Massive Attack

Heligoland

Dlouho očekávané album Heligoland bristolských Massive Attack, jenž dnes bez uzardění můžeme označit jako legendární, oficiálně vyšlo na počátku února tohoto roku (na internetu však bylo k mání již o více než měsíc dříve), tedy sedm let po rozpačitě přijatém albu 100th Windows.

Minulé album totiž navzdory své nepopiratelné jedinečnosti v rámci diskografie Massive Attack nenabídlo dostatečně silné momenty a utopilo se v samoúčelné temnotě a křečovité snaze o experiment. Jednalo se však o první výraznější zaváhání v diskografii těchto Britů, která jinak čítá takové skvosty jako debutový výlisek a zároveň trip hopový manifest Blue Lines, přelomové album Protection nebo dosavadní vrchol v podobě desky Mezzanine. Za zmínku pak také stojí fenomenální a v marihuanovém kouři zahalená deska dubových remixů od Mad Professora, která byla svého času dosti revoluční.

Massive Attack se po zmiňované prodlevě, během níž se například po mnohem delší odmlce přihlásila skvělým (byť už ne příliš trip hopovým) albem další bristolská legenda Portishead, nejprve prezentovali pomocí EP Splitting the Atom, na kterém se objevila i dvojice skladeb Splitting the Atom a Pray For Rain, jenž můžeme nalézt na albu Heligoland a remix další novinky Psyche. Přestože toto EP leccos naznačilo, tak právě v případě Massive Attack to na vynášení předčasných soudů nebylo a tak jsme si museli počkat do vydání celé dlouhohrající desky.

Jako na předchozích deskách i na té nové dostávají značný prostor hostující vokalisté, kteří dotvářejí podobu jednotlivých skladeb. Tentokrát se však počet hostů negativně promítl na celkové podobě desky. Pakliže na minulých deskách se s každým dalším poslechem postupně skládala skládačka různých motivů v jeden logický celek, tak na té nové se bohužel Massive Attack podařilo překonat tenkou hranici mezi rozmanitostí a roztříštěností. Proto pokud budeme hodnotit Heligoland, nevyhneme se rozboru jednotlivých skladeb, které sice nepřinášejí žádné převratné novinky, ale při zachování nejpodstatnějších poznávacích znamení souboru vykazují dostatečnou kvalitu. Na desce najdeme jak skladby, které můžeme označit jako potencionální hity, tak i skladby lehce experimentální a každý posluchač by si tak měl najít své oblíbené pasáže a kompozice. Milovníci ,,masivní“ klasiky tak určitě zaplesají u písní Rush Minute, Atlas Air (začátek této písně by mohli škarohlídové označit jako podbízivý) či starým známým Andy Horacem ozdobené Girl I Love You, experimentální choutky pak ukojí Albarnem odzpívaná Saturday Comes Slow nebo Flat of the Blade s vokálem zpěváka Elbow Guy Gardym. Massive Attack však sluší i jemnější podoba představená ve skladbách Psyche (vokál Martina Topley-Bird) a Psyhedelic Circus (Hope Sandoval), přičemž druhá jmenovaná je společně s první kompozicí Pray For Rain (Tunde Adebimpe) vrcholem celé desky.

Desku Heligoland můžeme hodnotit v rámci diskografie kapely, v rámci scény (míněno spíše obecně, jelikož trip hop, přestože je oblíbeným prvkem různých fůzí, ve své nejryzejší podobě již dávno není tím, čím býval v devadesátých letech) nebo čistě subjektivním dojmem bez ohledu na vnější vlivy. Pokud se pokusíme spojit všechna kritéria, tak dojdeme k závěru, že Massive Attack nahráli desítku kvalitních, leč nepřekvapivých písní, které sice mají své mouchy a netvoří kompaktní celek, ale v konečném důsledku vyvolávají pozitivní dojem. Pro někoho málo, pro někoho moc. Pro mě za…

Rok vydání:
2010

Vydavatelství:
Virgin Records

Seznam písní:
Pray for Rain
Babel
Splitting the Atom
Girl I Love You
Psyche
Flat of the Blade
Paradise Circus
Rush Minute
Saturday Come Slow
Atlas Air

70%

-jt-