Ostravské nakladatelství Barbara přináší na knižní trh sbírku poezie s názvem Almanach neodekadence. Jedná se o sbírku několika mladých autorů, jejichž básně do knihy uspořádal Kamil Princ, který své verše představuje v samotném závěru almanachu.

Celou sbírkou poezie se nese jednotné téma, a to zhnusení současnou společností, která se vyznačuje marnivým úprkem za nízkými cíly, která odlidšťuje a po cestě ztrácí veškeré ctnostné lidské hodnoty. Mladá generace básníků vzdoruje proti zkaženému, podlézavému davu přetvářky a klamu, opovrhuje hnidopišstvím a zlem vydobytou slávou. Nastavuje společnosti zrcadlo a před většinovou formou sociálního života raději prchá do konejšivé náruče smrti. Neodekadentní verše mladých básníků nesou podobné motivy zmaru a beznaděje. Básně této generace nás zběsile vrhají na hřbitov, do míst, ve kterých ještě žije jistota. Vytrhávají nás ze spárů nenaplněných lásek, pošlapaných lidských hodnot, polomrtvé klasické poezie a kladou nás do klína poslední možné utěšitelky, do klína samotné smrti. A kolem nad závojem smutečních vrb se s divokým řevem snášejí havrani, buy viagra online poslové apokalypsy. Zatímco někde ještě doutná trocha lásky, která se nestačila zahojit, a díky níž mohly vzniknout tyto zoufalé, sebeironické i lačně erotické verše…

A tak se záhy v Almanachu neodekadence představuje Jiří Feryna, který utápí svou poztrácenou duši v alkoholu, Jan Mikeš, který ironicky vypráví o svém vlastním konci na oprátce, David Mareš hrající poslední requiem za lásku na piano, Pavel Martinec lapající po dechu a „Libera me a malo“, Daniel Burger se svým erotickým viselcem, za ženy pak Jolana Ševčíková, doslova znásilněná nejspodnější společností, Ondřej Calta brojící proti „vzteklým hnidopychům a plachým přizdisráčům“… A celý cyklus neodekadence pak uzavírá Kamil Princ se svou romanticko-krvelačnou básní o havraních vlasech. Na cestě touto poezií poslů zmaru navštívíme mozaiku hřbitovních kamenů; životů otisklých do tváří podzimního listí, které brzy spálí mráz; vyzývavé oprátky, špinavé děvky a lahve alkoholu plné utopených vzpomínek. Dostaneme se na samé dno lidského bytí až tam, kde uslyšíme poslední ozvěny generace Prokletých básníků. Řada básní je syrová, zemitá, ironická a eroticky vulgární, najdou se zde ale i kousky vcelku neposkvrněné lidskou zlobou a beznadějí.

Pokud se vám tedy dostane do rukou Almanach neodekadence autorů nové doby, věřte, že celou cestu od první stránky k poslední půjdete (možná i trochu vědomě) v hluboko zarytých šlépějích Baudelairových, Verlainových a třeba i Gellnerových… Novou generaci možná tíží trochu jiné problémy, ale odpověď na ně zůstává stejná.

Hodnocení:

Jakožto zastánkyně klasické stavby veršů, mi občas ve sbírce chyběla právě ta. Vše je ale otázkou vkusu. Jinak je dle mě sbírka velmi zdařilá.

Vydavatelství:
Barbara

Rok:
2012

84%

Jarmila Flaková