Národní galerie přivezla do Prahy unikátní Rubensův obraz

Peter Paul Rubens, Večeře v Emauzích, kolem 1636–1638. Olej, plátno, 143 × 156 cm. Zapůjčeno z Musea Nacional del Prado, Madrid

Ze slavného madridského Prada dorazil do našeho hlavního města před pár dny málo vídaný umělecký skvost. Jde o obraz Večeře v Emauzích vlámského barokního mistra Petra Paula Rubense, který si zájemci budou moci prohlédnout až do začátku příštího roku v Šternberském paláci. Dílo je mimořádné mimo jiné i tím, že svého času viselo v malířově jídelně.

Získat bezmála 1,5 metru vysoké plátno k zapůjčení z madridského Prada, nebylo nic jednoduchého. Vedení Národní galerie na projektu pracovalo zhruba rok, než se podařilo doladit všechny detaily týkající se jeho krátkodobého přesunutí do Prahy. „Trvalo to tak dlouho, protože se k zápůjčkám musí vyjádřit jak restaurátoři, tak odborníci obou dvou galerií, a následně i ministerstva obou států,“ prohlásila exkluzivně pro náš web kurátorka Sbírky starého umění Národní galerie Olga Kotková. Neméně komplikované pak bylo také obraz technicky z Madridu do Prahy převést. Vzhledem k tomu, že v letadle by teoreticky mohlo dojít k jeho prověšení, zamířilo plátno, které Rubens vytvořil v rozmezí let 1636 až 1638, do Národní galerie po silnici. Do Šternberského paláce, kde si ho bude možné prohlédnout až do 10. ledna příštího roku, ho dopravil speciální kamion. „Večeře v Emuazích byla vyměněna za zápůjčku jednoho obrazu od Karla Škréty,“ vysvětlila kurátorka Kotková, o co si Prado oplátkou za svoji vstřícnost řeklo.

Slavný siegenský rodák namaloval plátno na sklonku svého života. Zachytil na něm známou epizodu z evangelia sv. Lukáše, kdy se k Šimonovi a Kleofášovi cestou do Emauz přidá sám Ježíš Kristus, jenž je ovšem svými učedníky nepoznán. Teprve až během večeře odhalí dvojice jeho totožnost. Oproti většině klasických ztvárnění tohoto námětu se Rubens rozhodl pojmout příběh všedněji, s nádechem každodennosti. Na obraze je tak možné spatřit tři stolovníky připravené skromně povečeřet a sluhu, který jim přináší ve džbánu cosi na zapití. Kunsthistorici si profánní zpodobnění látky vysvětlují tím, že autor už byl dopředu rozhodnutý ponechat si plátno pro sebe, jak se následně i stalo. Dílo tak bylo svého času možné spatřit v Rubensově jídelně v jeho domě v Antverpách. Příliš dlouho se zde ale neohřálo. Rubens totiž zhruba o dva roky později zemřel. Večeře v Emauzích se díky tomu objevila v jeho pozůstalosti, odkud ji získal španělský král Filip IV. Skvost proto následně zamířil do kláštera El Escorial a později se stal základem sbírky madridského Prada.

Obraz nevystavuje Národní galerie samostatně, ale je možné si ho prohlédnout ve stejném sále Šternberského paláce, v němž visí další dvě Rubensova známá plátna – Svatý Augustin a Umučení sv. Tomáše. Obě díla musela instituce loni v rámci restitucí vrátit katolické církvi. Ta nicméně obratem sjednala s Národní galerií dohodu o jejich dlouhodobé zápůjčce. Obrazy, jejichž namalování si u Rubense kolem roku 1636 objednal český převor Jan Baptista Svitavský z Bochova pro pražský kostel sv. Tomáše, tak sice změnily majitele, nikoli však místo, kde jsou k vidění. Jedinečný zážitek se navíc Národní galerie rozhodla podpořit vystavením dvojice méně známých autorových pláten z cyklu Césarův triumf, jež pocházejí také z malířovy pozůstalosti. „Rubens na nich začal pracovat, pak ale zemřel a díla dokončil Erasmus Quellinus. Důležité je to, že mají stejnou provenienci jako Večeře v Emauzích,“ dodala Kotková.

Na jakou částku bylo Rubensovo intimně laděné plátno z Prada pojištěno, odmítla galerie sdělit. „Hodnotu na trhu by mělo v řádu stovek milionů,“ uvedla nicméně kurátorka. Rubensovy obrazy totiž patří mezi starými mistry k těm nejdražším. Jeho Vraždění neviňátek drželo od roku 2002, kdy bylo vydraženo síní Sotheby’s, dokonce v tomto ohledu rekord. Prodat se ho totiž podařilo za 49,5 milionu liber (tedy více jak 1,5 miliardy korun). Teprve před dvěma lety ho překonal Spasitel připisovaný Leonardu da Vincimu, který byl vydražen za 127,5 milionu dolarů (tedy více jak 2,5 miliardy korun). Co je na současné zápůjčce sympatické, je to, že by měla odstartovat užší spolupráci mezi Národní galerií a Pradem. „Tato výstava je prvním krokem na delší cestě vzájemné spolupráce dvou institucí. Pracujeme například na přípravě výstavy španělského malíře El Greca, která by měla mít svou část španělskou a pražskou,“ nechal se slyšet ředitel Jiří Fajt. Expozice Grecových prací ale do Prahy zavítá nejdříve za několik let. Zorganizovat podobně ambiciózní přehlídku obrazů je totiž mimořádně náročné. Momentálně se řeší zejména její případné financování.

Pavel BestA