Autechre

Oversteps

Jak by mělo vypadat současné album legendy elektronické hudby, které nebude sklízet posměch nebo nebude příliš retrospektivní? Zeptejte se anglických Autechre!

Označení manchesterské dvojice slovem legendární je zcela na místě. Na scéně se pohybují již více jak dvacet let, své první studiové album vydali na počátku devadesátých let, stali se jedním s nejlukrativnějších klientů kultovního labelu Warp Records, jímž prošli i jiní slavní elektroničtí interpreti jako Squarepusher, Aphex Twin, nebo B12, byli jedním z prvních interpretů, které si vzal na paškál král soudobého hudebního klipu Chris Cunningham (Aphex Twin, Björk, Leftfield, Madonna, …) a hlavně byli stylotvorní a posunovali hranice. Společně s několika dalšími interprety definovali pojem IDM a během let tento žánr rozvíjeli, častokrát se od něj vzdalovali, ale vždy dokázali přijít s deskou, která pohlcovala více než černá díra. S trochou představivosti můžeme vidět černou díru i na obalu aktuální desky, tedy obalu od kapelou již prověřených a opět pověřených The Designers Republic. A stejně jako tento vesmírný objekt i album Oversteps posluchače vtahuje, hypnotizuje a po překonání horizontu událostí z něho již není úniku.

Abych řekl pravdu, tentokráte mi překonání onoho horizontu událostí trvalo trochu déle, protože celé album se sedmdesát minut nese víceméně ve stejném duchu, ovšem ve chvíli, kdy jsem po několika přehráních kouzlu desky propadl, jako by zapůsobila dilatace času a problém s délkou desky byl nepodstatný. Ostatně otázka prostoru a času, stejně jako vhodně zvolená nálada pro poslech, značně ovlivní vnímání desky Oversteps.

Ale zpět na zem, pane Spocku! Z hlediska žánrů a subžánrů je možné konstatovat, že na novince se Autechre rozhodli pro experimentování s ambientem, což sice není v tvorbě dvojice úplná neznámá, ale až v takové míře s ním nikdy nepracovali. Ambient pak koliduje s typickým zvukem Autechre a ve výsledku lze autorský rukopis těchto Angličanů zcela jasně identifikovat. Struktura skladeb je vícevrstvá a spletitá, což ovšem u této dvojice není žádnou novinkou, je plná beatů, na které snad již mají Autechre patent, ale tentokrát jsou skladby i nezvykle chytlavé. Ovšem přestože na první poslech se pár pasáží opravdu hezky zahryzne do posluchače, tak album není v žádném případě prvoplánové a přes to, že se jedná o jednu z nejstravitelnějších položek diskografie Autechre, tak k plnohodnotnému docenění musí příjemce zvukového záznamu desku několikrát přehrát. Konečný dojem ze spojení téměř meditativních poloh s melodiemi a typickým rukopisem Autechre je velmi pozitivní a troufám si tvrdit, že v kontextu tvorby dvojice jde o jeden z nejlepších záznamů.

Ano, možná někdo namítne, že hudba Autechre je odlidštěná, strojová a robotická. Dobrá, jestli je robotická, tak je však nutno dodat, že nepřesahuje rámec Zákonů robotiky definovaných I. Asimovem a slouží… slouží posluchači k vniknutí do zcela jiných imaginárních sfér, přestože ne každý je ochoten přemístit se do těchto sfér a ne každému se to povede. Pokud naposledy použiji analogii s černou dírou, pak nemějte strach, že budete po průchodu touto černou dírou zničeni gravitačními silami. Čeká vás jen naprosté pohlcení hudbou těchto Angličanů, což je podle mne jev velmi sympatický. Nemohu jinak a opět uděluji vysoké známky.

Rok vydání:
2010

Vydavatelství:
Warp Records

Seznam písní:
r ess
ilanders
known(1)
pt2ph8
qplay
see on see
Treale
os veix3
O=0
d-sho qub
st epreo
redfall
krYlon
Yuop

90%

-jt-