Madder Mortem
Eight Ways
Pátá deska norských Madder Mortem sice ničím výrazně nepřekvapí, ale vzhledem k jedinečnosti tohoto uskupení by reptání nad tvůrčí stagnací bylo lehce nemístné. Eight Ways je totiž deska jednoznačně čnící nad žánrový průměr.
Je tomu již osm let, co si na sebe Madder Mortem upletli bič, když v onom roce vydali své opus magnum, téměř dokonalou desku All Flesh Is Grass. Každá další nahrávka dokazovala kvality souboru a správnost tvůrčí cesty vytyčené na zmiňovaném albu. Přiznávám, že to může být jen čistě můj subjektivní názor, ale kvalit All Flesh Is Grass nedosáhla ani třetí deska Deadlands, ani čtvrtá deska Desiderata a nedosahuje jich ani poslední kolekce Eight Ways. Kvůli tomu ovšem není třeba dívat se na recenzované album skrze prsty.
Co tomuto souboru rozhodně nelze upřít je originální výraz, výraz postavený na skromném nástrojovém obsazení čítající pouze kytary, basu a bicí, pomocí nějž ovšem kapela tvoří strukturované a velmi atmosférické skladby (podobně jako švédská Katatonia). Ona atmosféra ovšem není dávkována v přeslazených nebo příliš průhledných skladbách, jak ostatně u kapel se zpěvačkou v čele bývá zvykem, ale v hutných a energických kompozicích. Kostru těchto kompozic vždy tvoří milimetrově přesná práce rytmické sekce, obalená zvukem silných kytarových riffů. Kapitolou samou pro sebe je pak hlas zpěvačky Agnete Kirkevaag, jejíž hlasový rozsah je jako vždy obdivuhodný a ze skladeb je jasně slyšet, jak moc je Agnete emočně prožívá. Ovšem pozor, v těch nejvypjatějších polohách může nepřipraveného nebo nepřizpůsobivého posluchače také lehce odradit, ačkoli takových skotských střiků, jakými posluchače častovala Monika Edvardsen, druhdy zpěvačka norských Atrox, se posluchači bát nemusí.
Eight Ways je tedy opět kolekcí plnou hutného metalu, čerpajícího inspiraci i z jiných než metalových žánrů a povětšinou explodujícího v zajímavě vystavěných refrénech. Jako první singl z Eight Ways byla vybrána píseň Armour, nejkřehčí a na první poslech silně návyková skladba, disponující právě jedním z oněch vynikajících refrénů. Vedle této skladby, opatřené i povedeným klipem, se však na albu vyskytuje ještě nejeden potencionální hit a deska tak neustále nutí k opakovanému poslechu.
Hodnocení:
Jen těžko se na této desce hledají negativa. Snad jen jedinečnost alba All Flesh Is Grass je v konečném součtu faktorem, díky kterému tato deska trochu ztrácí na body. Ovšem jinak jde o nadprůměrnou nahrávku, utvrzující v mých očích pozici této kapely. Mám za to, že mimo nedostižných géniů The 3rd And the Mortal není a nebylo ve Skandinávii lepší, z metalové hudby vycházející kapely se zpěvačkou za mikrofonem. A to už je slušná vizitka, nemyslíte?
Rok vydání:
2009
Vydavatelství:
Peaceville Records
Seznam písní:
Formaldehyde
The Little Things
Armour
Resolution
A Different Kind Of Hell
Riddle Wants To Be
Where Dream And Day Collide
The Flesh, The Blood And The Man
Get That Monster Out Of Here
Life, Lust & Liberty
All I Know
The Eighth Wave
80%
-jt-
Pokud je přebal u alba Dolores O´Riordan kýčem, pak by mě zajímalo, čím je tento? Šílenou počítačovou sr….
Tím se nechci nijak špatně vyjadřovat k hudbě samé, protože tu jsem si zatím nestihnul poslechnout.
Tak tady musím souhlasit, protože přebal nových Madder Mortem opravdu není dvakrát pohledný a omlouvám se, že jsem to nezmínil už v recenzi. Bohužel takových přebalů je spousta. Do budoucna hodlám napsat článek pojednávající o obalech alb, ale uvidíme jestli má činorodost přemůže mou lenost.
Musím říci, že ani přebal desky ani její obsah mě příliš nepřesvědčil o hudebních kvalitách tohohle tělesa.