Do Českého Krumlova za Váchalem a barokní operou
Někdejší centrum rožmberského dominia je na sklonku léta plné kultury. Českokrumlovský zámek totiž tento víkend hostí Festival barokních umění, v Egon Schiele Art Centru pomalu ale jistě vrcholí výstava nazvaná Mysterium Šumava, jejímž hlavním lákadlem jsou práce Josefa Váchala a od jara letošního roku je možné ve městě navštívit také zahradní ateliér Egona Schieleho.
Na strmém skalnatém úbočí nad zákrutou řeky Vltavy se již po staletí k nebi tyčí robustní zámek Český Krumlov. Druhý největší hradní komplex na našem území má za sebou dlouhou a bohatou historii. Vzhledem k mimořádné architektonické a umělecké hodnotě zámku, je stavba zapsána na seznamu Světového dědictví UNESCO. „Státní hrad a zámek Český Krumlov patří svou architektonickou úrovní, kulturní tradicí i svou rozlohou mezi nejvýznamnější památky středoevropské oblasti,“ dočítáme se na oficiálních stránkách věnovaných památce. Za jejím vznikem stáli už ve 13. století Rožmberkové, kteří se postupem let vypracovali v nejmocnější šlechtický rod u nás a hovořilo se proto o nich jako o „prvních po králi.“ Jindřich III. z Rožmberka se dokonce svého času podílel na zajetí českého krále Václava IV. To jeho syn Oldřich II. proslul jako geniální padělatel listin, který se přetahoval o moc nad Českými zeměmi s Jiřím z Poděbrad. Díky jeho nesmírnému vlivu se mu za života přezdívalo „sloup království.“ Zřejmě největší proslulosti se ale dodnes těší dvojice posledních Rožmberků. Zatímco Vilém, sídlící právě v Krumlově, se neúspěšně ucházel o polskou korunu a do města zřejmě pozval také slovutného alchymistu Edwarda Kelleyho, jeho mladší bratr Petr Vok naopak proslul jako velký prostopášník.
Po vymření pánů s pětilistou růží v erbu se zámek dostal do rukou Rudolfa II., který sem uklidil svého nezvladatelného syna Juana d’Austriu. Slovutný rabiát, který podobně jako jeho otec trpěl záchvaty nezvladatelného vzteku, zabil roku 1606 svého sluhu. O dva roky později se pak právě na českokrumlovském zámku dopustil dalšího hrůzostrašného činu. Napadl dýkou svoji šestnáctiletou milenku Markétu Pichlerovou a vyhodil ji z okna. Dívka však jako zázrakem spadla na hromadu smetí a přežila. Jen co se však uzdravila, opět si ji na zámek k sobě Juan povolal a tentokrát už ji nenechal ze sídla odejít živou. V císařských rukách se však Český Krumlov dlouho neohřál. Už roku 1622 ho získali Eggenberkové, kteří ho přestavěli v barokním slohu a zřídili zde divadlo. O sto let později přešel zámek do vlastnictví rodu Schwarzenberků, v němž zůstal až do poloviny 20. století. Vedle zámku láká Český Krumlov také na zachovalé historické centru, specifickou atmosféru možná vyvěrající i z toho, že je s místem spojená řada legend, jak o vodnících, vílách, bazilišcích a dalších nadpřirozených bytostech, tak o Bílé paní, čarodějnici Annabell a díky Eleonoře ze Schwarzenberka i o upírech, hlavně však na další výrazné památky jako je letohrádek Bellarie, Krčínův dům, Jezuitská kolej a kostel sv. Víta. Velké oblibě se těší také Otáčivé hlediště, které se sice příliš nelíbí památkářům, v průběhu let se ale stalo nedílnou součástí zdejšího kulturního života.
Zatímco většina českých hradů a zámků po skončení prázdnin utlumila svůj kulturní program, v Českém Krumlově naopak umělecká produkce nyní pomalu vygradovala. Až do konce listopadu totiž v Egon Schiele Art Centru probíhá výstava nazvaná Mysterium Šumava, která se skládá z několika na sebe navazujících přehlídek. Jsou na ní prezentováni klasikové, jako jsou malíř Josef Váchal a fotograf Josef Seidel, tak tři mladí umělci, Karin Pliemová, Katharina Dietlingerová a Ondřej Maleček. „Jejich tvorba obsahuje nejen společné téma přírody, ale i rozmanité způsoby zpracování. Od jednoduché linie kreseb, přes monumentální pastózní malbu, až po dynamické obrazy s téměř kinetickou iluzí,“ nechala se slyšet galeristka Hana Jirmusová Lazarowitz. Největší zájem je zatím podle očekávání o výstavu prací Josefa Váchala. Ta se rozkládá na ploše 1000 metrů čtverečních a jsou na ní k vidění jak autorovy známé grafiky, kresby a obrazy, tak i méně známé ex libris. Vrcholem expozice je jedno z Váchalových nejslavnějších děl – Šumava umírající a romantická, dvacet kilogramů vážící kniha napsaná vlastním písmem a protkaná 52 celostránkovými a 15 menšími barevnými dřevoryty.
V pátek byl navíc v Českém Krumlově zahájen Festival barokních umění, který večer odstartoval v zámeckém divadle novodobou premiérou opery L‘Amore in Musica Antonia Antonia Boroniho. Přehlídka vznikla v roce 2008 a od té doby si vydobyla velmi dobré renomé, mimo jiné i díky tomu, že se jejímu dramaturgovi Ondřeji Mackovi podařilo před čase objevit ztracenou Vivaldiho operu Argippo, jež díky tomu měla svou premiéru v Čechách. V rámci festivalu se zájemci mohou těšit na koncert v zámecké kapli, klášterním kostele, na taneční představení v Maškarním sále i vystoupení v Zrcadlovém sále. V unikátním rokokovém letohrádku Bellarie zazní dnes odpoledne hudba ze Schwarzenberského archivu. Vystoupí zde německý hudebník Christoph Hammer, který hostům zahraje na kladívkový klavír. Dnešní večerní program v 21:00 symbolicky ukončí ohňostroj a barokní iluminace v provedení Teatrum Pyrotechnicum. Hudební program bude ale pokračovat i zítra. Za návštěvu bezesporu stojí i letos na jaře zrekonstruovaný a zpřístupněný zahradní ateliér Egona Schieleho. Slavný expresionistický malíř zde žil a tvořil v roce 1911. Nyní si je zde možné posedět, dát si kávu a prohlédnout si díla současných českých umělců, v čele s Romanem Týcem a Terezou z Davle.
Váchalovu výstavu doporučuji navštívit. Podle mě jedna z nejlepších, která byla tomuto umělci u nás kdy věnovaná.