Galerie Moderna ukazuje, jak Váchal pátral po věčnosti
O dílo Josefa Váchala je v posledních letech čím dál tím větší zájem. Dokazuje to i množství výstav věnovaných jeho výrazným, expresivně laděným pracím. Zatímco loni bylo možné si jeho obrazy, kresby a lepty prohlédnout v rámci retrospektivy pořádané Galerií hlavního města Prahy, a později i na výstavě v Městské galerii v Litomyšli, nyní jsou jeho grafiky k vidění v Galerii Moderna.
Oproti loňské opulentně laděné expozici v Domě U Kamenného zvonu je současná přehlídka výrazně intimnější. Je to celkem pochopitelné, neboť výstavní prostory Galerie Moderna, jež se nachází na Masarykově nábřeží v centru Prahy, ani neumožňují pořádaní spektakulárnějších expozic. Váchalovu sevřenému, meditativnímu dílu podobné pojetí svědčí mnohem více než okázalá prezentace, na niž loni vsadila kurátorka Marie Rakušanová v Galerie hlavního města Prahy. Přestože oficiální dokumenty hovoří o tom, že je v Moderně k vidění na 100 grafických listů, osobně jsem jich na zdech napočítal jen něco málo přes padesát. To není ale nikterak důležité. Každopádně jde o výstavu po všech stránkách komorní zaměřenou jen drobný výsek z autorova díla.
Představování osobnosti těžko zařaditelného výtvarníka a grafika Josefa Váchala se galerie věnuje dlouhodobě. Práce západočeského rodáka, který však velkou část života strávil v Praze, jižních Čechách a později v Litomyšli, zde visí za posledních pět let už potřetí. Dosud poslední Váchalovská přehlídka tu proběhla v roce 2012. Nesla jméno Přírodopis strašidel a kromě nejrůznějších zobrazení skřítků, ďáblíků a divoženek si na ní bylo možné prohlédnout expresivní grafiky, v nichž se Váchal vyrovnával s hrůzami 1. světové války, jíž se osobně zúčastnil. Také nynější výstava, která bude v Moderně probíhat až do 10. května, obsahuje několik vypodobnění bájných bytostí. „Váchalovy vize dostávaly konkrétní podobu démonů, andělů, sukubů, inkubů, sexuální energie, jejichž vzhled si utvářel podle své fantazie,“ nechal se před časem slyšet kunsthistorik Roman Vosička. Na současné výstavě je však možné obdivovat klasičtější stvoření jako jsou rusalky nebo vodníci. Kurátoři totiž na expozici zařadili i část Váchalovy série Ďáblova zahrádka aneb přírodopis strašidel. Hlavní pozornost je ale v Galerii Moderna věnována úplně něčemu jinému.
Čemu, napovídá už samotný název výstavy. Expozice se jmenuje O druhém břehu podle jednoho z Váchalových grafických cyklů. Synovec slavného českého malíře Mikoláše Alše se v něm zabývá problematikou smrti a posmrtného života, což jsou témata pro Váchala typická. Rodák z Milavče u Domažlic totiž vždy tíhl k uměleckému ztvárňování postmortálních úvah. „Pořád jej zajímala otázka bytí člověka a toho, co je za ním,“ myslí si Vosička. Dáno to bylo zřejmě i jeho vlastními pochmurnými životními zkušenostmi. V roce 1922 Váchal kupříkladu přišel o manželku Marii, která zemřela na tuberkulózu, a s jejíž smrtí se umělec těžko smiřoval a snažil se s ní ještě dlouho poté spojit prostřednictvím spiritistických seancí. Věřil totiž, že lidská duše přejde po smrti do jakési prazvláštní mentální krajiny.
Tu několikrát zachytil i na svých obrazech a grafikách. Loni si ji mohli prohlédnout návštěvníci Domu u Kamenného zvonu, neboť zde byly vystavené dřevoryty z cyklu Odchod člověka. Také soubor O druhém břehu, který Váchal vytvořil nedlouho po skončení 2. světové války v roce 1947 a 1948, zpracovává obdobnou látku. V Galerii Moderna je vystaveno 25 dřevorytů z něj, jenž tvoří páteř současné expozice. Pro představované práce platí prakticky to co pro všechny autorovy grafiky – jsou silně expresivní, výrazně barevné a figurativní, přičemž postavy jsou zjednodušené a mnohdy splývají se svým okolím. Na grafickém listu nazvaném Vznesen do věčnosti diváci kupříkladu mohou spatřit mrtvou mužskou siluetu levitující ve vzduchu, směřující kamsi vzhůru za naznačenými paprsky světla. Podařenou komorní výstavu pak symbolicky otevírá a zároveň i uzavírá linoryt Reinkarnace.
Hodnocení:
Koncepčě velmi dobře zvládnutá výstava prací Josefa Váchal v Galerii Moderna je možná působivější poctou výzamnému tuzemskému výtvarníkovi, od jehož narození loni uplynulo 130 let, než o jakou se pokoušela kurátorka Marie Rakušanová v uplynulém roce v Galerii hlavního města Prahy. Inu někdy méně je více…
Výstava potrvá od 9. 4. 2015 do 10. 5. 2015
Kde:
Galerie Moderna
Masarykovo nábřeží 24, Praha 11
Otevřeno:
denně od 10:00 – 12:00 a 13:00 – 18:00
Vstupné:
Dobrovolné
Ačkoli jsem nikdy Váchalománii úpůlně nepropadnul, tak současný výstava v galerii Moderna se mi velmi líbila a oslovila mě.
Podle mě je Váchal jedním z nejlepších tuzemských výtvarníků, respektive grafiků uplynulého století.
Velmi příjemná galerie i výstava. I když si tedy nejsem jistý tím, že by pan Vácha byl zrovna „nejlepším českým grafikem uplynulého století,“ tak stojí expozice za návštěvu.