Ve Vídeňské opeře poprvé zazněla Věc Makropulos

Ačkoli významný český skladatel Leoš Janáček dokončil svou operu Věc Makropulos před dlouhými devadesáti lety, na prknech Vídeňské státní opery zazněly její tóny o víkendu úplně poprvé. V neděli večer zde totiž měla svoji premiéru.

Jsou umělci, kteří svým dílem tak předběhnou dobu, že se jim docenění dostane až dlouho po smrti. Takový je bohužel i příběh Janáčkova hudebního génia. Slavný hukvaldský rodák naposledy vydechl už v roce 1928, přesto se jeho opery až do poloviny minulého století objevovaly na programu světových operních domů jen výjimečně. Jejich jedinečnost si lidé začali ve větší míře uvědomovat až v 60. letech. Teprve tehdy Janáčkova hudba prorazila a našla si cestu k uším milionů lidí po celém světě. Svůj nemalý podíl na tom měli i dirigenti Rafael Kubelík a Charles Mackerras, kteří se zasadili o uvádění autorových oper. „Skutečný boom ale nastal až během posledních asi dvaceti let,“ připomíná muzikolog Jiří Zahrádka. Své první opery přitom Janáček zkomponoval před více jak sto lety. Přesto některé z nich ještě na své první uvedení ve věhlasných operních domech čekají. To byl i případ Věci Makropulos, která ještě nikdy nezazněla ve Vídeňské státní opeře. Tedy až do uplynulé neděle, kdy zde měla premiéru.

Nynější nastudování se může pochlubit několika prvenstvími. Nejenže Janáčkova Věc Makropolus ještě nikdy do hlavního sálu Vídeňské státní opery nezavítala, ale v neděli se zde poprvé rozezněla také pod taktovkou českého dirigenta Jakuba Hrůši. Tříaktové dílo ve slavné instituci, jejíž budovu postavil český architekt Josef Hlávka, navíc poprvé režíruje německý režisér, jímž je Peter Stein. Janáček přitom operu složenou podle divadelní hry Karla Čapka dokončil již v roce 1925. Svoji premiéru si odbyla 18. prosince následujícího roku v brněnském Divadle Na hradbách. Režisér Peter Stein ji chtěl v minulosti již několikrát uvést, konkrétně v Lyonu a v New Yorku, vždycky z toho ale z nějakého důvodu sešlo. Dočkal se až včera v sedm hodin večer. Podle berlínského rodáka dílo ani takřka sto let po svém vzniku neztratilo nic ze své aktuálnosti a hudební síly. „Například otázka smrti a prodlužování života ve Věci Makropulos je dnes aktuálnější než kdy jindy. Všichni žijeme příliš dlouho, což má strašlivé ekonomické, politické i společenské důsledky,“ nechal se Stein slyšet.

Uvedení opery je součástí janáčkovského cyklu, jehož vznik ve Vídeňské státní opeře inicioval Dominique Mayer krátce po svém nástupu na post ředitel instituce v roce 2010. Jak totiž zjistil, dílům českého skladatele zde byla věnována do té doby jen pramalá pozornost. „Leoše Janáčka považuji za jednoho z nejdůležitějších operních skladatelů 20. století,“ prohlásil tehdy Meyer a dal se do osvěty. Právě z jeho popudu státní opera následně připravila premiéry Příhody lišky Bystroušky a Z mrtvého domu, následované Káťou Kabanovou a Její pastorkyní. Poslední zmíněná opera by se navíc měla příští rok v dubnu dočkat uvedení v češtině. „Když jsem nastoupil do funkce ředitele, přišlo mi podstatné tento dluh splatit. Janáček si ve Vídni zaslouží mít výsadní postavení,“ dodává Meyer. Právě proto na prosinec letošního roku naplánoval premiéru dalšího významného Janáčkova díla, a sice Věci Makropolus. Taktovky se zde poprvé chopila vycházející česká dirigentská hvězda jménem Jakub Hrůša.

 
Ten v minulosti již dirigoval Příhody lišky Bystroušky, Káťu Kabanovou i Její pastorkyni. Podle něj ale stávající opera svou obtížností všechny předcházející trumfne. „Na něčem tak náročném jsem ještě nepracoval,“ prozradil Hrůša portálu ihned.cz. „Je to opravdu těžká práce. Ale zároveň je potěšující vidět, že Janáčkovy mistrovské opery konečně nacházejí uznání,“ prohlásil následně. Podle odborníků si přitom vedl včera víc než obstojně. Orchestr dirigoval v první části zlehka a ve finále nechal zvuk orchestru krásně a silně prostoupat. Celkové nastudování opery si ovšem tak kladné hodnocení zatím nevysloužilo. Všichni se vesměs shodují, že inscenace má svá problematická místa, ale zachraňuje ji brilantní finále. „Samotný fakt, že se Věc Makropulos dočkala 89 let po premiéře uvedení ve Vídeňské státní opeře, musí pro milovníky hudby představovat příležitost, kterou si nesmí nechat ujít,“ uzavírá své hodnocení Gert Korentschnig. Další reprízy jsou před Vánocemi v plánu ještě čtyři. Lístky na představení stojí v průměru okolo 200 eur, tedy přes 5000,-Kč.

Jan Perniš