Stalinův pomník hostí do pondělí světelnou show
Podzemní prostory bývalého Stalinova pomníku na Letné stojí v těchto dnech navštívit více než kdy předtím. Od pátku až do pondělí je v nich totiž k vidění neotřelá světelná instalace završující úspěšnou letní sezónu, kterou na místě pořádalo sdružení Containall.
Někdejší komunistický památník, na jehož místě dnes stojí neméně robustní červený metronom, se o právě probíhajícím prodlouženém víkendu stal předmětem neotřelé umělecké intervence. Jeho vnitřní prostory stejně jako jeho venkovní zdi totiž už od pátku ozařuje světelná show s názvem Monument Lights, kterou si zde zájemci budou moci prohlédnout až do pondělí. „Přes letní sezónu jsme zaznamenali velký zájem návštěvníků o historii tohoto místa, která je však poměrně tajemná a lidé ji příliš neznají,“ vysvětlil organizátor akce Matěj Vlašánek, co ho a jeho kolegy přivedlo k nápadu uspořádat na místě někdejšího pomníku netradiční umělecký happening. Ten kromě světelné produkce zahrnuje také několik hudebních vystoupení, promítání filmů vztahujících se k místu bývalého pomníku i diskuzí o jeho historii a možné budoucnosti. Od úterý by pak měly být podzemní prostory někdejšího Stalinova pomníku na neurčitou dobu uzavřeny.
Památník věnovaný sovětskému vůdci Stalinovi byl na Letné slavnostně odhalen v roce 1955 po třech letech intenzivních prací na něm. Pomník vyrobený ze žulových kvádrů stál na rozsáhlé železobetonové konstrukci o výšce 15 metrů. Do jeho základů pak bylo zabudováno třiadvacet základních kamenů z nejrůznějších míst republiky. Náklady na jeho stavbu se tehdy vyšplhaly na neslýchaných 140 milionů korun. Přestože dělníci, kteří na něm pracovali, byli královsky placeni, i tak se ale 31. června roku 1953 připojili ke stávce proti měnové reformě. Nedlouho po svém odhalení si největší skupinové sousoší v Evropě vysloužilo u lidí nelichotivou přezdívku „Fronta na maso“. Hlavním sochařem pomníku byl Uznávaný umělec Otakar Švec, který však krátce před dokončením díla, 4. dubna roku 1955 spáchal sebevraždu. „Nebylo pochyby o sebevraždě. Svědčila o tom prázdná krabička uspávacích prášků na stole a poslední vůle v kapse saka,“ dozvídáme se z historických pramenů. Památník však svého tvůrce příliš dlouho nepřežil. Poté co byly odhaleny Stalinovy zločiny proti vlastnímu národu, byl na podzim roku 1962 rozebrán a odstřelen.
Program světelné show začal už v pátek 25. září ve tři hodiny odpoledne, kdy se otevřel vchod do rozlehlých prostor nacházejících se pod někdejším památníkem. „Toto místo je opravdu temné a jeho minulost je také temná, proto jsme se s kolektivem Blok 4 rozhodli, že to tady prosvítíme, což je nutné, aby si místo lidé mohli prohlédnout,“ vysvětlil Vlašánek. Až do osmi večer si tak o uplynulém pátku mohli návštěvnici podzemí projít vedeni rozsáhlou světelnou instalací, která byla rozdělena do čtyř samostatných částí a trvající zhruba 20 minut. Jak však připomněl Luboš Rezler z Bloku 4 nešlo o momentálně velmi oblíbený videomapping. „My preferujeme využití živých světel,“ vysvětlil a dodal, že důležitou součástí projektu byla i hudba. Na instalaci pak v deset hodin večer navázala party.
Sobotní program se od toho pátečního značně lišil. Věnovaný byl totiž především historii Stalinova pomníku i tomu, co se na místě jeho vztyčení odehrávalo až do sametové revoluce a krátce po ní. Součástí naučného odpoledne bylo i promítání krátkého dokumentárního snímku Pomník lásky a přátelství, který zachycuje stavbu a odhalení památníku. Večer pak bylo možné ve zdejším letním kině zhlédnout povídkový film Gottland, kde hlavní roli v jedné z povídek hraje právě monument, ve kterém se projekce uskuteční. Nedělní program by se opět měl nést ve znamení světelné show Monument Lights. „Instalace pracuje s aktuálními trendy ve svícení, které se od megalomanských světel a laserů vracejí k jednoduchým zářivkám,“ dodal Matěj Vlašánek. Program doplní také vystoupení jednoho z nejlepších a nejžádanějších českých light designerů současnosti, který si nechává říkat Světlonoš. Osvětleny by však v rámci akce neměly být jen útroby bývalého památníku, ale také vnější zdi, o což se postará animátor Josef Lepša.
Jedním slovem – působivé. Nic víc netřeba dodávat.
Osobně sice dávám přednsot videomappingu, ale tohle také nebylo špatné; takové intimnější, což se rozhodně do oněch míst i víc hodilo.