Po letech je opět možné si prohlédnout Turínské plátno

Počínaje dnešním dnem a 24. červnem konče si mohou zájemci z celého světa v turínské katedrále prohlédnout tzv. svaté plátno. Jedná se o lněnou textilii, na níž je sépiově zbarvený otisk mužské postavy vysoké zhruba 175 centimetrů. Stáří osoby s vlasy a vousy sahajícími až na ramena se odhaduje na 35 let. Otisk, připomínající zdálky fotografický negativ, je podle mnoha vědců středověkým falzifikátem. Pro katolickou církev je ale Turínské plátno ikonickým předmětem zachycujícím zmučené tělo Ježíše Krista.

Plátno dlouhé 436 centimetrů, široké 110 centimetrů a vážící 1420 gramů je relikvií, o níž se katolická církev domnívá, že do ní bylo krátce po ukřižování zahaleno tělo Ježíše Krista. Název Turínského plátna je odvozen od italského města Turína, v němž byla textilie od roku 1578 uchovávaná. Relikvie nicméně byla a dodnes stále i je předmětem ostrých sporů. Zatímco katolická církev i přes nejisté stáří lněné látky považuje plátno za skutečné pohřební roucho Ježíše Krista, vědci naopak mají tuto textilii za jeden z nejdokonalejších podvodů v dějinách a pomocí moderní techniky se již desítky let snaží dokázat, že jde o falzifikát. Jejich závěrům nahrává i to, že v roce 1390 vydal papež Klement VII. bulu, v níž prohlásil, že se jedná o dokonale namalovaný obraz. Později se objevily i spekulace, že by mohlo jít o dílo geniálního Leonarda da Vinciho. Otisk, připomínající spíše rentgenový snímek než obraz, však dle badatelů nebyl vytvořen malířským štětcem. O jeho pravosti tak dodnes vede vědecká obec a katolická církev spor.

Turínské plátno má de facto i díky této rozepři značnou popularitu a dokonce i své vlastní webové stránky, tiskové středisko a zabývá se jím speciální vědní obor, zvaný sindonologie. Zkoumání autentičnosti relikvie bylo zahájeno roku 1978. Definitivní verdikt přesto ale dodnes nepadnul. Nejdůkladněji se plátnu v 80. letech věnoval tým vědců z univerzity v Oxfordu, Tusconu a Curychu, který podrobil vzorek látky o rozměrech 1 x 7 centimetrů tzv. radiokarbonové metodě. Z jejích výsledků vyplynulo, že látka byla s 95 % pravděpodobností zhotovena okolo roku 1325, a že se tedy jedná o padělek. Zhruba o 12 let později však badatelé zjistili, že textilie byla ve středověku na okrajích hojně záplatována a restaurátoři tak vyvrátili výsledky týmu výzkumníků z roku 1988. Poslední analýzy slavné relikvie naznačují, že mohla vzniknout zhruba mezi 1 tisíciletí př. n. l. a 7. století n. l. Možnou autenticitu plátna pak potvrzuje celá řada verifikovatelných znaků, jako způsob utkané látky, použitý materiál, otisk mince v očních důlcích, jež odpovídají těm, které nechal razit Pilát Pontský v letech 29 až 32 n. l. v Jeruzalémě a přítomnost pylu endemických druhů rostlin. Hodnověrný důkaz o pravosti plátna však dodnes chybí. Možná i proto jako magnet přitahuje a zcela určitě i přitahovat bude davy turistů z celého světa.

Na desítky a stovky tisíc návštěvníků je město, jež před devíti lety hostilo zimní olympijské hry, výborně připraveno. Turínská diecéze pro potenciální zájemce přichystala přes webové stránky video s návodem, jak se na prohlídku dostat, či jak si zarezervovat čas své návštěvy. Vstup je zdarma. Před samotnou katedrálou Svatého Jana Křtitele bude nainstalována kopie plátna, kterou si návštěvníci budou moci detailně prohlédnout ještě předtím, než vstoupí do samotného svatostánku. Zde se pak budou moci pár minut kochat pohledem na originál, který byl naposledy vystavený před pěti lety. Turínská diecéze samozřejmě nezapomněla ani na handicapované a nemocné poutníky, pro něž zajistila několik desítek volných lůžek v okolních nemocnicích. Ještě než bude svaté plátno opět uschováno před zraky veřejnosti a podrobené dalším výzkumům, stihne jej 21. června zhlédnout a uctít i sama hlava katolické církve – papež František.

Markéta Texlerová