Rodinná sága Tělo a krev amerického spisovatele Michaela Cunninghama vyšla ve Spojených státech už v roce 1995, českému čtenáři se ale dostává do rukou až nyní. Přesto prozaik a držitel Pulitzerovy ceny není u nás neznámým autorem, proslavil se zejména knihou Hodiny, v níž vykreslil život a tvorbu anglické spisovatelky Virginii Woolfové.

Román Tělo a krev si zaslouží velkou pozornost. Cunningham se totiž odvážně pustil do způsobu psaní, který málokterý romanopisec ustojí. Popsat dějiny jednoho rodu po dobu sta let není nic jednoduchého a vyžaduje to předem promyšlenou koncepci. Děj začíná vyprávěním o malém chlapci jménem Constantine, který v rodném Řecku sní o životě za oceánem, kam později se svou italskou manželkou Mary skutečně odpluje a kde začne tvrdě pracovat. Hlavním motivem knihy je budování – budování velké rodiny, budování domova a budování firmy, která staví domky pro přistěhovalce, o kterých je Constantine přesvědčený, že i oni chtějí vlastnit kousek americké půdy. Jenže jeho sen má jepičí život a rozpadá se záhy poté, co trochu dospějí jeho vlastní děti, které si chtějí žít po svém a spořádanost a nadšení rodičů nesdílí.

Dvaašedesátiletý americký spisovatel se v knize zaměřuje na mezigenerační problémy a připomíná, že i pečlivá výchova nemusí vždy přinést vytoužené ovoce. Zatímco těžce pracující otec a matka coby hospodyňka se snaží svým třem dětem vytvořit bezpečný a pořádný domov, ony se pomalu vytrácejí pryč, odmítají navoněnou dokonalost a stávají se z nich vyvrhelové. Nejvíce odlišná od zbytku rodiny je nejmladší Zoe, která se už od dětství vymyká normálu. Později proto začne vyhledávat alternativní prostředí a po jedné noci s jakýmsi černochem se jí narodí dítě, které vychovává s transvestitou. Aby toho nebylo málo, zjistí následně, že je nakažená virem HIV. Ani další Constantinův potomek Billy nenaplní otcovy představy, neboť se v dospělosti své rodině přizná, že je gay. Kromě toho nepřijímá spořádanost a okázalost typickou pro jeho otce. V den svých promocí si proto odmítne na sebe vzít talár s odůvodněním, že je to směšné a že se cítí mnohem lépe v roztrhaným džínech. Po hádce s rodiči dokonce odejde do kina. Na promoci tak nakonec dorazí jeho rodina, ale on sám nikoliv. Spořádaný život tak vede jen dcera Susan, která se ale snaží od svých rodičů co nejvíce odpoutat a nemít s nimi pokud možno nic společného. Jak později vyjde najevo, její otec jí totiž v dětství zahrnoval větším množstvím lásky, než je normální.

A do toho všeho začnou mít děti těchto dětí také svůj život. Ten nekončí ani pro stárnoucí Mary a jejího manžela, který si najde milenku, kvůli níž nakonec svou ženu opustí. Takto rozehraný děj rozhodně není jednoduchý na psaní, ani na čtení a tak se občas čtenář může v románu ztrácet. Navíc nejde o typ knihy, v níž by byl sledován jeden děj s jednou ústřední postavou, ale příběh se neustále větví a košatí. Cunnigham si s tím nicméně poradil relativně obstojně, a i když nemůže čtenáře držet v napětí zacílením na jednoho hrdinu, láká ho k četbě neotřelými nápady, zajímavými obrazy i fascinujícími detaily. Pokud je pro román něco charakteristické, pak to jsou dokonale vysoustružené věty. „Matka žila s troskami své bývalé krásy, o níž nejspíš kdysi věřila, že jí vynese lepší život,“ dokresluje Cunnigham kupříkladu svou postavu Mary.

Ohijský rodák si je totiž moc dobře vědom toho, že při tak velkém počtu postav, je problém, popsat všechny aktéry tak, aby přirostli čtenáři k srdci. Proto se snaží pracovat spíše s detaily a drobnými epizodami. Střídavě kapitoly věnuje vždy jedné postavě, a i když používá er-formu, dívá se po dobu kapitoly na svět očima právě oné postavy. Tím vytváří jakousi mozaiku, kterou si čtenář musí ve své hlavě sám dotvořit. Jde tudíž o dílo spíše náročnější.

Hodnocení:

Rozsáhlý román Tělo a krev Michaela Cunninghama vykresluje příběh rodiny přistěhovalce Constantina během jednoho sta let. Děj posouvá americký spisovatel směrem vpřed zejména pomocí dialogů, které jsou přesné a úderné, naopak popisy jsou rozmanité, pozvolné, ale po jazykové stránce technicky dovedné. Tělo a krev, jak už sám název napovídá, je hlavně o příbuzenské propojenosti a obrovské touze dát průchod své tělesnosti.

Vydavatelství:
Euromedia Group, k.s. – Odeon

Rok:
2014

Překlad:
Veronika Volhejnová

72%

Alžběta Bublanová