Puklina Doris Lessingové se podobá mytologickým textům
Když v roce 2007 získala britská spisovatelka Doris Lessingová prestižní Nobelovu cenu za literaturu, bylo to pro řadu lidí i pro takřka celý literární svět veliké překvapení.
Autorka, která proslula zejména svými díly Tráva zpívá (česky 1974) a Zlatý zápisník (česky nevyšlo), nebyla mezi kritiky a umělci osobou neznámou, ba naopak. Přesto však nikdo příliš nepočítal s tím, že by tato bezmála devadesátiletá rodačka z perského Kermánšáhu mohla slavné ocenění získat. O to větší překvapení nastalo po vyhlášení jmen vítězů. Doris Lessingová se stala v pořadí teprve jedenáctou ženou, které byla Nobelova cena za literaturu udělena. Zařadila se tak po bok takových spisovatelek, jakými jsou či byli T. Morrisonová, G. Deleddová či v nedávné době Elfride Jelineková.
V České republice znal Doris Lessingovou donedávna jen málokdo. Můžeme jen spekulovat o důvodech, proč tomu tak bylo. Díla této anglické spisovatelky u nás vycházela již od 60. let, ale většího zájmu ze strany tuzemských čtenářů se jim nikdy nedostalo. K podobné situaci bohužel došlo i letos, kdy Nobelovu cenu za literaturu získal Jean-Marie Gustave Le Clézio. V případě Orhana Pamuka byla situace ještě tristnější. Nejenže jeho jméno u nás takřka nikdo až do roku 2006 neznal, navíc jeho díla nebyla donedávna na pultech českých knihkupectví vůbec k sehnání…
Doris Lessingová se narodila v roce 1919 v perském městě Kermánšáhu. Ve čtrnácti letech opustila Dominican Convent High School, dívčí římskokatolickou školu v Harare, a dále se vzdělávala jako samouk. V patnácti opustila domov a začala pracovat jako vychovatelka. Po skončení druhé světové války se zapsala do komunistické organizace s názvem Left Book Club, kde se seznámila s Gottfriedem Lessingem, svým druhým manželem. Od roku 1949 žije v Londýně. V roce 1984 se pokusila vydat dva své romány pod pseudonymem Jane Somersová, aby tak demonstrovala, jak obtížné je pro začínající spisovatele proniknout na trh. Její britský vydavatel oba romány odmítl. V roce 2007 ve věku 87 let se Doris Lessingová stala nejstarší laureátkou, jíž byla udělena Nobelova cenu za literaturu, a třetí nejstarší ve všech kategoriích.
Román Puklina je zatím posledním prozaickým počinem, který vzešel z pera dnes již světoznámé britské spisovatelky. V Lodnýně byl publikován v roce 2007, českým čtenářům se do rukou mohl dostat již v průběhu loňského roku. Příběh je vyprávěn římským občanem, který se v závěru svého života pokouší sestavit historii prastarého kmene žen, takzvaných Puklin. Děj, jakož i jazyk románu, je relativně strohý a prostý. Svojí strukturou a povrchním vykreslením postav, které jakoby splývaly ve dvojici hrdinů, tedy v muže a ženu, se román podobá mytologickým textům. Přestože si Doris Lessingová stejně jako řada jiných současných spisovatelek pro svůj román vybrala téma soužití mužů a žen, nelze v případě Lessingové přímo hovořit o feministickém pohledu na svět. Autorka sice občas zabředá do otřepaných klišé, ale jinak se snaží svět vidět jak očima žen, tak mužů. Dílo, balancující na hraně mezi sci-fi a domnělým historickým pramenem, je jakýmsi převyprávěním vzniku světa v podání žen. Zajímavým motivem, jež se objevuje až v samotném závěru díla, je motiv hledání. Výprava mužů se vydává na průzkum ostrova, aniž by věděla proč, aniž by tušila, co ji čeká. Něco hledá, ale neví co. Postupuje po písečných plážích, prodírá se hustým pralesem až nakonec dorazí do… do míst odkud vyrazila. Výprava se vrací na pobřeží, kde žila se ženami…
Hodnocení:
Dosud poslední kniha Doris Lessingové byla ve světě i v České republice přijata velmi vlažně a s jistými rozpaky. Román, ukazující ženský pohled na svět, na dějiny a na soužití mužů a žen, se pro řadu kritiků stal literárním oříškem. Pakliže budete chtít, můžete si ho sami rozlousknout a zjistit, co se v něm skutečně skrývá.
Vydavatelství:
Jota, s.r.o.
Rok:
2008
Překlad:
Petr Pálenský
Knihu jsem četla a popravdě se mi moc nelíbila; přišlo mi to jen jako prázdné plácání o ženách a mužích.
Dosti netradičně pojatá kniha. Přesto si nemyslím, že by si Doris Lessingová za svojí tvorbu zasloužila Nobelovu cenu za literaturu. Myslím si, že by se takovéto ceny měly udělovat pouze za tvorbu a nemělo by se přitom přihlížet k národnostním, politickým ani gendrových kritériím, tak jak se to dnes děje.