Předchozí článek
Filmy, které stojí za to!
Publikováno 24 Kvě 2010
Stálo posledních pět filmů, které jste viděli, za starou belu? Nebo jinak: nestálo posledních pět filmů, které jste viděli, ani za zlámanou grešli? Nebo úplně jinak: zlomili jste nad filmy hůl?
Máte chuť si někdy něco pustit, ale máte strach, že se i v zahraničním snímku objeví legendární trio Macháček, Geislerová, Vilhelmová? Že bude konec na váš vkus moc „americkej“? Že vás zabije špatný překlad? Že promarníte hodinu a půl čistého času v zajetí prapodivné telenovely? Pokusila jsem se s nejlepším svědomím vybrat pět filmů, za které bych dala ruku do ohně (a to alespoň po zápěstí). Jde o zcela subjektivní názor, který samozřejmě nevyjadřuje stanovisko redakce. Tady je máte:
Byl to tichý muž.
He Was a Quiet Man. USA, 2007. Režie: Frank A. Cappello. ČSFD: 72 %.
Bob Maconel (Christian Slater) bytostně nesnáší svoji práci. Je to klasický introvert, který pracuje v open space kanceláři, kde je dennodenně šikanován svými nadřízenými. Bob je šedá myš a okolí se k němu podle toho chová. Buď je systematicky přehlížen, nebo se stává terčem posměchu. Jednoho dne mu však dojde trpělivost a rozhodne se pomstít. Do šuplíku si připraví zbraň se šesti náboji: každý pro jednoho ze svých úhlavních nepřátel. V momentě, kdy je kancelář plná lidí a Bob se chystá nabitou zbraň použít, se zvedne jeho kolega z vedlejší kóje a začne kolem sebe střílet. Karty se obrátí. Ten, který chtěl původně zabíjet, se rázem stává hrdinou. To vše se odehrává během prvních patnácti minut filmu. Z originální úvodní scény se vyloupne zajímavý thriller. Film s dobrým scénářem, dobrou kamerou, dobrými hereckými výkony.
Základní ideu kinematografie vyslovil už Galilei: „A přece se točí!“ Gabriel Laub
Mluv s ní.
Hable con ella. Španělsko, 2002. Režie: Pedro Almodóvar. ČSFD: 83 %.
Pedro Almodóvar to zase mistrovsky vymyslel. Dva příběhy, dvě dějové linie, které začínají v tomtéž bodě, aby se později opět protnuly. Melodramatický příběh oceněný Oscarem za původní scénář. Mladý ošetřovatel Benigno, o jehož sexuální orientaci spekulují i vrabci na střeše, se zamiluje do krásné baletky, která po nehodě upadla kómatu. Denně o ni pečuje, denně s ní mluví. Na klinice, kde je zaměstnán, potkává Benigno spisovatele Marca. Marco je v podobné situaci jako on – jeho přítelkyně, toreadorka, po útoku býka také upadla do kómatu. Z mužů se stávají přátelé. Čas plyne, příběh spěje krok za krokem k vypointovanému rozuzlení. Almodóvar pro diváky namíchal koktejl snad ze všech lidských emocí: ohromení, údiv, lítost, zoufalství… Žádná velká gesta, prostě typická almodóvarská poetika, intimní, mnohovrstevnatá,… obdivuhodná.
Široké plátno dělá jen špatný film dvakrát tak špatný. Samuel Goldwin
Můj život beze mne.
My Life Without Me. Kanada/Španělsko, 2003. Režie: Isabel Coixet. ČSFD: 81 %.
Pokud jste žena, navíc máma, nejspíš si při sledování tohoto snímku nabrečíte na tričko, které až do závěrečných titulků nebude mít nejmenší šanci uschnout. S řasenkou otisknutou na horním i dolním víčku, byste měly počítat také. Ann, milující máma dvou dcer, se dozvídá šokující zprávu: je jí dvacet tři a brzy umře. Předtím ale musí stihnout pár důležitých věcí… 1. Říct holkám, jak je miluje 2. Najít manželovi novou ženu 3. Zamilovat se… Doják všech dojáků, jehož hlavní ambicí je být dojákem. Klišé, které se celkem obstojně vypořádalo se svou hlavní úlohou: udržet sentiment v rámci možností na uzdě a neudělat z filmu americký kýč. Téma zcela jistě není originální, divák má jaksi a priori tendenci být k těmto emočně vypjatým snímkům shovívavější. Smrt mámy dvou holčiček je přece jen motivická zbraň těžkého kalibru. Mužům nedoporučováno, ti ať si pustí raději Spartu v Edenu.
