Předchozí článek
Atík Rahímí
Publikováno 28 Pro 2009
Tisíc domů snu a hrůzy
Dějištěm v pořadí již druhého Rahímího románu, s nímž se mohou čeští čtenáři seznámit, je hornatý Afghánistán ležící na hranicích mezi Iránem a Pákistánem, jenž se v posledních letech stal jedním z nejsledovanějších míst na světě.
Rahímí si tuto zemi nevybral náhodou; sám se v ní v roce 1962 narodil a prožil zde bezmála dvacet let, než se rozhodnul přes sousední Pákistán uprchnout do Francie. Přestože dnešní Afghánistán známe především v souvislosti s americkou snahou vybudovat zde demokratický právní stát a jednou provždy se vyrovnat s Talibanem, Rahímí se ve své knize obrací více do minulosti, konkrétně do konce 70. let dvacátého století, kdy do země vtrhli sovětští vojáci, kteří zde vydrželi až do roku 1989.
Nedlouhý Rahímího román čítající pouhých 128 stran, vypráví o tápání ve tmě, o světě plném zbytečné bolesti, kde lidský život ztratil veškerou cenu a kde v zaprášených ulicích chodí strach ve vojenských holínkách. Kniha nám přibližuje složitý a nezřídka dosti rozporuplný život, který v Afghánistánu musejí vést tamní obyvatelé.
„Jsem ve tmě, nebo mám oči zavřené? Možná obojí.“, těmito slovy nás Rahímí uvádí do svého příběhu. Stejně jako hlavní hrdina Farhád ani my zpočátku nevíme a nechápeme, co se děje. Jsme zmateni, bloudíme společně s Farhádem tmou, slyšíme vzdálené hlasy a přemýšlíme, jestli hlavní hrdina sní či bdí, zdali žije, nebo je mrtev. Prostřednictvím vzpomínek, v nichž se mísí hlas dítěte volající svého otce s náboženskými poučkami Damolláha Sajjida Mustafy, se Farhád rozpomíná na svoji minulost, na všudypřítomné vojáky, na jejich rozkazy, křik a údery pažbou. Postupně se obraz vyostřuje a my vidíme, že hlavní hrdina leží zmlácený v cizím domě, kde ho ukrývá mladá žena Mahnáz.
Jazyk díla je jednoduchý, prostý jakýchkoli nadbytečných kudrlinek. Namísto rozvláčného popisu prostředí, v němž se celý příběh odehrává, používá Atík Rahímí strohého stylu, který se mnohdy omezuje jen na výčet předmětů, které se na scéně právě nacházejí. To vše autor ještě umně doplňuje o opakující se motivy moudrých rad Damolláha Sajjida Mustafy a o volání malého dítěte. Čtenář tak pomalu zabředá do kafkovské atmosféry stísněnosti a strachu. Město Kábul a obydlí, v němž se Farhád skrývá, se proměňují ve vězení, v tmavou kobku. Tomu také odpovídá samotný název knihy (Tisíc domů), který v perštině symbolizuje labyrint. Na rozdíl od Kafkových děl, kde hlavní hrdina není schopen svého cíle dosáhnout, či se alespoň svému osudu vzbouřit, Farhádovi se přeci jen daří z Kábulu utéct. Zabalen v koberci míří do Pákistánu. Zdá se, že je zachráněn… A pak zase ta tma!
Už noc?
Tak rychle!
Hodnocení:
Bravurně napsaný román afghánsko-francouzského spisovatele, nositele slavné Goncourtovy ceny, Atíka Rahímího, musí zákonitě potěšit každého náročnějšího čtenáře, který od kvalitní prózy očekává jak jedinečný obsah, tak i vytříbenou formu. Obojí totiž Tisíc domů snu a hrůzy nabízí.
Vydavatelství:
Agite/Fra
Rok:
2009
Překlad:
Anna a Erik Lukavští
91%
Pavel BestA
Čtivá a velmi dobře napsaná knížka. S hodnocením bych víceméně souhlasil.
Pro mě naprosto neznámý autor a neznámá kniha, ale po přečtení musím smeknout klobouk. Výborně napsaný román. Jen škoda, že se o takových knihách člověk takřka nedozví.
Musím se přiznat, že jsem se v úvodu knihy trochu vyděsila, že knize nebudu rozumět, ale po pár stránkách to do sebe všechno zapadlo a úplně jsem se do děje vžila a měla pocit, že všechen ten děj vidím vlastníma očima. Geniální kniha. Musím dát 99 %.