Likvidační granty: Kolik institucí kvůli nim skončí?

Grantová politika hlavního města je již dlouhé roky pod ostrou palbou kritiky odborné i laické veřejnosti. Nejinak je tomu letos, kdy magistrát rozhodoval o rozdělení peněz na kulturu hned dvakrát. V obou případech se to neobešlo bez značných kontroverzí. Nespokojená jsou především některá divadla a literární spolky.

O největším balíku peněz rozhodli pražští zastupitelé již na jaře, kdy schválili rozdělení grantů na podporu kultury v celkové výši přesahující 240 milionů korun. Komise tehdy posuzovala 612 jednoletých a 37 víceletých projektů. I přes tento velký počet žadatelů získal, k nemalému překvapení řady odborníků, valnou část prostředků jeden jediný subjekt. Tím se stalo Divadlo Archa, jemuž hlavní město přidělilo na čtyři roky 90 milionů korun. Podle grantové komise podporu Archy v co největší výši doporučili všichni experti. „Svým významem daleko přesahuje nejen pražský, ale i český, a do určité míry i evropský kontext. Zaměřením na progresivní směry v několika divadelních odvětvích, minoritní cílové skupiny a citlivá společenská témata naplňuje své programové cíle,“ bylo možné se dočíst v odůvodnění rozhodnutí. Dalším vítězem v magistrátní loterii se stal víceúčelový prostor Meet Factory, kterému město ze svého rozpočtu pošle 40 milionů korun. Dva subjekty si tedy rozebraly víc jak polovinu všech „rozdávaných“ peněz a na ostatní tak zbyly už jen paběrky.

A co hůř, na některé projekty se zákonitě nedostalo. Jestli Vám to trochu připomíná pohádku Vařila myšička kašičku, tak nejste daleko od pravdy. Těmi nejmenšími, pro které se už nenašel ani ten nejmenší ždibíček, byla především čtveřice divadel. Bez podpory zůstaly Divadlo Na Fidlovačce, Divadlo Komedie, respektive jeho provozovatel, Divadlo Viola a konečně i Divadlo v Řeznické. Překvapivě se peníze nenašly ani na některé zavedené akce a projekty. S prázdnou tak odešel Febiofest, Letní shakespearovské slavnosti, nebo ceny Grand Czech Design. Už tehdy tak bylo víceméně jasné, že pro řadu institucí se blíží existenční problémy. O nich hovořila již bezmála rok dopředu Eliška Balzerová, ředitelka Divadla Na Fidlovačce, která si zřejmě byla velmi dobře vědoma toho, že na městské peníze buď nedosáhne vůbec, nebo jen ve velmi omezené míře. Stalo se. Nedlouho po zveřejnění magistrátního rozhodnutí proto přišla s informací, že divadlo podle všeho v dohledné době ukončí svou činnost.

Většina odmítnutých zákonitě upnula svou pozornost alespoň na granty na příští rok, jejichž návrh odhalila grantová komise před několika málo dny. Pro většinu z nich ale výraznou změnu nepřinesl. Přitom se opět rozhodovalo o velké sumě peněz. Celkem komise rozhodovala o částce blížící se 100 milionům korun. Spokojený nakonec byl ale prakticky jen pan Suchý. „Jeho“ Semafor totiž město v příštím roce podpoří více jak 7 miliony. „V podstatě je to dobrá zpráva. Myslím, že s tím už se dá vystačit,“ nechal se Jiří Suchý slyšet v Českém rozhlasu. Také pro Fidlovačku se v rozpočtu našly nějaké peníze, konkrétně 5 milionů. Pokud by zůstalo jen u nich, divadlo s rozpočtem plánovaným ve výši 14 milionů by zřejmě i tak skončilo. Zachránit Fidlovačku se naštěstí pro nadcházející rok rozhodlo několik mecenášů. Co se s ní bude dít dál, je ale ve hvězdách. Moc růžově to s ní zatím nevypadá. V takto nejistých podmínkách se navíc kvalitní inscenace dají dělat jen těžko.

Za skutečně poražené v grantovém klání lze považovat Divadlo v Řeznické a společnost Company.cz provozující Komedii. První zmíněný subjekt totiž zřejmě příští rok nezíská od magistrátu ani korunu, neboť v hodnocení odborníků nezískal dostatečný počet bodů pro přidělení alespoň části poptávaného grantu. „Nesouhlasíme s dehonestujícím, poškozujícím, ale především neobjektivním a neinformovaným hodnocením své činnosti,“ uvedla ředitelka Divadla v Řeznické Yvetta Srbová pro portál aktuálně.cz. Podle ní navíc divadlo nabízí přesně to, co si město žádá; tedy současné hry a nové autory. Přestože jde o komorní prostor nabízející jen 70 míst k sezení, může se Divadlo v Řeznické pochlubit mimo jiné i tím, že loni na podzim uvedlo hru Leni, v níž září Vilma Cibulková, která si za svůj výkon odnesla Cenu Thálie. Se závěrem grantové komise, že má scéna „záměrně eklektickou dramaturgii“ nelze souhlasit. Program divadla je naopak velmi pestrý a různorodý. Obsahuje inscenace od slavných autorů minulosti (Shakespeare, Bergman), tak těch soudobých (Sachs, Murell, Kuras). Najdeme zde těžší a náročnější kousky (Po zkoušce, Kočka na kolejích), tak lehčí, ale s vkusem nastudované, hry (Ředitelská lóže).

