Národní galerie sází na Aj Wej – weje, Cranacha a Rousseaua

Největší tuzemská galerijní instituce si letos připomíná 220. výročí od svého vzniku. Oslavit se ho chystá ve velkém stylu. Už příští týden by před Veletržním palácem měl být k vidění Zvěrokruh slavného čínského umělce Aj Wej-weje. Kromě toho Národní galerie plánuje v následujících měsících uspořádat řadu působivých výstav. Věnované budou Karlu IV., Cranachovi, Rousseauovi, nebo americké grafice.

Národní galerie pod vedením nového ředitele Jiřího Fajta nebývale vzkvétá. Přesně jak pětapadesátiletý historik při svém nástupu do funkce slíbil, začal instituci přeměňovat v respektovaný výstavní prostor mezinárodního formátu. Tomu již podruhé odpovídá i ambiciózní výstavní plán. Zatímco loni do Prahy díky Národní galerii zavítaly práce Oskara Kokoschky, Egona Schieleho, Františka Kupky, Friedensreicha Hundertwassera, nebo Petra Paula Rubense, letos by výčet děl slavných umělců minulosti neměl být o nic chudší. První výstavou sezóny by se měla stát Velkorysost: Umění obdarovat, s níž bude spojena dvojice ještě zajímavějších projektů. Jedním je představení čínského umělce Aj Wej-weje českému publiku. V rámci něj bude 6. února na piazzetě před Veletržním palácem odhalen Zvěrokruh. Jde o dvanáct bronzových hlav imitujících sochy, jež v minulosti zdobily kašnu Zahrady dokonalého jasu v císařském paláci nedaleko Pekingu, a které pro mandžuského vládce Čchien-lunga v 18. století vyrobil italský umělec Giuseppe Castiglione.
Fontána sloužící svého času také jako hodinový stroj však byla nevratně poškozena francouzskými a britskými vojáky během opiové války. Aj Wej-wej se proto v roce 2010 rozhodl vytvořit její uměleckou kopii. Od té doby bylo možné dvanáct zvířecích hlav obdivovat v několika málo světových metropolích. „Moje práce se zaobírá otázkou původnosti a imitace, autenticity chcete-li,“ vysvětlil sám autor, o co že mu ve Zvěrokruhu jde. Sochy jsou vysoké více jak tři metry a sestávají se z mramorového podstavce a hlavy vždy jednoho z dvanácti zvířat čínského zodiaka. „Zvěrokruh je příkladem dokonalé veřejné plastiky a živé svědectví Aj Wej-wejova přesvědčení, že umění je určené každému,“ nechal se před časem slyšet Matthew Teitelbaum, když dílo zakotvilo v Torontu před Ontarijskou uměleckou galerií, jíž šéfuje. Druhým projektem, který na začátku února naváže na Velkorysost: Umění obdarovat, je výstava zřejmě nejvlivnějšího senegalského umělce současnosti El Hadji Syho. V rámci ní si bude možné prohlédnout nejen průřez jeho tvorbou od 70. let až do dnešních dní, ale i obrazy a instalace jeho afrických kolegů.

Jedním z vrcholů by se zejména pro tuzemské milovníky umění měla letos stát výstava přibližující osobnost českého krále a římského císaře Karla IV. Od jeho narození v květnu uplyne přesně 700 let. Jeho postava se proto stala středobodem rozsáhlého česko-německého výstavního projektu, který přes léto zakotví ve Valdštejnské jízdárně. „Výstava představí Karla IV. jako mimořádnou osobnost evropských politických a kulturních dějin, jako zbožného, vzdělaného, cílevědomého a prozíravého panovníka, který k prosazení vlastních cílů neváhal použít širokou paletu diplomatických prostředků, lest a taktizování nevyjímaje,“ přibližuje expozici ředitel Jiří Fajt, který je zároveň jedním z jejích hlavních autorů. Celkem si lidé ve Valdštejnské jízdárně a Karolinu budou moci prohlédnout bezmála 200 artefaktů, zahrnující v to jak umělecké předměty, tak archivní dokumenty. Ty by měly návštěvníkům lépe přiblížit, jak vypadal život na tehdejším císařském dvoře, kde bral Karel IV. velké finanční prostředky na realizaci svých mamutích projektů a jaká byla role umění v tehdejším světě.
Do Prahy by na podzim letošního roku měla dorazit velkolepě pojatá přehlídka prací naivního francouzského výtvarníka Henri Rousseau. Ta měla být v Paláci Kinských k vidění už loni, kam se měla přesunout z Itálie, kde odstartovala. České ministerstvo kultury ovšem na Apeninský poloostrov odmítlo zapůjčit Rousseaův známý a ceněný autoportrét, což vyústilo v posunutí pražské přehlídky. Tuzemští milovníci umění se jí tak dočkají až v půlce letošního září. „Autoři výstavy zasazují Rousseaua do kontextu ostatních neméně významných umělců a snaží se vysledovat podněty spojené s archaičností, klasičností a svébytnou vizí realismu,“ dodává k expozici tisková mluvčí Tereza Ježková. Zajímavým zpestřením programu Národní galerie by se měla stát výstava nazvaná Cranach ze všech stran, která divákům představí výsledky nejnovějších průzkumů děl známého německého renesančního malíře.

A nemělo by letos zůstat jen u výstav. V červnu by ředitel Národní galerie Jiří Fajt rád otevřel nově zrekonstruovaný klášter sv. Anežky České. Jeho součástí by se nově měl stát i sochařský park s díly Karla Malicha, Aleše Veselého, Františka Bílka, Jaroslava Róny, Čestmíra Sušky, nebo Františka Skály. „Vstup do zahrad bude volný a kromě exteriérových soch a objektů nabídnou také prostor pro posezení, komunitní aktivity a kulturní program (letní kino, divadlo či hudbu) s cílem vytvořit zde programový zárodek motivující ke kultivaci vltavského břehu v této stále pozapomenuté části Starého města,“ vysvětluje Ježková. Revitalizaci by se měl v letošním roce podrobit také palác Kinských, který zatím nebyl pro pořádání kulturních akcí příliš dobře uzpůsobený. Očekávat se dá také živá diskuze týkající se otázky, zda by si Národní galerie měla nechat postavit nové hlavní sídlo, nebo zda by se měla pustit do opravy Veletržního paláce. Zatím se jeví jako pravděpodobnější druhá varianta. Možná tedy letos dojde i na vypsání architektonické soutěže na jeho velkorysou rekonstrukci.

Pavel BestA