Do hlavní budovy Národní galerie před pár dny dorazil jeden z plánovaných taháků letošní výstavní sezóny. Až do poloviny října zde totiž bude možné navštívit velkoryse pojatou expozici, jež neotřelým způsobem propojuje myšlenky samozvaných náboženských věrozvěstů a významných umělců, kteří s nimi přišli do styku.

Výstava nese název Umělci a proroci. Složena je z více jak 350 exponátů, které si je v těchto dnech možné prohlédnout v druhém patře Veletržního paláce. Řada z nich je nicméně dokumentárního charakteru. Cílem expozice je totiž podívat se novým způsobem na vývoj výtvarného umění ve Střední Evropě, který byl do jisté míry ovlivněn působením dnes již nepříliš známých náboženských proroků. „Nechci přepisovat zažité historické termíny, jsou užitečné. Jen ukazuji skutečné souvislosti, o kterých jsme nevěděli,“ vysvětlila kurátorka výstavy, Pamela Kortová. Samozvaných věrozvěstů se na přelomu 19. a 20. století vyrojilo zejména v německy mluvících oblastech jako hub po dešti. Stylizovali se do rolí novodobých poustevníků, žili na vrcholcích hor, chodili bosí, v jednoduchých tunikách, s dlouhými vlasy a propadlými tvářemi, takže v lecčem jejich vzhled připomínal domnělou podobu Ježíše Krista. Své úsilí zpravidla zaměřovali na změnu životní stylu tehdejší společnosti, na nalézání vnitřní harmonie, sociální otázky, obrodu duchovna a hledání vlastních náboženských cest. Jejich stoupenci se stávali mimo jiné i v budoucnu velmi známí umělci, do jejichž díla se myšlenky a názory oněch proroků do určité míry otiskovaly.

 
Současná pražská přehlídka není první zastávkou Umělců a proroků na jejich výstavní cestě. Premiéru měla expozice na začátku letošního roku v Schirn Kunsthalle ve Frankfurtu nad Mohanem. Oproti ní doznala nynější výstava několika drobných změn. Celkem očekávaně je v rámci ní více akcentováno dílo českého průkopníka abstraktního malířství Františka Kupky a Egona Schieleho, který několik let pobýval v Českém Krumlově, z něhož pocházela jeho matka. Oproti frankfurtské přehlídce si tak návštěvníci Veletržního paláce mohou kupříkladu prohlédnout i působivý pastel Meditace Františka Kupky, který sem zapůjčila Galerie výtvarného umění v Ostravě, nebo Schieleho autoportrét. „Bohužel jsme nezískali některé exponáty. Šlo zejména o práce na papíře, kde se dodržuje tříměsíční doba na vystavení,“ upozornila na jisté problémy při skládání expozice česká kurátorka Veronika Hulíková, jež dala podobu pražské přehlídce. Výstavu navíc ve Veletržním paláci obohatila díla současného německého výtvarníka Jonathana Meeseho, který už na první pohled připomíná ony dávné proroky a na jehož díla je možné narazit hned v přízemí v Malé dvoraně.

Okázale koncipovanou přehlídku otevírá 68 metrů dlouhý cyklus pláten Per aspera ad astra (Přes překážky ke hvězdám) německého proroka a zároveň i výtvarníka Karla Wilhelma Diefenbacha. Dílo se skládá z celkem 30 na sebe navazujících obrazů, zachycujících takřka nekonečný průvod tvořený nahými dětmi, opicemi, plameňáky a slony. Zavěšený je pod nízkým stropem galerie, takže série pláten vypadá jako vlys antického chrámu.Lidový guru a jeden z prvních evropských propagátorů vegetariánství do něho vtělil své poselství o nutnosti harmonie mezi člověkem a zvířaty, o mírumilovném světě založeném na heslu: „Žij a nech žít.“ Hlavně však ovlivnil Františka Kupku, který se s Diefenbachem osobně znal a který na základě seancí s ním začínal každé ráno nudistickým cvičením. Výstava proto logicky pokračuje představením prací opočenského rodáka. Kromě proslulých abstraktních pláten, jimiž si Kupka později vydobyl ve světě slávu, jsou zde k vidění jeho méně známé grafické práce, knižní ilustrace i mysteriózní obrazy s egyptskou tématikou.

 
Výsek toho umělecky nejkvalitnějšího, co výstava nabízí, lze z velké části odvodit z jejího podtitulu, který zní „Schiele, Hundertwasser, Kupka, Beuys.“ Právě díla těchto čtyř výtvarníků totiž tvoří páteř rozsáhlé a do značné míry i objevné expozice, kterou doplňují životní příběhy a umělecké pokusy proroků, jakými byli Gusto Gräser, Hugo Höppener známý jako Fidus, nebo Gustav Nagel, který nedopatřením zabil své dítě, když jej pokřtil v ledové vodě. Zhruba uprostřed přehlídky věnuje americká kurátorka Pamela Kortová pozornost Josephu Beuysovi, mnohými považovaného za nejvlivnějšího umělce druhé poloviny 20. století. I on je zde prezentován nejen jako malíř, ale také jako osoba nábožensky a politicky aktivní zakládající nejrůznější hnutí a lobbující za rovnost mezi lidmi. Zastoupen je tu nepřehlédnutelným plakátem Revoluce jsme my z roku 1971, který byl inspirován tehdy zhruba padesát let starou fotografií Karla Wilhelma Diefenbacha, jehož myšlenky byly Beuysovi velmi blízké. Oválně koncipovanou expozici, která se obloukem vrací na svůj vlastní začátek, uzavírá sekce věnovaná obrazům rakouského svéráze Friedensreicha Hundertwassera, který si vyráběl vlastní obuv a který nemalou část svého života prožil na lodi, s níž po léta brázdil moře.

Hodnocení:

O výstavě je sice možné na jedné straně hovořit v superlativech, neboť je koncepčně velmi dobře zvládnutá, působivě nainstalovaná a návštěvník si v rámci ní může prohlédnout řadu mistrovských děl, na druhé straně je z ní od začátku až do konce patrné, že vznikla u našich nejbližších západních sousedů a je jednoznačně určená pro německé publikum. Na to české tak bude zřejmě působit místy dosti cize a odtažitě. Není se ani čemu divit, neboť je do určité míry koncipovaná jako historický exkurz do dějin výtvarného umění, které je i místopisně spjaté právě s německy mluvícími oblastmi.

Výstava potrvá od 22. 7. 2015 do 18. 10. 2015

Kde:
Veletržní palác,
Dukelských hrdinů 47, Praha 7

Otevřeno:
denně od 10:00 – 18:00

Vstupné:
Plné: 200,-Kč
Snížené: 100,-Kč

79%

Pavel BestA