O víkendu bude možné obdivovat Vyšehradský kodex

Nejcennější tuzemský rukopis, kodex Vyšehradský, bude po dlouhých desetiletích, kdy ležel uschovaný v depozitáři Národní knihovny, opět vystaven na veřejnosti. Spařit ho budu možné jen o tomto víkendu v Zrcadlové kapli Klementina, kde si zájemci budou moci prolistovat jeho faksimile. Kromě toho se chystá vystavení dalších literárních skvostů ze sbírek Národní knihovny. Už od pátku je v Jízdárně Pražského hradu možné si prohlédnout nejstarší dochovanou verzi Kosmovy kroniky a to přitom zdaleka není vše…

Pod drobnohled veřejnosti se Vyšehradský kodex dostává po dlouhých 46 letech. Naposledy byl totiž v Klementinu krátce vystavený po sovětské invazi v roce 1969. K jeho opětovnému zpřístupnění dochází v rámci výstavy Otevři zahradu rajskou. Benediktini v srdci Evropy 800–1300, kterou od listopadu loňského roku pořádá Národní galerie v prostorách Valdštejnské jízdárny, a jež se nyní přehoupla do své druhé půlky. Slavný rukopis totiž svého času vytvořili právě benediktinští mniši. S jeho sepisováním začali pravděpodobně někdy kolem roku 1080. Kde se tak stalo, ale bohužel nevíme. Podle historiků zřejmě slavný rukopis vzniknul v některém z center bavorské malířské školy, tedy ve Freisingu, Neideraltaichu, nebo Řeznu. Jako nejpravděpodobnější se jeví varianta, podle níž ho vytvořili mniši v řezenském klášteře sv. Jimrama na základě objednávky břevnovského opata.

Latinsky psaný Vyšehradský kodex je nejstarší rukopisnou památkou, která se pojí s českým prostředím. Podle odborníků tak jde o vůbec nejcennější literární skvost uchovávaný na našem území. „Jeho pojišťovací hodnota je odhadována na 1 miliardu korun,“ uvedla mluvčí Národní knihovny Irena Maňáková a dodala, že historická a kulturní hodnota Vyšehradského kodexu je prakticky nevyčíslitelná. Evangelistář je složený ze 108 pergamenových listů a zdobí ho 26 iluminací, mezi nimiž nechybí ani vyobrazení Poslední večeře, nebo zachycení svatého Václava sedícího na trůně a třímajícího ve své levé ruce kopí, které se později stane vzácnou relikvií. Zajímavé je, že kodex málem řezenští mniši nestihli včas dokončit. „Kodex ve své druhé polovině jeví známky chvatného konání,“ potvrzuje tuto domněnku historik Jan Klípa. Původně byl totiž rukopis zřejmě určený takříkajíc do zásoby. Když však na jaře roku 1085 získal český kníže Vratislav II. od císař Jindřicha IV. královský titul, rozhodli se břevnovští mniši darovat mu knihu na chystané korunovaci. Jejich němečtí kolegové si tak museli dát pěkně na čas.

Umělecky to však naštěstí rukopis nijak zásadně nepoznamenalo. Nejnahnutější to s ním zřejmě bylo po započetí českého stavovského povstání, kdy musel být z bezpečnostních důvodů převezen a ukrýván v jihočeské Dlouhé vsi. Dnes ho ale už ve svém trezoru opatruje Národní knihovna, která ho tento víkend po delší době opět ukáže veřejnosti. Aby nedošel rukopis během výstavy v Zrcadlové kapli Klementina žádné újmy, bude umístěn ve vitríně speciálně k těmto účelům zhotovené. Rozměrný prosklený box, podobný tomu, v němž byl vystavován Tutanchamon, je podle mluvčí Národní knihovny Ireny Maňákové považovaný za „jakýsi Rolls-Royce mezi takovýmito zařízeními.“ Vstup na výstavu Vyšehradského kodexu je možný bez předchozí rezervace. Národní knihovna navíc za návštěvu Klementina nevybírá žádné poplatky. I proto se dá očekávat, že o expozici, v rámci níž si bude možné prolistovat i faksimile Vyšehradského kodexu, bude mimořádný zájem.

Tím však výčet zajímavých zápůjček Národní knihovny právě probíhajícím výstavním projektům nekončí. Nejvíce rarit z jejích archivů bude v těchto dnech k vidění na již zmíněné přehlídce Otevři zahradu rajskou. Benediktini v srdci Evropy 800–1300 ve Valdštejnské jízdárně. Od tohoto pátku až do neděle si zde návštěvníci budou moci prohlédnout proslulý středověký výkladový slovník Mater verborum z pera svatohavelského opata Šalamouna III. „Ve stejném termínu zapůjčí knihovna na výstavu také rukopis Bible, kterou ve druhé polovině 13. století bohatě iluminovali italsky orientovaní umělci a která vznikla pro minoritský klášter v Praze Na Františku,“ dodává mluvčí Národní galerie Šárka Pleslová. Už od počátku přehlídky je přitom možné ve Valdštejnské jízdárně natrefit na několik dalších unikátů. Na prvním místě je zde k vidění Pasionál abatyše Kunhuty, sbírka legend iluminovaných dcerou Přemysla Otakara II., jež je považována za druhý nejcennější rukopis schraňovaný Národní knihovnou. Na výstavu navíc klášterní knihovna ze St. Gallen ve Švýcarsku zapůjčila nejstarší dochovaný opis Řehole sv. Benedikta, takzvaný Codex Sangallensis.

Jen o den déle, tedy až do prvního únorového pondělí si zájemci budou moci prohlédnout také Budyšínský rukopis, nejstarší dochovanou verzi Kosmovy kroniky. Přes 800 let starým textem obsahujícím 73 latinsky popsaných listů zpestří Národní knihovna výstavu Hrady a zámky objevované a opěvované, která na Pražském hradě bude probíhat až do poloviny března. Rukopis je mimo jiné zajímavý tím, že se v něm poprvé objevuje pověst o praotci Čechovi a kněžně Libuši. „Buď je Budyšínský rukopis přepisem podle Kosmova originálu, anebo je to přepis podle nějaké jiné verze. Toto přesně určit neumíme, ale jedná se s o nejstarší známý zachovaný rukopis časově vzdálený přibližně sto let od vzniku originálu,“ říká kurátor výstavy Petr Pavelec. Své jméno si středověký manuskript vysloužil proto, že byl za třicetileté války odvezen z Čech právě do Budyšína. Do své domoviny se pak vrátil až v roce 1952, kdy ho prezident NDR věnoval Klementu Gottwaldovi a ten následně Knihovně Národního muzea. Od revoluce byl přitom Budyšínský rukopis vystavován jen jednou. V Jízdárně Pražského hradu ho následně nahradí starý tisk Kosmovy kroniky z roku 1621, který zde bude k vidění až do skončení výstavy.

Pavel BestA