Salcburk nechává nahlédnout do své bohaté klenotnice
Zatímco v České republice si v těchto dnech připomínáme 700 let od narození Karla IV., v rakouském Salcburku slaví podobně kulaté jubileum. Letos je tomu totiž přesně 200 let od chvíle, kdy se město stalo součástí rakouské monarchie. Při té příležitosti se v metropoli na řece Salzach koná velké množství výstav a dalších kulturních akcí. Hlavním magnetem tuzemské výstavní sezóny by se měla stát expozice Klenotnice Salcburku, na níž budou k vidění zdejší nejcennější předměty.
Jen málo měst na světě představuje pro turisty takové lákadlo jako právě Salcburk. Ačkoli v jeho křivolakých uličkách žije jen necelých 150 000 obyvatel, dokáže metropole každoročně přivábit neuvěřitelných 7 milionů návštěvníků. Má jim totiž rozhodně co nabídnout. Navštívit je zde možné rodný dům i pozdější bydliště geniálního hudebního skladatele Wolfganga Amadea Mozarta, několik prestižních galerií a etablovaných muzeí, katedrálu sv. Ruperta a Virgilia, nebo impozantní pevnost nad městem. Vedle toho se v Salcburku každoročně koná několik zavedených kulturních akcí, na prvním místě je to hudební festival, jehož vznik spadá do roku 1920 a který pravidelně přiláká zhruba čtvrt milionu hostů. Letos zřejmě počet návštěvníků města ještě oproti předchozím letům výrazně vzroste. Kromě klasických akcí a dlouhodobě zpřístupněných pamětihodností totiž Salcburk nabízí jednu raritu. Jsou jí městské slavnosti pořádané u příležitosti dvou set let od chvíle, kdy se město stalo součástí habsburského dominia. Stalo se tak v květnu roku 1816, kdy Salcburk nuceně svému rakouskému sousedovi postoupilo Bavorské království.
Výročí si obyvatelé města i jeho návštěvníci budou moci připomínat prakticky po celý rok. Jubileu totiž budou až do prosince věnované nejrůznější místní festivaly, speciální expozice, vědecká sympozia, nebo hudební koncerty. Srdcem slavností se má stát zemská výstava pojmenovaná Biskup. Císař. Každý., která se již před několika málo dny rozběhla. Zahájena byla 30. dubna a v Salcburském muzeu, které ji hostí, si ji bude možné prohlédnout až do 30. října. „Titul je odvozen od historických konsekvencí, tedy od toho, že město postupně přešlo z rukou arcibiskupa do rukou císaře habsburské monarchie a nyní je součástí demokratického světa,“ vysvětlil ředitel muzea Martin Hochleitner. Zemská výstava zavítala do Salcburku po dlouhých 22 letech. Naposledy se tu konala v roce 1994. Náklady na uspořádání té nynější by se měly vyšplhat na 1,5 milionu eur, v přepočtu tedy asi na 40 milionů korun. Návštěvnost výstavy by se podle Martina Hochleitnera měla přehoupnout přes 60 000 hostů. Rozdělena je do tří samostatných částí. Ta nazvaná Pověste mi o Salcburku, se bude zaměřovat na dvanáct témat stěžejních pro vývoj města v uplynulých dvou stoletích. Druhá expozice naopak přiblíží vizuální podobu města a to prostřednictvím někdejších žánrových krajinek i současných obrazů a fotografií. Největší zájem však budí třetí, již zahájená, část zemské výstavy. Ta se totiž točí kolem uměleckých a dalších skvostů se Salcburkem spojených.
Expozice nazvaná Klenotnice Salcburku nabízí více jak 30 předmětů, které z města zmizely během napoleonských válek anebo v období, kdy se tu střídal jeden vládce za druhým, a které jsou nyní ve vlastnictví řady evropských muzeí. Na prvním místě si návštěvníci Salcburského muzea mohou prohlédnout několik objektů spjatých s nejslavnějším místním rodákem, tedy s Wolfgangem Amadeem Mozartem. Je mezi nimi Köchelův seznam sestavený v roce 1862 a obsahující výčet autorových skladeb. Mnohem větší pozornosti se ale těší exponát o kousek dál. Obsahuje totiž Mozartovu zasklenou kadeř vlasů. Velká pozornost je zákonitě věnována také předmětům z někdejší nadité arcibiskupské sbírky. V té bylo svého času možné najít obrazy, grafiky, vzácné kusy porcelánu, knihy, sochy, ale třeba i zbraně, či vzácné mince. Ze sbírky je v muzeu nyní možné obdivovat například Gryfův dráp, jde o překrásnou ozdobnou nádobu na pití arcibiskupa Gregora Schenka z Osterwitzu, sošku Hesperidky vyřezanou v 17. století z pravé slonoviny, nebo bronzovou římskou plastiku nalezenou roku 1502 jakýmsi korutanským zemědělcem při orání pole. Za pozornost stojí také papežská a císařská berla Salcburské univerzity, dvojice slonovinových věží, nebo brnění milostnými aférami proslulého arcibiskupa Dietricha z Raitenau. Součástí expozice je také jeden předmět zapůjčený z Čech. Jde o dechberoucí křišťálový pohár ze 17. století, který na zemskou výstavu zapůjčilo Uměleckoprůmyslové museum v Praze.
Výstavní sál vypadá podle fotografií nádherně. I když seznam předmětů, které jsou na zemské výstavě k vidění, není až tak nabitý.
Salcburk sám o sobě stojí za navštívení. Pokladnice je jen dalším z mnoha důvodů.
Do Salcburku se letos v létě chystáme, takže na výstavu určitě zajdeme. A nejen na ni. Město toho má skutečně hodně co k nabídnutí.
O existenci univerzitních berel jsem neměl až donedávna tušení. Před pár dny ale o těch spojuených s Karlovou univerzitou psali v novinách. Ty se bohužel ztratily. V Salcburku jsou na tom tedy lépe.