Za tragickou pak lze označit situaci Divadla Komedie. Před třemi lety v ní totiž po neshodách s magistrátem skončil renomovaný ansámbl pod vedením režiséra Dušana Pařízka, který nyní sklízí velké úspěchy za hranicemi naší vlasti. Jeho inscenace hry Wolframa Lotze Směšná temnota ve vídeňském Burgtheateru letos zvítězila v prestižní anketě Theater heute a stala se inscenací sezony 2014/15. „Je to obrovský úspěch a pro pražskou radnici ostuda. Trapná vizitka pražské kulturní politiky a důkaz nezájmu politické reprezentace o skutečnou uměleckou kvalitu,“ napsala před několika týdny divadelní kritička Jana Machalická v Lidových novinách. Po Pařízkovi převzala Komedii divadelní společnost Company.cz, která se zde v uplynulých třech letech také snažila systematicky budovat něco nového – centrum východní dramatiky. Moc pochopení se jí od členů grantové komise nedostalo. Ti jí sice navrhli podpořit pro příští rok částkou 4,7 milionů korun, ovšem s dovětkem, že částka má sloužit na důstojné ukončení provozu divadla. „Rozhodnutí grantové komise vnímáme jako dovršení trvalé snahy úzkého spektra odborné veřejnosti zabránit našemu divadelnímu spolku provozovat Divadlo Komedie,“ okomentoval to ředitel Vojtěch Štěpánek.

Divadelní společnost Company.cz si prknech Komedie přitom nevedla vůbec špatně, dařilo se jí uvádět současné hry se závažným a hlubokým obsahem a zároveň do svých prostor ještě přilákat dostatek diváků. Vždyť průměrná obsazenost na jednotlivých představení činila víc než solidních 75%. Během tří let zde vzniklo několik mimořádných inscenací (Past, Naše třída, Divoké maso), kterým se bohužel nedostalo zasloužené pozornosti. Divadlo se také mohlo chlubit skvělými hereckými výkony v čele s Evou Vrbkovou a Janem Hofmanem. Neustále bylo ale poměřováno s předchozím působením Dušana Pařízka. To bylo ale zcela výjimečné a v polistopadové éře s ním snese srovnání jen máloco. Zřejmě právě na toto porovnávání Company.cz nakonec doplatilo. Přitom z poměřování s jinými současnými soubory vychází víc než dobře. Rozhodně svým dramaturgickým plánem vysoce převyšuje další ohrožená divadla, tedy Fidlovačku, Semafor, Violu, i Divadlo v Řeznické. To je myslím nezpochybnitelné (zejména pak u prvních dvou uvedených). Jak je tedy možné, že magistrát poskytnul Fidlovačce a Semaforu víc peněz? V obou případech je podle všeho snahou zachovat něco jako značku. To platí především pro Semafor, kdysi významnou scénu, jejíž sláva odvanula již před několika desítkami let a jejíž dramaturgie je ve své podstatě tristní. Nikdo ovšem nemá to srdce a tu sílu panu Suchému divadlo zavřít.

 
Smutné je především to, že výsledkem grantové politiky magistrátu, jejímž smyslem a cílem má být podpora kulturního života, je pravý opak. Dlouhodobou nesystémovostí rok co rok páchá nenahraditelné škody. V nadcházejícím roce může být jejím výsledkem konec tří, nebo čtyř divadelních spolků. Jedním z důvodů je nadměrná podpora Divadla Archy. Ne že by si nějaké peníze nezasloužilo, ale 90 milionů na čtyři roky? Divadlo přitom hostí či pořádá řadu komerčních a populárních vystoupení a akcí, které s uměním mají jen máloco společného. Na rozdíl od Komedie, která si drží svůj vysoký standard, můžeme někdy doslova mluvit o podbízení se. Nevím, proč by se navíc v divadle měly natáčet televizní show, konat se zde koncerty apod. Ale budiž. S rozdělením grantů nejsou a také být nemůžou spokojení zástupci významných pražských literárních akcí. Do této oblasti totiž „investuje“ magistrát jen 2% všech finančních prostředků, které byly k dispozici. Slovy čísel, ze 300 milionů půjde na podporu literatury jen 5,9 milionu korun. Směšné. „Řada zavedených i nových literárních akcí bude odsouzena k zániku či ke značným existenčním potížím a pražský literární život bude ochuzen a poškozen,“ stojí v otevřeném dopise.

Členové komise kupříkladu odmítli poskytnout jakoukoli podporu Magnesie Liteře, Festivalu spisovatelů, který do Prahy každoročně přiváží ty nejvěhlasnější světové literáty, s nimiž by se jinak čeští čtenáři mohli setkat jen těžko, Českému PEN klubu, nebo společnosti, která uděluje mezinárodní Cenu Franze Kafky. Je poněkud tragikomické, že veletrh Svět knihy dostane na svůj doprovodný program jen 170 tisíc korun, zatímco MeetFactory 40 milionů. Samozřejmě tady srovnáváme něco jako jablka a hrušky, ale ten nepoměr je zarážející. Není normální, aby magistrát podpořil jeden experimentální prostor bezmála sedminásobně vyšší částkou, než kterou dá do celé literární oblasti. Problém české kultury a jejího financování, to nejsou samozřejmě jen granty. Co u nás oproti Západu velmi pokulhává, je především participace soukromého sektoru. Jednoduše řečeno nám chybí sponzoři, mecenáši a dárci. O tom ale jindy…

Jan Perniš