Zatím poslední dílo brazilského autora Nevěra slibuje více, než může splnit. Paulo Coelho v něm vsadil na citlivost a jemnost, kterou se proslavil, ale zapomněl na emoce, které čtenáři od příběhu s názvem Nevěra očekávají.

Už tak silný název evokuje, že půjde o nabitý příběh, a tento dojem ještě umocňuje krátký výtah díla na obálce, kde se čtenář nechává zlákat informacemi o tom, že mladá úspěšná novinářka, matka od dvou dětí a milující manželka prožívá vášnivý románek s jedním politikem a do toho přichází zlomový okamžik. Ten se ale nakonec nekoná nijak viditelně. I když si Coelho nepotrpí na žádné zamotané příběhy a jeho silnou stránkou je právě titěrná a drobná sonda do lidských duší, tady se nejedná o sondu nijak hlubokou. Románu prostě chybí to, co umění dělá uměním, a sice emoce. I když existuje velké množství knih, ve kterých na úkor rozmanitého a dějem nabitého příběhu žijeme vnitřní život hrdinů, Nevěra takto nefunguje. Coelho jen recykluje své zavedené praktiky, aby dal světu opět najevo, jak si váží hluboké lásky. Jenže toto poselství se stává bez pořádného příběhu, bez pravdivých emocí a bez uvěřitelných postav ve více než dvousetstránkovým románu nadbytečné.

Další problém představují ústřední postavy, ke kterým si čtenář může jen těžko vypěstovat hlubší vztah. Hlavní hrdinka Linda je zkrátka až moc dokonalá, a to i přesto, že podvádí svého manžela, autor několikrát vyzdvihuje její bezchybnost, která trochu připomíná klišovité americké filmy, ve kterých se do perfektního života perfektních postav vkrade katastrofa. Nedotknutelná je i její novinařina, kterou dělá bezchybně, i když si řeší své milostné záležitosti a článek napíše během chvilky pomocí googlu. Úplně kladný vztah čtenář nezíská ani k jejímu manželovi, který je ztělesněním dobra samotného a trpí všechny manželčiny depresivní nálady a zdá se, že ví i o její nevěře, kterou tiše a s láskou přejde. I když je tu znát vzkaz autora, který vyzdvihuje lásku nad všechno, stejně by se hodilo dát postavám aspoň trochu emocí, a to zejména podváděnému muži, který by třeba poté, co dá průchod svému hněvu, ukázal laskavou tvář a odpustil.

Tak by se román stal opravdu románem a ne jen knihou plnou citátů, které brazilskému spisovateli docela dobře jdou. Dílu zkrátka chybí celistvost. Některé jednotlivé pasáže jsou nicméně relativně povedené. Velmi výstižně kupříkladu Coelho popsal pocit ženské postavy, která si uvědomila, že se svět nezbortil jen proto, že ona prožila vášnivou chvilku s jiným mužem. Jen škoda, že tento záměr trochu více nerozvinul. Brazilský autor mohl bezesporu své postavy přeci jen trochu otevřít, protože našlápnuto k tomu ze začátku měl. Obzvlášť odvážným krokem byl popis erotické chvilky, kdy si politik svou novou milenku vezme do hodinového hotelu, kde ji spoutá a provede na ní anální styk. Nicméně tím veškeré odhalování jeho vášní končí, a zpočátku zajímavá postava se stává nemastnou a neslanou.

Hodnocení:

Nevěře chybí bouřlivé emoce, které bychom od románu s tímto názvem očekávali. Coelho se snažil vypíchnout sílu lásky a nepopsatelnou něhu dvou manželů, kterou nezničí ani manželčina nevěra, ale vzešel z toho spíše román bez silného děje, ve kterém mužům chybí pocit žárlivosti a ženám pochybnosti o jejich samých.

Vydavatelství:
Argo

Rok:
2014

Překlad:
Jindřich Vacek

40%

Alžběta Bublanová