Sanfranciské Muzeum moderního umění se rozrůstá

Po dlouhých třech letech se opět otevřely brány sanfranciského Muzea moderního umění. Instituce se kromě zrekonstruované původní budovy nově pyšní přístavbou od věhlasného architektonického studia Snøhetta. Výstavní prostory muzea se díky ní rozrostly takřka na trojnásobek původní velikosti. Vybudování nového pavilonu přiléhajícího k tomu původnímu vyšlo instituci na 305 milionu dolarů.

Zatímco tuzemské galerie mají nezřídka problém smysluplně zaplnit své výstavní prostory, ty zahraničí řeší úplně opačné nesnáze. Kvalitních exponátů mají totiž zpravidla tolik, že jim na jejich prezentaci dosavadní budovy nestačí. Několik velkých světových institucí se proto v předchozích letech rozhodlo investovat nemalé prostředky do přístaveb. Na prvním místě takovýto postup zvolilo britské Tate Modern, které za několik málo dní plánuje otevřít nové výstavní prostory. Těm dalo podobu švýcarské studio Herzog & de Meuron a instituce díky nim získá dalších 20 000 m2 výstavních ploch. Desetipatrová přístavba má tvar zprohýbaného trojúhelníku přirozeně navazujícího na původní prostory. Její vybudování nebylo rozhodně nejlevnější. Vedení muzea přišlo na 260 milionů liber, tedy necelých 9 miliard korun. To sanfranciské Muzeum moderního umění se již novou budovou pochlubilo. Oficiálně byla otevřena v polovině uplynulého měsíce. Náklady na její vznik byly jen o něco málo menší, než v případě Tate Modern. Nakonec se vyšplhaly na 305 milionů dolarů, v přepočtu na naše peníze tedy na zhruba 7,3 miliardy korun.

„Když ve městě stavíte nějakou budovu, musíte o ní nejdříve přemýšlet v abstraktních pojmech,“ nechal se slyšet jeden z vedoucích členů a spoluzakladatelů Snøhetty, Craig Dykers. Podle něj si proto členové studia nejprve prošli město a jeho okolí. Typickým znakům pro San Francisko pak přizpůsobili vzhled budovy. Přístavba má podle jeho autorů zvenku připomínat světlý útes ostře kontrastující s původní postmoderní budovou od Maria Botty, která je vytvořená převážně z červených cihel. Zatímco západní fasáda je relativně jednoduchá, rovná a opatřená několika pásy oken, ta východní je výrazně zprohýbaná a zvlněná. Vytvořena byla ze 700 polymerových panelů s vyztuženými vlákny. Ty jsou uspořádány tak, že povrch budovy z této strany má korespondovat s místem jejího vzniku, v lecčem tak připomene lehce zvlněné moře, v jiných aspektech pak má evokovat mlhy, které jsou pro San Francisko také typické. Nový pavilon Muzea moderního umění není první budovou norské Snøhetty na americkém kontinentě. V minulosti zde 27 let staré studio z Osla postavilo několik pozoruhodných objektů, z těch nejzajímavějších jmenujme Národní muzeum 11. září v New Yorku, nebo Knihovnu Jamese B. Hunta juniora v Severní Karolíně. Za dva roky by navíc kancelář měla v kanadském Calgary dokončit stavbu Národní knihovny, která bude mít tvar odkazující k Noemově arše.

Ačkoli architekti ze Snøhetty nechtěli do původní budovy od Maria Botty pokud možno vůbec nezasahovat, nakonec byli nuceni udělat v ní několik výraznějších úprav. Zejména z její vstupní haly nechali odstranit výrazné žulové schodiště, což se neobešlo bez kontroverzí a proti čemuž část odborné veřejnosti protestovala. Vzhledem k tomu, že švýcarský architekt Botta stále ještě žije a pracuje, navštívilo ho vedení Snøhetty v jeho ateliéru v Luganu a ke změnám od něho získalo výslovný souhlas. „Když mu Craig vysvětlil, že plánujeme provést změny se schodištěm, zachoval se pan Botta neuvěřitelně velkoryse,“ dodala k jednání ředitelka Snøhetty Ruth Bersonová. 37letý Botta si nicméně vymínil, že pokud se mu nebudou úpravy líbit, nebude sice trvat na jejich odstranění, ale podrobí je mediální kritice. K ničemu takovému ale nedošlo. Jak je v zahraničí dobrým zvykem, okolí nové přístavby bylo osazeno sérii úchvatných soch. Před vstupem do muzea si tak lidé budou moci prohlédnout kupříkladu několik prací od Alexandra Caldera. Ve vstupní hale na ně zase čeká obří instalace Richarda Serry, která připomíná dvě obří železné skruže. Nad schodištěm vedoucím do druhého patra pak lidé narazí na efemérní závěsné dílo od Caldera. Řadu dalších děl naleznou zájemci na střeše původní budovy, kde již před sedmi lety vznikl působivý park soch. Od přístavby muzea si hodně slibuje sanfranciská radnice. Podle odborníků by mohla rozhýbat zdejší stagnující trh s uměním. Už za měsíc by na dohled od muzea měla vzniknout další pobočka Gagosian Gallery. Ještě před dokončením přístavby navíc v okolí otevřelo brány několik menších soukromých galerií. San Francisko by tak opět mohlo žít výtvarným uměním…

Jan Perniš