Až do konce tohoto měsíce hostí pražská Galerie Smečky působivou přehlídku koláží významného prvorepublikového kritika a teoretika umění Karla Teigeho, jenž v osobním životě proslul mimo jiné také jako velký donchuán a milovník žen. Není proto divu, že něžné pohlaví a erotika hrály v jeho dílech vždy hlavní roli, jak dokládá nynější výstava.

O přední osobnosti a práce českých surrealistů je v posledních letech nebývalý zájem, jak u nás, tak za našimi hranicemi. Svědčí o tom především několik nedávných a mimořádně zdařilých tuzemských i zahraničních aukcí. Přestože Teige, snad i díky tomu, že se zprvu věnoval umění jen jako teoretik a až později se vrhnul do vlastní tvorby, stál poněkud stranou za dvojicí Štýrský, Toyen, v nedávné době došlo také k renesanci zájmu o jeho dílo. V listopadu loňského roku se kupříkladu jedna z jeho koláží prodala v londýnské dražbě věnované české avantgardě za úctyhodných 2,6 milionu korun. Vzrůstající oblibu Teigeho surrealistických prací se nyní snaží podpořit také Galerie Smečky, dlouhodobě se zaměřující na české autory a jejich grafické dílo.

Celkem je v útulné výstavní síni k vidění přes jedno sto Teigeho koláží. Vzhledem k tomu, že jich pražský rodák během života stihnul vytvořit okolo tří set, jde o výstavu víc než reprezentativní, nabízející relativně komplexní pohled na tuto část umělcovy tvorby. „Je to expozice, která je velmi unikátní v tom, že v tomto množství koláže Karla Teigeho nebyly ještě představeny,“ dodal k výstavě její kurátor Zdeněk Freisleben. Práce na ni zapůjčil Památník národního písemnictví, který vlastní 902 autorových děl. Kromě koláží se Teige věnoval především grafice a typografii. Během života doprovodil svými tisky řadu publikací a knih svých kolegů. Koláže na zdech doplňují citáty z Teigeho úvah. Vedle nich je na výstavě k vidění ještě jeden unikát. Jde o dílo z roku 1938 vytvořené z barevných otisků razítek na zažloutlém papíře. „Je to taková kuriozita, kdy si hrál s razítkem a udělal z toho kompozici,“ dodal Freisleben.

Pro Teigeho kolážovou tvorbu je příznačný jeden hlavní motiv. Tím je, podobně jako u většiny surrealistů ovlivněných myšlenkami rakouského psychologa Sigmunda Freuda, sex. V případě Teigeho je však na místě hovořit spíše o erotice, neboť jeho díla jsou zpravidla dvousmyslná a mají jen velmi lehký sexuální podtón. Žádná obhroublost, vše je decentní a v mezích slušnosti i hravě frivolní. Po technické stránce čerpá Teige z již vyzkoušených kolážových technik. Vystřihává ženské figury, či jejich torza a lepí je na fotografie. Překvapivou kombinací jednotlivých prvků pak dosahuje nenápadně ironického vyznění. Ženská prsa zakrývá vystřiženýma očima, místo úst vybavuje své krásky bradavkami, ňadro mu složí coby měsíc a lascivně namalované rty jako víčka.

Citelně znát je v kolážích inspirace podobně laděnými pracemi německého surrealisty a dadaisty Maxe Ernsta. Takové intenzity a jasnozřivosti, jakou je možné objevit kupříkladu v Ernstově grafickém románu Týden dobroty, však nedosahují. Německému výtvarníkovi se totiž v tomto cyklu grafických listů podařilo naprosto jedinečným způsobem demaskovat potlačované lidské touhy, smyslná přání, nebo sexuální úchylky. V roce 1933, tedy v době, kdy začal na svých kolážích pracovat i Teige, vytvořil během třítýdenního pobytu v Itálii jakési panoptikum lidských neřestí. Mimořádně působivého výsledku přitom docílil kombinací distingovaných dam v krinolínách a úctyhodných mužů, kteří se však v jeho podání mění v nenasytné opeřené dravce. To jeho český protějšek je ve svých kolážích spíše nevážně hravý a laškující, než že by se pokoušel o nějakou sžíravou společenskou kritiku.

„Dá se říci, že v 99% žena jako taková hraje velikou roli v jeho kolážích,” nechal se slyšet kurátor výstavy při její vernisáži. Je to celkem pochopitelné, neboť Teige byl svého času považován za velkého svůdníka. Už od mládí prosazoval myšlenku volné lásky, jíž se po celý život bezmezně řídit. Dvě z jeho milenek dokonce kvůli němu spáchaly sebevraždu. Ta druhá krátce po Teigeho smrti. Slavný umělec totiž naposledy vydechnul vyčerpáním u ní doma. Dívka zvedla telefon, informovala Teigovu manželku, co se stalo, pak spálila veškerou korespondenci, co se svým milencem v minulosti vedla a následně se otrávila. Ženský element je tak na expozici nazvané Plochy snů prakticky všudypřítomný. Větší pozornost si ze sta vystavených koláží zaslouží na prvním místě ty, které inovativním způsobem propojují funkcionalistickou architekturu s vyříznutými či rozstříhanými oblými dívčími liniemi. Svůj půvab nezapřou ani Teigeho parafráze slavných děl jeho malířských současníků v čele se Salvadorem Dalí.

Hodnocení:

Podnětná výstava představující velkou část výseku z tvorby významného českého surrealisty. Přesto se ale nemohu stejně jako v případě Emila Filly zbavit pocitu, že jde vlastně o svého druhu plagiát, napodobeninu okořeněnou jen minimem vlastní invence. Možná je to ale přeci jen příliš příkré.

Výstava trvá od 10. 12. 2014 do 31. 1. 2015

Kde:
Galerie Smečky
Ve Smečkách 24, 110 00 Praha 1

Otevřeno:
úterý až sobota od 11:00 – 18:30

Vstupné:
Plné: 10,-Kč

80%

Pavel BestA