Po deseti letech opět v Cannes triumfoval Ken Loach

Včera v podvečer oficiálně skončil 69. ročník Filmového festivalu v Cannes. Ceny byly rozdány a filmaři se pomalu ale jistě rozjíždějí domů. Tu hlavní si s sebou z jihofrancouzského letoviska odváží režisér Ken Loach za snímek Já, Daniel Blake. Na letošní přehlídku se ovšem bude vzpomínat i z mnoha jiných důvodů…

Do análů letošního ročníku nejslavnějšího filmového festivalu světa se nejkuriózněji zapsal herec a režisér Sean Penn. Ten do Cannes přijel představit svou novinku The Last Face, která byla zařazena do hlavní soutěže. Že snímek v žádném případě nebude moci pomýšlet na Zlatou palmu, bylo zřejmé prakticky hned po začátku jeho promítání. Ačkoli je The Last Face romantickým dramatem, už při titulcích se sálem rozléhaly výbuchy smíchu. Ty později vystřídalo hlasité bučení. Sean Penn za sebou nemá zrovna nejpovedenější období. Loni na sklonku roku kupříkladu na sebe strhnul pozornost tím, že pořídil pro časopis Rolling Stone rozhovor s mexickým narkobaronem Joaquínem Guzmánem, zvaným Prcek, za který se na něj snesla nebývalá vlna kritiky. Také letošní působení v Cannes si podle všeho kalifornský rodák za rámeček nedá. Jeho snímek s Charlize Theron a Javierem Bardemem totiž na festivalu naprosto propadl. Deník The Washington Post dokonce v souvislosti s ním hovořil o katastrofě. The Last Face o lásce dvou mezinárodních pracovníků v africké válečné zóně si nakonec připsal nelichotivý rekord. Se souhrnnou známkou 0,2 ze 4 možných od kritiků ve Screen Daily se zařadil na úplný chvost kvalitativní tabulky. Žádný snímek zatím neobdržel nižší celkové hodnocení.

Pennův snímek však zdaleka nebyl jediným filmem, během jehož promítání se bučelo. Pískot se letos přehlídkovými sály nesl nebývale často. Nevyhnul se přitom ani dílům renomovaných autorů. Bučení bylo slyšet jak při promítání spiritistického hororu Oliviera Assayase nazvaného Personal Shopper, který vznikl v koprodukci s Českou republikou, tak při premiéře It’s Not the End of the World oblíbeného kanadského režiséra Xaviera Dolana. Druhý jmenovaný snímek, který novináři při projekci doslova vypískali, bude díky distribuční společnosti Aerofilms k vidění také v Čechách. Nejskloňovanější jméno na festivalu bohužel nepatřilo žádnému velkému filmaři, ale kandidátovi na amerického prezidenta. O Trumpovi bylo možné slyšet na každém kroku. Ve svých projevech ho zmínili Sean Penn i George Clooney. Herec Kevin Spacey, známý mimo jiné i díky seriálu Dům z karet, kde ztvárnil roli amerického viceprezidenta, dokonce magnáta označil za „nemoc“ letošního Cannes. Kritika se během festivalu snesla také na výběr porotců. V jejich čele totiž stanul autor připitomělého sci-fi Šílený Max George Miller. Garde mu dělala trojice pohledných, avšak k výkonu porotkyň nepříliš kvalifikovaných dam – Vanessa Paradisová, Kirsten Dunstová a Valeria Golinová.

Podle toho také letos vypadá seznam oceněných. V několika případech se dokonce dostalo i na ty, jejichž filmy byly kritiky a obecenstvem vybučené. Třebaže se Xavier Dolan musel při promítání svého snímku It’s Not the End of the World červenat, na závěr festivalu se mu po tváři rozlil příjemný úsměv. Z Cannes si totiž odváží druhou nejvýznamnější cenu, Grand Prix. Také Oliviera Assayase nemusí pískot diváků a odborníků moc mrzet. Devítičlenná porota, v níž za jediné způsobilé bylo možné považovat Arnauda Desplechina a László Nemese, mu totiž přiřkla hlavní cenu za režii. Úspěšně skončilo Cannes pro snímek The Salesman, který se dočkal hned dvojího uznání. Asghar Fahradi si za něj odnesl cenu za scénář a Shahab Hosseini se stal nejlepším hercem letošního ročníku filmového festivalu v Cannes. Nejlepší herečkou byla porotou zvolena filipínská diva Jaclyn Joseová. Zákonitě se tak nedostalo na kritikou vyzdvihované snímky. Za jasného favorita letošního ročníku byl od počátku odborníky pasován německý snímek Toni Erdmann režisérky Maren Adeové. Ten sice zvítězil v hodnocení časopisu Screen Daily, ale z festivalu si neodváží ani jednu cenu.

Zlatou palmu přiřkla porota britskému režiséru Kenu Loachovi. Rodák z anglického hrabství Warwickshire je považován za matadora stříbrného plátna a takřka nedílnou součást festivalu. V Cannes se totiž bělovlasý filmař představil se svým dílem již potřinácté. Zlatou palmu si odtud odváží podruhé. Tu první získal v roce 2006 za Zvedá se vítr. Ve své sbírce má Loach ale mnohé další ceny z tohoto festivalu. Speciální ocenění poroty si odtud poprvé odvezl v roce 1990 za snímek Skrytá agenda. Nyní v Cannes zabodoval s filmem Já, Daniel Blake. Ten pojednává o nepraktickém muži předdůchodového věku, který se dostává do soukolí britského zdravotnického a sociálního systému. Jak upozorňují kritici z celého světa, nejde o typickou kritickou analýzu zkostnatělého byrokratického systému, ale o hlubší výpověď prostou zaběhnutých klišé. Pokud něčím snímek zaujme pak především svou civilností, dobře odpozorovanými mini etudami ze života a hereckými výkony. Většina publicistů se nicméně shoduje v tom, že nejde o nejlepší Loachův filmový počin. Porota možná Zlatou palmu udělila britskému veteránovi tak trochu za celoživotní dílo a jako svého druhu dárek k nadcházejícím osmdesátým narozeninám.

Jan Perniš