Předchozí článek
Brněnský Král Lear sází na Bolka Polívku a scénografii
Publikováno 16 Lis 2015
Městské divadlo v Brně uvedlo o uplynulém víkendu dlouho očekávanou premiéru jedné ze stěžejní tragédií Williama Shakespeara. Na zdejší prkna znamenající svět nechalo napochodovat stárnoucího krále Leara v podání Bolka Polívky. Kromě výrazného hereckého obsazení sází inscenace také na působivou scénografie s nekonečnými schodišti.
Oblíbený herec a mim, Bolek Polívka se v Městském divadle Brno nepředstavuje divákům zdaleka poprvé. V minulosti na zdejších prknech exceloval jako Kean v inscenaci Kean IV., nebo jako Vladimír v Beckettově Čekání na Godota. Dodnes je navíc v Městském divadle Brno k vidění v jiné známé Shakespearově hře – Benátském kupci, v němž od dubna roku 2014 ztvárňuje roli židovského lichváře Šajloka. Hru loni nastudoval pod vedením režiséra Stanislava Moši, který stojí i za nynější premiérou a který si spolupráci s Polívkou velmi pochvaluje. „Jako kdyby ho Shakespeare znal, jako by to psal pro něj,“ nechal se slyšet Moša před premiérou. Podle něj má navíc shodou okolností Boleslav Polívka také tři dcery jako Shakespearův Lear. „On má tři dcery jako já, jen já mám místo Goneril Kamilku, místo Regan Aničku a místo té nejmladší milované Cordelie mám naši milovanou Marjánku,“ prohlásil slavný vizovický rodák v rozhovoru pro portál idnes.
Původně se představení mělo hrát na činoherní scéně Městského divadla, pro velký zájem diváků bylo ale přesunuto do hudební scény. Ta je prostornější a vejde se do ní více lidí. Jak připomíná vedení divadla, Král Lear se totiž ihned po svém uvedení stal návštěvnickým magnetem. Všechna představení až do konce roku jsou již nyní vyprodaná. K přesunutí inscenace přitom sáhlo vedení souboru teprve potřetí ve své historii. Naposledy se k tomuto kroku odhodlalo loni, kdy u toho byl opět Bolek Polívka. Také o jeho předchozí Shakespearovskou roli Šajloka je totiž velký zájem a je proto dodnes k vidění v hudební scéně Městského divadla Brno. Nynější ztvárnění Leara je v lecčem klasické a v lecčem inovativní. Text je sice trochu prokrácený, jinak ale původní, založený na jambickém verši. Kostýmy jsou ale moderní. Také pojetí hlavní postavy a jejího osudu je lehce novátorské. „Hlavního hrdinu vidíme ne jako šílence, ale spíše jako starého muže, který zpětně rekapituluje svůj život. A při tomto závěrečném účtování dochází k poznání, že zklamal nejen ve výchově dětí, ale i jako král,“ vysvětlil hlavní změnu Stanislav Moša.
K vidění je Lear také v našem hlavním městě, kde již pět let mocně rázuje po prknech Divadla ABC. Role se zde ujal charismatický Jan Vlasák, který si s ní ví velmi dobře rady. Strhává na sebe pozornost již od úvodní scény, kdy dokonale vystihuje arogantnost a nadřazenost státníka, který předává svým dcerám trůn a majetek na základě úrovně jejich lichotek. Dokázal také dokonale ztvárnit pomateného blázna, který bloudí lesy a hledá spřízněnou duši, poté co jej vlastní dcery kvůli rozepřím o majetek opustí. Celkově ale inscenace působí matně, jak jsme Vás před časem informovali v naší recenzi. Lear přitom patří mezi Shakespearovy nejslavnější tragédie. Vypráví o panovníkovi, který se vzdá trůnu a rozdělí své království mezi své dvě dcery podle komplimentů, jimiž ho zahrnou. Nejmladší dceři, která je k němu jako jediná upřímná, přitom neodkáže nic. Jeho rozhodnutí končí tragicky prakticky pro všechny zúčastněné postavy. Sám Lear se kupříkladu domnívá, že se jeho děti k němu i poté budou chovat jako ke králi. To se však zásadně mýlí.
