Předchozí článek
Gilles Leroy
Publikováno 09 Zář 2009
Alabama song
Až do roku 2007 nebyl francouzský spisovatel Gilles Leroy v literárním světě příliš známý. Vše se změnilo po vydání románu s názvem Alabama song, který byl nominován hned na čtyři ocenění a odnesl si to nejprestižnější Goncourtovu cenu.
Leroy se narodil v roce 1958 v Bagneux, které je součástí francouzského hlavního města Paříže. Studoval literaturu, ale z univerzity odešel, aby se mohl věnovat práci novináře a cestování. Následně však dokončil alespoň školu tvůrčího psaní. Leroy není jen novinářem a spisovatelem, ale také dramatikem. Jeho literární prvotinou byl román Habibi z roku 1987. Kromě něj stačil do dnešního dne napsat ještě dalších jedenáct titulů. Většího úspěchu se ale dostalo jen románům Maminka umřela (1990) a Ruský milenec (2002).
Popularitu mu přinesl až román Alabama song, jehož název je odvozen od stejnojmenné skladby německo – amerického hudebníka Kurta Weila. Alabama song je niternou písní ženy, která toužila opustit těžkou půdu rodného Montgomery a tančit svůj životní příběh v zářivých světlech „velkého světa“. Je vyprávěn alabamskou krasavicí Zeldou Sayreovou, která se v roce 1920 provdala za v té době vycházející spisovatelskou hvězdu Francise Scotta Fitzgeralda a prožila s ním dvacet složitých manželských let.
Na začátku 20. let minulého století se mohlo zdát, že soužití Francise Scotta Fitzgeralda a Zeldy Sayreové je předurčeno k věčnému štěstí. Jeden z nejslavnějších párů „jazzového věku“ se v té době těšil značné oblibě médií a pravidelně se objevoval na titulních stránkách společenských časopisů. Život manželů Fitzgeraldových se však postupně z nekonečného alkoholového večírku, z dekadentního karnevalu marnivosti proměnil v noční můru. Po probdělé noci přišlo vystřízlivění.
Román má formu fiktivního deníkového záznamu, kterou si Leroy vyzkoušel již při psaní knihy Maminka umřela, jímavé zpovědi o vztahu syna s umírající matkou, která svádí marný boj se zhoubnou rakovinou. V románu Alabama song však na francouzského spisovatele čekal ještě mnohem náročnější úkol, a sice vcítit se do nitra rozporuplné a citově nevyrovnané ženy. To se Leroyovi bezezbytku podařilo.
Zeldino vyprávění je silně subjektivní. Pohybuje se od naprosté věcnosti, přes jistou roztěkanost, až po citové výbuchy a výlevy. Jednou je podáváno melancholicky zastřeným hlasem, jindy živým zpěvem mladé ženy. Text klouže od jazyka spisovného a hovorového až po jazyk expresivní plný jadrných slov a vulgarismů. Leroyovi se díky zvolené formě podařilo citlivě vykreslit nejen postavu ženy, která po celý život bojovala se závislostí na alkoholu a morfiu a řadu let prožila v psychiatrické léčebně, ale také atmosféru doby 20. let minulého století.
Na pozadí příběhu se čtenář může potkat i se slavnými osobnostmi té doby, s uměleckou skupinou, pro níž se vžilo označení ztracená generace. Za postavou Lewise O´Connora pak může čtenář rozeznat rysy jiného slavného amerického spisovatele, a sice Ernesta Hemingwaye. Právě domnělý homosexuální vztah mezi Hemingwayem a F.S. Fitzgeraldem, zapříčinil to, že se manželství mezi Scottem a jeho manželkou Zeldou neustále potácelo mezi láskou a nenávistí.
Hodnocení:
Alabama song je nejzdařilejším románem, který Gilles Leroy do dnešního dne publikoval. Autor v tomto díle s až neuvěřitelnou citlivostí rozkrývá nitro manželky slavného spisovatele F.S. Fitzgeralda. To vše navíc ve velmi čtivé formě.
Vydavatelství:
Odeon
Rok:
2009
Překlad:
Alexandra Pflimpflová
91%
Pavel BestA
zupr kniha
Velmi zajímavý a zároveň velmi čtivý román ukazující zraněné nitro stárnoucí ženy, která pila život plnými doušky. Již samotný Bressonův citát na začátku této knihy o tom, že kdo jde na bál, musí tančit, naprosto dílo vystihuje.
Se všemi lidmi, s nimiž jsem mluvila a kteří knihu četli, mi ji doporučovali. Tak jsem si ji přečetla a nejsem zklamaná. Ba naopak. Je výborně čtivá a zároveň nesklouzává k povrchnosti. Výborná práce pana Leroye.
Na můj vkus někdy až příliš vulgární, ale jinak docela zajímavé