzuje i sám francouzský fotograf: „Výběr fotografií, které jsou součástí výstavy, nepředstavuje jednolitý pohled, ale spíše mnohovrstevnatý a mozaikovitý portrét tohoto významného a velmi sporného místa se všemi jeho trhlinami a paradoxy.“
Putovní výstava, která v nadcházejících čtyřech letech navštíví všechny kontinenty, měla původně začít v Curychu. Přemístit ji do Prahy se Brenner rozhodl až poté, co ho Koudelka seznámil s ředitelem galerie DOX, Leošem Válkou. Kurátorkou výstavy je mezinárodně uznávaná kunsthistorička a bývalá ředitelka oddělení fotografie v Los Angeles County Museum of Art, Charlotte Cottonová. Výstavu bude možné v DOXu zhlédnout až do prvního březnového pondělí roku 2015. Projekt se následně představí v Tel Avivu, Brooklynu, či v Palm Beach.
Hodnocení:
Monumentální výstava This Place určitě stojí za zhlédnutí. Jedná se o mimořádnou událost, už jen proto, že získat celkem 6 milionů dolarů, přes 120 milionů korun, na fotografický projekt od soukromých donátorů je nevídané v českém i světovém kontextu. Praha má tu možnost a poctu vystavovat díla světových umělců jako první a vystavené fotografie opravdu stojí za to.
Výstava potrvá od 24. 10. 2014 – 2. 3. 2015
Kde:
Centrum současného umění DOX
Poupětova 1, Praha 7
Otevřeno:
Po: 10.00 – 18.00 h
Út: zavřeno
St a Pá: 11.00 – 19.00 h
Čt: 11.00 – 21.00h
So a Ne: 10.00 – 18.00 h
Vstupné:
Základní: 180,-Kč
Snížené: 90,-Kč
Po delší době zase jedna světová výstava v Praze. Jen houšť!
Osobně mě dost zaujaly odosobněné snímky Martina Kollara, které vytvářejí podobně odtažitý a depresivní pocit, jako snímky Josefa Koudelky. Slovensku v něm podle mě roste velkýfotograf.
Tak to mě snímky Martina Kollara naopak vůbec nezaujaly. Koudelka to je úplně jiná káva. jeho snímky jsou o třídu lepší, než zbytek.
Pro mě trošku zklamání. Některé snímky příliš kvalitní nejsou, a to jak umělecky, tak i dokumentárně. Třeba taková Jungjin Leeová nafotila krajinky, které by mohly být kdekoli na světě, a z nichž není patrné, že vůbec byly v Izraeli nafocené.