Věhlasnému španělskému spisovateli Javieru Maríasovi před nedávnem u nás vyšel další román, který stejně jako jeho předešlé literární výtvory nutí čtenáře k hlubšímu zamyšlení. Zamilovanosti jsou autorovou šestou knihou, jež u nás byla publikována a i tentokrát v ní najdeme polemiku nad tím, co je skutečnost a co fikce.

O tom, že linie mezi pravdou a lží je tak tenká, že se nedá stoprocentně určit, co je co, a že existuje nespočet pravd i lží, se přesvědčí hlavní hrdinka María, která je zároveň vypravěčem příběhu. Pracuje jako redaktorka v jednom nakladatelství a vždy před prací si dopřává snídani v kavárně, kde s každodenní pravidelností pozoruje manželský pár až do té doby, než za tragických událostí muž z onoho páru zemře. Mladá žena se tak zaplétá do temného příběhu, který se jeví jako detektivní, s tím ovšem rozdílem, že autor nepřináší jednoznačné rozuzlení a předkládá čtenáři spíše psychologické drama než prostou detektivku. Dílo je plné vnitřních monologů a hypotetických možností. Autor čtenáře nechává nahlížet do myšlenkových pochodů vypravěčky, proto se příběh často větví, je obohacený o fiktivní vysvětlení vzniklé pouze v její hlavě, hrdinka přemýšlí i nad tím, jak asi myslí další postavy a vznikají tak zcela abstraktní popisy něčeho, co ani není pravda. Ostatně sám autor skrz svou postavu říká: „Co se stalo, to je to nejmenší. Je to román, a co se stane v románech, na tom nesejde a člověk to zapomene, jakmile to skončí. Tím zajímavým jsou možnosti a představy, které nám romány naočkovávají a přinášejí skrze své smýšlené příběhy.“

Myšlenky jsou téměř to jediné, co nám autor z postav ukazuje. Nevíme, co rádi jí, jak se oblékají, jak bydlí. Jde ale o záměr, a ne o žádnou začátečnickou chybu. Autor, který je od roku 1997 králem neobydleného ostrova Redonda, cíleně prozrazuje příliš málo, aby upozornil na to, kolik existuje možností, jak na lidi nahlížet. Zpravidla totiž na ty kolem sebe nahlížíme pouze jedním pohledem. Na důkaz toho se i postavy mezi sebou pořádně neznají. Působí jako zástupci toho, co chce autor sdělit a na nich pak Marías demonstruje věčné souboje zamilovaných. Román, vycházející v překladu Blanky Stárkové, však vypráví nejen o tom, jak silná dokáže být láska, ale i smrt, a také o tom, že mrtví se nemají vracet, v jakékoli podobě. Toto poselství autor připomíná i v odkazu na Balzacovu novelu vyprávějící o plukovníkovi Chabertovi, který údajně zemřel v bitvě a když se domů vrátí živý, nemá už zde své místo.

V románu se objeví více výroků od slavných autorů, najdeme v něm citace ze Shakespeara, Dumase i z Bible. Všechny tyhle odkazy působí v knize jako celek, kterým chce autor něco podstatného sdělit. Kromě toho se čtyřiašedesátiletý Javier Marías, který si získal věhlas již v 80. letech, a v poslední době je pravidelně zmiňován v souvislosti s udělováním Nobelovy ceny za literaturu, dotýká i aktuálních témat jako jsou média a prchlivost informací, které se v poslední době čím dál zkracují a nutí lidi k pomíjivému a rychlému konzumu zpráv. Marías oproti tomu vybízí čtenáře k pozastavení mimo jiné i svými dlouhými souvětími, které se leckdy táhnou přes celou stránku.

Hodnocení:

Kniha Zamilovanosti přináší čtenáři napínavý příběh okořeněný řadou myšlenek ohledně smrti, lásky, viny, morálky, pravdy a lži. Polemizuje o tom, jestli vůbec chceme znát pravdu o tom, do koho jsme zamilovaní.

Vydavatelství:
Paseka

Rok:
2015

Překlad:
Blanka Stárková

77%

Alžběta Bublanová