Pro ty, co jsou již teď přesyceni klasickými vánočními pohádkami, přichystalo nakladatelství Argo vhodnou alternativu. Je jí bizarně laděný příběh čahounovitého kostlivce Jacka Skelingtona, jenž se rozhodne rozdat dárky místo Santy Clause. Co z toho vzejde za zajímavou polízanici, se dozvíte v knize Můra noční, předvánoční výstředního amerického režiséra Tima Burtona.

S prací excentrického kalifornského rodáka, který si slávu a respekt získat především svými filmy jako Střihoruký Edward, Ospalá díra, Alenka v říši divů, nebo Beetlejuice, se tuzemští milovníci jeho díla mohli v uplynulých letech osobně seznámit hned několikrát. Od března do srpna tohoto roku totiž v Domě U Kamenného zvonu zakotvila spektakulární cirkusová show, v rámci níž byly k vidění autorovy črty, kresby a studie; hlavně si však na ní bylo možné prohlédnout animátorovy proslulé zjizvené loutky. Krátce předtím si navíc zájemci mohli Burtona prohlédnout naživo, to když ve Smetanově síni Obecního domu uváděl koncert filmové hudby svého dvorního skladatele Dannyho Elfmana. Aby toho nebylo málo, už na konci loňského roku vydalo nakladatelství dybbuk sbírku Burtonových básní s názvem Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy.

Nutno ovšem podotknout, že nešlo o první české vydání této knihy. To totiž spatřilo světlo světa již v roce 2006 a proslulost si bohužel vysloužilo zejména díky svému dosti zpackanému překladu. „Verše ztrácejí smysl a drhnou jako by chodily po smirkovém papíru, čtenář na každém druhém zakopne, a když nabere rovnováhu, spadne rovnou do příkopu,“ nebrala si tehdy servítky publicistka Klára Kabrielová. Další překlad sbírky proto nakladatelství raději svěřilo do rukou renomovaného Richarda Podaného, jemuž se podařilo vyvarovat nejen zjevných chyb, ale také zachovat specifický Burtonův styl a humor. S právě vycházející knihou Můra noční, předvánoční toho nemá Ústřičkova smutná smrt moc společného. Šlo totiž o soubor třiadvaceti, jako ježura pichlavých, básní, které se točily okolo bolesti, umírání a skonu, zatímco nynější kniha nabízí jednolitý, spíše groteskně nadsazený a ve své podstatě veselý, děj. Spojnici mezi oběma díly však můžeme najít ve stejně netradičně pojatém tématu Vánoc.

Pohádka se zrodila v Burtonově nesmírně kreativní hlavě v roce 1982, když rodák z kalifornského Burbanku pracoval ve studiu Walta Disneyho. Právě proto také spatřil kostlivec Jack Skelington, hlavní to hrdina Můry noční, předvánoční, poprvé světlo světa v roce 1993 jako animovaná postava ve filmu nazvaném nakonec Ukradené Vánoce. Ten nicméně nenatočil sám Tim Burton, který v té době pracoval na jiném snímku, ale role režiséra se v něm ujal Henry Selick. Téhož léta vyšla také knižní verze příběhu, která se však od té filmové výrazně liší. Původní text bylo totiž nutné výrazně rozšířit a doplnit o nové postavy a scény. Z někdejšího nápadu se tak stala pouhá kostra, jíž dali filmaři jinou slupku i tvář. Nyní se tak díky knize mohou zájemci zavrtat do hnilobných útrob původního makabrózního příběhu.

Ten není nikterak spletitý ani záludný. Založen je na jednoduchém, ale efektním Burtonově nápadu propojit takřka nepropojitelné, tedy groteskně strašidelný Halloween s „klasickými“ americkými Vánocemi. K protnutí těchto svátků dojde díky vytáhlému kostlivci Jacku Skelingtonovi, který pod krkem místo motýlka nosí netopýra, a jemuž se jednoho dne podaří objevit Vánoční město. Vkrade se do něj, se svými nemrtvými kumpány zajme Santu Clause a začne místo něj rozdávat dárky. Vzhledem k tomu, že pochází z Halloweenska jsou to hračky víc než děsuplné. Pod stromečkem tak na děti čekají „medvídek-upír se zubisky jak žralok, příšerný vláček s chapadly místo kolejí, panenka posedlá démonem, nebo plyšáček s vyhřezlým mozkem.“ Pohádku tak ocenění především otrlí výrostci předpubertálního věku a mužského pohlaví.

I díky působivým Burtonovým ilustracím, jimiž je kniha od začátku až dokonce prodchnuta, čpí ze stránek Můry noční, předvánoční sladkobolná vůně dekadence, tklivé grotesknosti a černého humoru. Spíše než o báseň v uměleckém slova smyslu jde o dlouhou rytmickou veršovánku s krátkými Erbenovsky laděnými rýmy typu: „tlupu – lupu,“ nebo „málo – bálo.“ „Samotný tvar veršů se snaží držet blízko anglickému rytmu, proto tak časté zkracování slov o slabiku, což má i mírně archaizující nádech,“ dodává literární kritik Pavel Mandys. Jako vždy se však Burton bohužel obsahově, či snad lépe řečeno citově opírá o sentimentální berličku a soucit s dojemně naivními a dobráckými postavami. Nicméně i tak něco na těch obludkách s nepřirozeně rozšklebenými držtičkami a zjizvenými končetinami je.

Hodnocení:

Co kalifornskému rodákovi nelze nikdy neupřít, a tedy ani v případě Můry noční, předvánoční, je takřka bezmezná fantazie a schopnost imaginace. Bizarní bytosti vkrádající se do Vánočního města budiž toho dokonalým příkladem. Na rozdíl od jiných literárních žánrů by však pohádka měla mít i výchovnou funkci, jež knížce jednoznačně chybí. Vlastně se dětem nesnaží vůbec nic říct, jen je prazvláštním, i když naprosto originálním způsobem, pobavit. Typické pro americkou kulturu, nemyslíte?

Vydavatelství:
Argo

Rok:
2014

Překlad:
Richard Podaný

71%

Pavel BestA