Brněnské představení možná potáhne nejen na Bolka Polívku v hlavní roli a na další kvalitní herecké výkony, ale také na výraznou a promyšlenou scénografii. Jejím autorem je zkušený německý divadelník Christoph Weyers. Ten se při vytváření jeviště nechal inspirovat pracemi nizozemského výtvarníka Mauritse Cornelise Eschera, v jehož dílech se často objevovala nekonečná schodiště. „Lear se nakonec nezblázní, ale vzepře se osudu. A když se vzepřeme svému osudu, je náš osud vzepřený naším osudem. Takže je to celé zakuklené do sebe jako na známé Escherově kresbě mravenců pobíhajících pořád dokola po nekonečné Möbiově pásce. Proto je tak důležitá scéna tohoto Krále Leara od Christopha Weyerse, který pracuje s jakoby nekonečnými schodišti,“ vysvětlil Polívka novinářům. Přestože originální Shakespearův text režisér Moša prokrátil, představení má i tak tři a půl hodiny, což věru není málo. Oproti původním pěti hodinám je to ale celkem snesitelné.
Jan Perniš
Bolka Polívku jsem viděla v Městském divadle jako Šajloka a moc se mi v té roli líbil. Myslím, že ji pojal s citem a bravurou. Stejné to doufám bude i s Learem.
Bolek je teď vidět takřka všude. Herec je to dobrý, ba skvělý, jen na filmovém plátně poslední roky nic kloudného nevzniká a proto nemá kde vyniknout. Na divadle je to jiné. Tady se mu od počátku daří.
Měl jsem možnost představení vidět. Jde o precizně provedené představení, které se nevyvarovalo jistých drobných chyb. Polívka je ale podle mě ve své roli brilantní.
Mě osobně pan Polívka tedy příliš nepřesvědčil. Nechci říct, že by byl vyloženě špatný, nebo dokonce tragický, to vůbec ne, ale role mu podle mě moc nesedla a nesedí.
Také mám podobný pocit. Představení není špatné, ale je tak trochu po všech stránkách jen lehce nadprůměrné, že by mě vyloženě nadchlo, to se nedá říct, stejně jako o výkonu pana Bolívky.
Představení jsem zhlédl 4.2.2016 a dojmy z něj mám hodně smíšené.
Králi Learovi utíká text. (Veliké díky za funkční nápovědu!)
Nádherné kulisy.
Hudební doprovod, obzvláště bicí, je podmanivý a násobí divácké emoce!
Dcera Regan občas nezvládá pohyb po jevišti.
Nejmladší dcera Cordelie špatně deklamuje a po jevišti se motá jako začínající ochotnice – NAPROSTÁ HRŮZA!!!
Edmund – na tak silnou negativní roli je to jen odvar; asi velká snaha, ale nepřesvědčí. Jeho umírání je spíše parodické.
Hlavně jsem ale zklamaný za Shakespeara. Hojně a nefunkčně přidávané prasečinky (hlavně z úst Leara) a Learovo použití komediálních hereckých nástrojů v tragedii mi řeklo, že Bolek Polívka, bohužel, aspoň dnes večer tragedii zahrát neuměl. /To místo, kdy neustál scénu, spoluherec jej pobavil – a on sám se pobaveně usmál – mě svou neprofesionalitou od pana Polívky opravdu hodně zaskočilo./
Tento večer nebylo až tak za co se klanět – o ovacích ve stoje ani nemluvě. Průměrný výkon byl pravděpodobně poznamenaný i režisérským vedením, ale do toho nevidím.
Přišel jsem na Shakespearovu tragedii. A přitom jsem se chvílemi bál, zda Polívka zase něco nepřežene, zda se zase nebude očekávat smích obecenstva.
Druhá část, v níž děj i myšlenka hry graduje, byla unylá a zdlouhavá.
Představení vnímám z pohledu shakespearovské tragédie jako nepatřičné, chabé, nezralé. Zůstává dááááááleko za Jiřím Pechou a jeho Learem z 90. let v Huse na provázku.
O to silněji mi ale umožní tato zkušenost v budoucnosti ocenit výborné výkony a divácký zážitek u jiných představení. Děkuji za ni.
Z tohoto představení má mrazit! Mají zde naléhavě zaznívat poselství, naděje, tužby, zklamání…
Pokud zde „Stanislav Moša dokázal vymáčknout ze svých svěřenců maximum“, pak budu chodit do divadla raději jinam.