Mnohé filmové dialogy píší zákeřní stoupenci němého filmu. Gabriel Laub
Gran Torino.
Gran Torino. USA/Německo/Austrálie, 2008. Režie: Clint Eastwood. ČSFD: 91 %.
Válečný veterán Walt Kowalski (Clint Eastwood) je vdovec – osamělý, naštvaný na celý svět a zejména na své příbuzné, pro něž je jen ztělesněným chodícím dědictvím. Walt je starý bručoun v pravém slova smyslu. Nemá rád vnoučata, místního faráře a už vůbec ne své vietnamské sousedy. Jedinou jeho radostí je Ford Gran Torino, nablýskaný auťák, který se mu jednoho dne pokusí ukrást vietnamský výrostek od vedle… Clint Eastwood si tuto roli napsal na míru – postava starce, který se vzduchovkou v ruce jen věčně lamentuje na verandě, nemá chybu. Vykalkulovaná charakterová obroda hlavního hrdiny, rasismus v té nejsurovější podobě, xenofobie, sarkasmus plus život na městské periferii. Gran Torino je skvělá eastwoodovka s hlubší než hlubokou myšlenkou.
Musíme zavést do filmu nové klišé! Samuel Goldwin
Věčný svit neposkvrněné mysli.
Eternal Sunshine of the Spotless Mind. USA, 2004. Režie: Michel Gondry. ČSFD: 87 %.
Film se skvělým hereckým obsazením: Jim Carrey a Kate Winslet v hlavní roli. Joel potká Clementine a nějakou dobu jim to spolu klape. Když však ztřeštěné Clementine přestane vztah vyhovovat, podrobí se na experimentální klinice vymazání paměti. Když zoufalý Joel zjistí, že se doktorům zákrok povedl, rozhodne se podstoupit ho také. Tentokrát se však lékařům experiment nepovede. A zápletka je na světě. Film s roztříštěnou kompozicí, inteligentním a originálním scénářem, s neobyčejnou sondou do mužského a ženského nitra. Osudově neosudový příběh jednoho páru aneb „neustálé mluvení není nutně komunikací“. Kdyby existoval nějaký soupis povinných filmových shlédnutí (mladší brácha čtenářského deníku), tenhle film by v něm rozhodně neměl chybět.
A co byste naší redakci doporučili vy?
Monika Petrlová
Kdybych měl jmenovat trojici nezajímavějších filmů za poslední dvě dekády, tak byl dal určitě Forresta Gumpa, Schindlerův seznam a Pulp Fiction, ale je pravda, že jde již o poněkud zaprášenější tituly.
Přestože s tím nebude řada lidí souhlasit, tak mě v poslední době hodně zaujal a ruku bych klidně dal za Antikrista Larse von Triera. Ale musím podotknou, že je to snímek je pro silnější povahy.
Vzhledem k tomu, že jsem před nedávnem viděl Hanekeho Bílou stuhu, tak bych určitě dal ji. Jinak bych určitě přidal i kultovní Amores perros nebo Klub rváčů. Z toho výše uvedeného seznamu bych určitě oželel Gran Torino, které bych stejně jako Million Dollar Baby s klidnou duší označil za brak.
Od Almodovara bych osobně doporučila zejména Volver. Ale to je asi tím, že mi tento snímek hodně připoměl povídky a knížky od G. G. Márqueze, který je mým oblíbeným spisovatelem.
Vykoupení z věznice Shawshank
Dobrý den,
přečetla jsem si tento článek i Vaše komentáře a také bych se s Vámi ráda podělila o mé nejoblíbenjší filmy. Doporučuji film Fontána od režiséra Darrena Aronofskyho, Velká ryba od Tima Burtona a samozřejmě Amélii z Motmartru od Jeana-Pierra Jeuneta.
Vesnický učitel
Předčítač