Obrazům Birgitt Fischer nechybí vážnost i humor

Výstava s dvojjazyčným názvem Na cestě / Unterwegs v pražské Galerii kritiků představuje malířské práce nedávné absolventky Pražské AVU, původem německé umělkyně Birgitt Fischer. Tento počin je autorčinou první větší samostatnou výstavou. Prezentuje zde některé práce z diplomového projektu, ale hlavně obrazy posledních dvou let, které na diplomovou práci navazují a dohromady s nimi vytvářejí vyzrálý a osobitý soubor.

Birgitt Fischer přišla před osmi lety z Německa do Prahy studovat v Intermediálním ateliéru Milana Knížáka, jehož způsob výuky ji oslovil během letní školy v Salzburgu. V tomto ateliéru v roce 2014 absolvovala. Žije a pracuje v Praze, používá různé výtvarné prostředky (malba, grafika, video, objekt), těžiště její práce však tvoří malba. Birgitt zapojuje do svých obrazů sama sebe – svoji stylizovanou figurku vytvořenou na základě geometrické osnovy, kterou zpočátku používala i jako základ většiny svých obrazů. Tato dvojnice prochází jejími plátny coby herečka měnící kostým a roli s každou novou divadelní scénou (prostorem obrazu) a vypráví nám příběhy pomocí drobných tvarových, barevných a významových posunů. Obrazy se trochu podobají  animovaných filmů svou narativností, jemným humorem a zkratkou, ale také významově svým odkazem k virtualitě. Autorka jimi zesměšňuje sama sebe a přesně vystihuje situaci současného virtuálního prostoru, kde se často stáváme někým jiným a předstíráme reálný život jako bychom hráli divadlo.

Birgitt je Němka žijící v České republice – téma prolínání dvou kultur i jeho absurdity jsou ústředním tématem obrazů pocházejících ze souboru diplomové práce, která však není žádným vážným stanoviskem, pouze se snaží zobecnit osobní pocity a příhody jemnou a humornou formou. Je to vlastně druh autoportrétu, kde Birgitt Fischer vypráví o sobě pomocí stylizace své dvojnice figurky do sebe sama, čímž v tomto případě vyjadřuje určitou rozpolcenost člověka žijícího mimo svoji vlast. Pozdější obrazy na výstavě by se daly rozdělit do několika okruhů – malby geometrických motýlů a figur ve zvláštních krojích, které působí trochu jako vetřelci, nebo jako evolučně vyspělejší motýli. Existencionálnější obrazy, na kterých se se stejnou lehkostí a nadsázkou objevuje téma boje v různých mutacích – na příklad boj s uměním na obraze Kunst ist eine Sau, kde postavička Birgitt osedlala svini, nebo boje s životem a smrtí, na kterém se figurka změnila ve zpívající kostru i se svou neodmyslitelnou sukýnkou – jak jinak, než jako svou anatomickou součástí. V dalším okruhu maleb známá figurka prochází hlubší metamorfózou, než je jen výměna kostýmu, a převtěluje se do svých předků, nebo bájných postav, jejichž příběhy schematizuje do minimalistických figurálních kompozic.

Co na obrazech vnímám jako jeden z jejich hlavních aspektů a co zároveň považuji za jejich stěžejní přednost (i když každé dílo je komplexní a jednotlivé prvky lze těžko vnímat odděleně), je jemný humor. Humoru je dnes obecně málo. Ze strachu, abychom náhodou někoho nediskriminovali, někomu se neposmívali, se stáváme impotentní a manipulovatelní jako roboti podobni těm, kteří jsou zobrazeni na jednom z Birgittiných obrazů diplomového cyklu, který reaguje na český fenomén Karla Čapka. Podoba robotů tu vychází ze známé figurky Birgitt, avšak jedná se o anonymní figury bez osobnosti vytvářející nebezpečné stádo. Humoru je dnes málo i v umění, objevuje se jen okrajově, (např. na právě probíhající výstavě Maxima Velčovského v Brně, jehož práce vlastně není ani designem jako spíš vtipem, fórkem). Možná není humoru jen málo, ale většina ho postrádá odvahu, kterou v práci Birgitt Fischer nalézám. Když se totiž humor dotkne vážného tématu a tím ho zlehčí a učiní snesitelnější, pocítíme svobodu. Pocítit svobodu můžeme samozřejmě i jiným způsobem, ale tento pocit je možná podstatou umění.

Vilma Brzezinová