Braunův Betlém se dočkal další výrazné očisty

Do Kuksu se letos vyplatí zajet nejen kvůli nově opravenému hospitalu. K návštěvě zdejšího areálu a jeho okolí vybízejí od tohoto víkendu také důkladně očištěné části Betlému významného barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna. V lepším stavu bylo toto slavné sochařské dílo naposledy před více jak půlstoletím.

Letos na konci března byla dokončena nákladná oprava jedné z nejcennější tuzemských barokních památek – hospitalu Kuks. Během náročné, dvacet měsíců dlouhé rekonstrukce, při níž se museli restaurátoři vypořádat s několika vážnými a nečekanými problémy, prošel obnovou prakticky celý areál počínaje sklepy, přes fasády, až po interiér a okolní park. „Rekonstrukce se týkala téměř sta procent areálu,“ nechal se slyšet kastelán tři sta let starého komplexu Libor Švec. Oprava památky, kterou nechal na přelomu 17. a 18. století postavit mecenáš František Antonín Špork, nakonec vyšla na více jak 450 milionů korun. Vzhledem k tomu, že šlo o součást projektu Kuks – Granátové jablko zaštítěného Evropskou unií, byla rekonstrukce z 85 procent hrazena z evropských dotací. Zbylých 15 procent nákladů proplatil stát a Národní památkový ústav. Z někdejšího honosného areálu, který čítal desítky budov, se ovšem do dnešních dní dochoval prakticky jen hospital a kostel Nejsvětější Trojice.

A to přitom chtěl mít Špork z Kuksu takové malé české Versailles. Vzhledem k tomu, že ale lázně vybudoval na místě, kde se nenacházely léčivé prameny, a ty zde fungovaly jen díky dobrozdání podplacených odborníků, dlouho svého majitele nepřežily. V roce 1740 zasáhla Šporkův lázeňský areál nebývale silná povodeň. Zkázu Kuksu pak v roce 1891 dokonal ničivý požár, který zachvátil prakticky celý komplex včetně zámku, kvůli němuž byla o deset let později stržena většina zdejších budov. Hlavním lákadlem nově opraveného Kuksu se letos vedle Braunových soch Cností a Neřestí a interiéru druhé nejstarší dochované lékárny v Čechách stal nově odkrytý cyklus nástěnných maleb zvaný Tanec smrti. Ten restaurátoři objevili v přízemí hlavního křídla hospitalu, kde byl před zraky lidí schovaný už od 18. století. „Série padesáti obrazů byla dosud ukrytá pod silnou vrstvou vápna,“ prozradil Libor Švec. Unikátní obrazy znázorňují vždy jeden a ten samý námět, tedy chvíli, kdy si smrtka přichází pro něčí život. Jednou se její obětí stává pijan, nebo hráč karet, jindy zase král, nebo papež. „Úmyslem bylo ukázat, že jsme si před smrtí všichni rovni,“ vysvětlil kastelán Kuksu.

Už při znovuotevření barokního areálu Libor Švec avizoval, že by letos mohl na Kuksu padnout návštěvnický rekord. Ještě před jeho uzavřením sem každoročně mířilo zhruba 40 tisíc lidí. Přestože hospital je pro veřejnost otevřený de facto teprve od dubna, už jeho branami stihlo projít 70 tisíc návštěvníků. „Letošní průměrná denní návštěvnost se šplhá k rekordním dnům v předchozích letech. Lze říci, že si návštěvníci na Kuks po opravách našli cestu,“ myslí si kastelán. Na konci roku by tak mohla návštěvnost areálu překročit magickou hranici 100 000. To je sice o trochu méně, než se původně očekávalo, pokud se ale předpoklad naplní, půjde o velmi vysoké číslo. Napomoci k jeho dosažení by mohla i oprava Braunova Betlému, který se nachází v Novém lese asi 4 kilometry od Kuksu…

 
Slavné umělecké dílo, na němž Matyáš Bernard Braun se svými pomocníky pracoval v období od roku 1718 až do roku 1732, v posledních letech chátralo. Vzhledem k tomu, že jde o unikátní sochy vytesané přímo do skály, obrostl většinu z nich postupem času mech a lišejník. Krom toho úchvatné barokní skulptury poničil v průběhu staletí také vítr s vodou. V roce 2000 byl proto Braunův Betlém zařazen organizací World Monuments Watch na seznam 100 nejohroženějších památek světa. Od té doby se pomalu ale jistě pracuje na jeho opravě. Letos v září se do jeho restaurování pustil tým studentů tohoto oboru na pardubické univerzitě, který loni na podzim ošetřil střední část nazývanou Narození Páně. Tentokrát studenti očistili levou stranu sousoší Příchod tří králů, takže dílo konečně začíná opět vypadat trochu k světu. „Naposledy byl v takovéto podobě Betlém k vidění před 61 lety, kdy sochy zrestauroval Josef Wágner,“ uvedl Leoš Pryšinger, předseda občanského sdružení Braunův betlém, které o záchranu památky usiluje. Do úplné renovace Betlému však schází ještě hodně práce. Očistit bude v příštích letech nutné pravou část reliéfu, na níž je zachyceno Vidění svatého Huberta. A poté by na řadu měly přijít také sochy. Vše tedy konečně spěje k dobrému konci…

Jan Perniš