V Leice vystavují Machotkova pustá městská zákoutí
Už bezmála měsíc mají tuzemští milovníci umění možnost si v Leica Gallery Prague prohlédnout průřez tvorbou Miroslava Machotky. Výstava nazvaná Události míst mapuje rozsáhlý soubor autorových černobílých fotografií, které vznikly během uplynulých čtyřiceti let. I přes značné časové rozpětí tvoří práce nebývale kompaktní celek, jehož jednotlivé dílky jsou spojené hlubokými vnitřními vazbami.
Český fotograf a dlouholetý technik České televize, Miroslav Machotka, se věnuje fotografování velmi dlouho; začal s ním v neradostné éře normalizační šedi. Desítky let už tak kontinuálně rozvíjí svůj styl, jenž je v prostředí české fotografie do značné míry ojedinělý a originální. Machotkovým rajonem jsou především tichá a poklidná zákoutí Prahy, kde umělec žije, stejně jako osamělá ústraní Roudnice nad Labem, kde se narodil, a kam se často vrací. Svá témata nachází fotograf v kulisách městské civilizace, z níž vybírá určité předměty a situace vytvořené časem a světlem. Nesmírně citlivě přitom Machotka pracuje s detailem a polodetailem. „Dokáže si pro fotografii vybrat taková místa a detaily, která jsou pro ostatní naprosto všední, nebo banální, pro něj však výjimečná, ale přitom nejsou nijak kuriózní,“ podotýká kurátorka výstavy Eva Heyd.
Černobílé snímky autora, který příští rok oslaví jubilejní 70. narozeniny nabízejí neobyčejný prostor pro popuštění uzdy fantazie. Svým objektivem se Machotka zaměřuje na drobné detaily, výřezy z městské krajiny, z prázdných náměstí a náměstíček, v nichž hrají prim předměty a jejich stíny, které každý den potkáváme, aniž bychom jim věnovali větší pozornost. Za fasádou triviálnosti se skrývá nejen hlubší estetická podstata, ale i snaha osahat si jejím prostřednictvím svět. V některých snímcích tak lze objevit na první pohled ne zcela zjevné vizuální konotace a významy. Tak je tomu například u snímku zachycujícího reliéf Emauzského kláštera a traverzy připomínající starou šibenici. Jiné fotografie však takovýto obsahový výklad neumožňují. Jsou jen výřezem reality, který však v Machotkově podání dostává ráz svébytného uměleckého díla.
Různorodé interpretaci jednotlivých snímků napomáhá Machotka i tím, že je neopatřuje popisky. Jediné, co se tak divák ze štítku u fotografie dozví, je rok jejího vzniku. Konkrétní místo, kde byla pořízena a co přesně zachycuje, si tak musí člověk sám domyslet, nebo se prostě a jednoduše může ponořit do její krásy. „Mám doma grafiku Boudníka. Přišel ke mně známý a řekl mi. To není nic moc, to jsou tři psi, jak pijí z kaluže. No a touhle větou mi grafiku srazil. Už navždycky na ní budou ti tři psi, které jsem tam před tím nikdy neviděl, přebíjet jakékoliv další pohledy,“ dodal k tomu na vysvětlenou sám Machotka. Je to jako se kochat abstraktními a poloabstraktními plátny Kandinského, z nichž se mohou, ale také nemusí vynořit nějaké konkrétní reálné předobrazy.
Zaměření na estetickou stránku věci podtrhuje i klasický černobílý formát Machotkových fotografií. „Barva na fotografii by mohla být často ku pomoci, ale pro mě je spíše rušivým elementem,“ nechal se slyšet roudnický rodák. Kromě ní na snímcích prakticky nenajdete žádné osoby ani postavy. Machotkovy výřezy jsou osaměle liduprázdné. Vzhledem k tomu, že zachycují místa bytostně spjatá s lidskou činností, vyzařuje z nich cosi znepokojivého. Možná v nich lze vyčíst i jakési memento mori materialisticky laděné společnosti. Přestože osmašedesátiletý fotograf snímá svým analogovým přístrojem jen konkrétní výjevy a předměty, celek mnohdy působí dojmem abstraktního obrazu. Děje se tak nezřídka i díky repetitivnosti některých motivů, díky čemuž věci přestávají být věcmi a mění se v pouhé tvary. I tak v nich ale vždy můžeme najít i jistou dávku poetičnosti, která je tak typická pro náš kulturní okruh.
Hodnocení:
Machotkovy fotografie, které vznikaly v rozpětí čtyř dlouhých dekád, představují jedinečný soubor reflektující nejen podobu městské civilizace, ale i autorovy vnitřní pocity. Roudnický rodák v nich konfrontuje každodennost, banalitu i materialismus svého okolí a ukazuje nám obyčejné věci neobyčejným způsobem. Pro ty, kteří se o autorovi a jeho díle chtějí dozvědět více, připravilo nakladatelství Kant knihu s prostým názvem Miroslav Machotka fotografie.
Výstava trvá od 23. 1. 2015 do 5. 4. 2015
Kde:
Leica Gallery Prague o.p.s.
Školská 28
110 00 Praha 1
Otevřeno:
pondělí – pátek do 10:00 – 21:00
sobota – neděle do 14:00 – 20:00.
Vstupné:
Plné: 70,- Kč
Snížené: 40,- Kč
Decentní, ale moc krásné snímky.
Do Leicy chodím velmi rád, protože jedna výstava je zde lepší než druhá. Sázejí na kvalitu, což je jen a jen dobře. Nyní tedy na Machotku, jehož fotografie v sobě cosi mají. Je to snad nějaká vnitřní estetická působivost, co člověka nutí se na ně dívat, aniž by z nich chtěl odtrhnout zrak.
Osobně jsem neshledal na snímcích nic zajímavého; jen takové nic neříkající výřezy z mětské krajiny. Nevím, co by mi to mělo dát a říct.