Předchozí článek
Jiří Georg Dokoupil
Publikováno 19 Bře 2010
3. 3. 2010 – 23. 5. 2010
100
Není tak docela běžné začít článek pojednávající o expozici obrazů konstatováním, že ani jedno z vystavovaných děl, které si návštěvníci budou moci prohlédnout, nebylo namalováno štětcem. Přesto je toto tvrzení pravdivé.
Jízdárnu Pražského hradu totiž v těchto dnech zaplnily práce významného českého malíře, člena výtvarné skupiny Mülheimer Freiheit a hnutí Die Neue Wilden Jiřího G. Dokoupila. Ten v průběhu posledních třiceti umělecky plodných let vytvořil na jedno sto rozličných výtvarných technik. Patří mezi ně kupříkladu malba bičem, sazemi od svíčky, ovocem, mlékem či barevnými mýdlovými bublinami. Práci se štětcem se však Jiří G. Dokoupil v posledních letech důsledně vyhýbá.
Přestože název expozice měl původně odpovídat počtu vystavovaných děl, tak si návštěvníci nakonec v Jízdárně Pražského hradu budou moci prohlédnout „pouze“ pětapadesát autorových velkoformátových pláten. Důvod je zcela prozaický. Více se jich do Jízdárny prostě nevešlo.
Neutuchající snaha nacházet nové možnosti, jak na plátno zaznamenat své myšlenky, stejně jako nestálost v používání výrazových prostředků, má zřejmě u Dokoupila kořeny ve vlastní životní neukotvenosti a v častém stěhování z místa na místo. Jiří Georg Dokoupil se narodil v roce 1954 v hornoslezském Krnově. V roce 1968 po invazi sovětských vojsk do Československa odešel s rodinou do Německa, kde o několik let později začal studovat na Akademii výtvarných umění v Kolíně. Později navštěvoval kurzy na univerzitách ve Frankfurtu a v New Yorku. Během svého pobytu ve Spojených státech se seznámil s Andy Warholem a Jeanem-Michelem Basquiatem. V roce 1980 stál u zrodu německé výtvarné skupiny Mülheimer Freiheit a hnutí Die Neue Wilden (Noví divocí), založené šesticí umělců působících v Kolíně nad Rýnem. První samostatnou výstavu měl Dokoupil v roce 1982, kdy se zúčastnil expozice současného umění Dokumenta 7 v Kasselu. Na konci 80. let pak Dokoupil působil určitý čas jako hostující profesor na Akademii výtvarných umění v Madridu. V současnosti autor střídavě pobývá v Praze, Berlíně, Madridu, Sao Paulu, nebo na Tenerife.
Ze stovky Dokoupilových technik si návštěvníci pražské výstavy budou moci prohlédnout čtveřici těch nejvýznamnějších a zároveň nejaktuálnějších. Hned v úvodu to jsou plátna vytvářená dlouhými pásy filmového materiálu. Zdálky obrazy působí jako abstraktní vodorovné linie, ale při bližším pohledu v nich rozpoznáte políčka z filmů, jako například Andaluský pes od Luise Buňuela či U konce s dechem od J. L. Goddarda. Nechybí ale ani pornofilmy.
Další část expozice je věnována zřejmě nejzdařilejším Dokoupilovým dílům z poslední doby; plátnům, na něž autor nanášel barvu pomocí mýdlových bublin. Třetí výtvarnou technikou, která je návštěvníkům v Jízdárně Pražského hradu představena, je malba bičem. Výsledné obrazy, kde se na modrém pozadí objevuje otisk černého biče, i přes odlišnou metodu vzniku připomínají Miróovy modré obrazy ze 60. let. Poslední část výstavy reprezentovaná jak slavnými kouřovými leopardy, tak ženskými akty, ukazuje metodu, k níž se Dokoupil nejčastěji vrací, a sice k malbě sazemi od svíčky. Právě tato technika a plátna takto vytvořená však odhalují jeden rys, který je pro celé Dokoupilovo dílo společný. Tím je výhradní zájem o formu, zatímco obsah je mnohdy odsunut až na druhé místo…
Hodnocení:
Jiří G. Dokoupil patří mezi umělce, kteří v České republice příliš často nevystavují, takže nechat si ujít tuto příležitost, by bylo jistě velkou škodou. Navíc mýdlové bubliny jsou prostě mýdlové bubliny.
Výstava potrvá od 3. 3. 2010 – 23. 5. 2010
Kde:
Jízdárna Pražského hradu
U Prašného mostu 3/55, Praha 1
Otevřeno:
denně od 10.00 do 18.00 hodin
Vstupné:
Plné: 140,- Kč
Zlevněné: 80,- Kč
74%
Pavel BestA
Podlě mě je to v podstatě kýč. Jen zabalený do zajímavé formální vomáčky.
S komentářem ani s hodnocením výstavy nesouhlasím. Práce pana Dokoupila mě doslova nadchly. Zejména obrazy malované sazemi od svíček, které v článku kritizujete, podle mě patří k tomu nejúžasnějšímu, co lze u nás vidět. Smekám klobouk. 100%
Nechápu, jak někdo může napsat, že obrazy pana Dokoupila nemají obsah. Vždyť je to právě naopak. Například snaha zachytit kouřem kouř, nebo naopak vodu je myslím naprosto geniální.
Zajímavé to jistě je, jenže právě snaha malovat kouř kouřem nebo naopak vodu je právě formální stránkou, kterou autor tohoto článku chválí. Co tu chybí to je obsah, tj. to co nám ty obrazy říkají…
Připadá mi, že z toho, co tu bylo napsáno jasně vyplívá, že je v podstatě nemožné shodnout se, zdali obrazy pana Dokoupila mají nějaký obsah či nikoli. Nevím, ke komu se přiklonit, nicméně již při samotném pohledu na jeho obrazy mám spíše pocit, že jde vlastně o… kýč… respektive to kýč tak docela neí, ale něco krajně podbízivého na nich přeci jen je. Nebo se mýlím?
Jedinečný zážitek. Moc hezké.