Odborníci objevili obrazy od Raffaela a Rubensova žáka

Dva velké objevy učinili v posledních týdnech britští historici umění. Už na sklonku minulého měsíce se jim podařilo najít obraz od Rubensova žáka Jacoba Jordaense. Nedávno navíc experti zjistili, že ve skotském muzeu v Aberdeenshire nevisí kopie jednoho Raffaelova plátna, ale že jde o originál.

Odborníci slavné britské rozhlasové a televizní stanice BBC si mohou blahopřát. Na sklonku letošního léta se jim totiž podařil málo vídaný kousek. První velký sukces si nejprve připsal historik umění Bendor Grosvenor. Ten po dlouhé roky uváděl pořad Fake or Fortune a nyní se nově objevuje v Britain’s Lost Masterpieces, v rámci nějž pátrá po zapomenutých či ztracených mistrovských dílech. Grosvenor se přednedávnem vydal do muzea ve velšském městě Swansea, kde ve společnosti vycpaných holubů, rozbitých motocyklů a vysloužilých telefonních centrál objevil opravdový skvost. Zhruba před 150 lety totiž instituce získala obraz považovaný za pouhou kopii významného díla Meleagros a Atalanta od zřejmě nejvěhlasnějšího žáka Petera Paula Rubense Jacoba Jordaense. Grosvenorovi ale přišlo dílo příliš kvalitní, než aby šlo o pouhou napodobeninu a proto ho raději poslal na expertízu. Ta ukázala, že nejde o kopii z 18. století, jak si vedení velšského muzea myslelo, ale o originál namalovaný někdy mezi léty 1619 až 1622.

Podobné plátno, na jaké se po desetiletí snášel prach v nevelkém velšském muzeu, totiž visí ve španělském Pradu. Jordaens na něm zachytil stejný mýtický výjev. Experti se proto dlouho dobu domnívali, že Meleagros a Atalanta ve Swansee jsou pouhou imitací. Podle Grosvenora jde ale o zkušební plátno, které vlámský barokní malíř vytvořil předtím, než se dal do práce na obraze, jež je nyní k vidění ve slavném madridském muzeu. „Je to velký objev. Nemám absolutně žádných pochyb, že se díváme na klíčový obraz Jordaense,“ uvedl ředitel Rubensova muzea v Antverpách Ben van Beneden, který považuje nález za velkolepý. Zatímco jako kopie měl obraz hodnotu jen několik set liber, po zjistění, že jde o originál Jacoba Jordaense, byla jeho cena nově vyčíslena na 3 miliony liber, tedy částku okolo 100 milionů korun…

Jen o necelý měsíc později se ve skotském muzeu v Aberdeenshire odehrál podobný příběh. Grosvenor sem v rámci své show dorazil prozkoumat několik obrazů. V jedné z hůře osvětlených místností ho však zaujalo plátno připsané na vrub Innocenza Francucciho da Imoly. „Bylo překryté starým lakem, díky čemuž mělo velmi zažloutlou barvu. Vypadalo ale jako od Raffaela,“ nechal se později britský historik slyšet. Plátno skutečně bylo v minulosti vystavováno jako originál slavného urbinského rodáka. Teprve později ale odborníci došli k závěru, že dílo pravděpodobně vytvořil některý z jeho následovníků, zřejmě právě da Imola. „Na Innocenza je ale příliš dobré,“ myslí si Grosvenor. Ten nechal dílo zrestaurovat a po jeho vyčistění se v závěru, že jde o jednu z méně známých Raffalových prací, ještě více utvrdil. V tomto případě s ním ale nejsou všichni odborníci za jedno. Plátno jednak vypadá jako výřez z většího obrazu. Navíc nenese typické znaky Raffaelových děl a ani na první pohledu nedosahuje jejich kvalit. Pokud by se ale britskému odborníkovi na staré mistry podařilo prokázat, že jde o plátno jedno z nejznámějších renesančních mistrů, mělo by hodnotu okolo 25 milionů liber, tedy asi 750 milionů korun. Skotské muzeum v Aberdeenshire ho přitom v roce 1899 koupilo za pouhých 20 liber.

Jan Perniš