Dva manželské páry, čtyři různé osudy, půl století propojené vzájemnou láskou a úctou a jeden krátký okamžik, který může člověku odkrýt pravdu a zpochybnit vše v co dosud věřil. Co byla skutečnost a co pouhá iluze? A najde každý svůj pevný bod v nekonečném vesmíru? Tuto otázku si od poloviny října kladou herci Divadla v Dlouhé, kteří zde ztvárňují inscenaci ruského dramatika Ivana Vyrypajeva s názvem Iluze.

Irkutský rodák Ivan Vyrypajev je v současné době považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů ruské dramatiky. Autor kultovní inscenace Kyslík, kterou převedl i na filmové plátno, své texty vždy zakládá na úzkém dialogu s divákem. Nejinak je tomu i u hry Iluze. Samotný text diváka doslova zahlcuje neustálým přívalem otázek a dramatických výpovědí. Vypráví o dvou manželských párech, které téměř padesát let udržují přátelské vztahy, vzájemně se navštěvují a podporují se. Teprve na smrtelné posteli jeden z hlavních hrdinů Denni potřebuje své ženě říci vše potřebné. Jeho upřímné a láskyplné vyznání vyvolá příval vzpomínek, drobné střípky mozaiky a výjevy z manželského života. Vyprávění čtyř osob poté diváku poodhalí a rozmotá spletené klubko citů, lásky, nevěry a psychické závislosti.

Vyrypajevovu mistrnou inscenaci se poměrně zdařile podařilo uměleckému souboru Divadla v Dlouhé nyní představit i českým divákům. Pod režijní taktovkou Alžběty Burianové může příchozí divák během jedné hodiny sledovat doslova smršť sebeironie, lítosti, vzteku i komičnosti. V roce 2014 slavila inscenace velký úspěch i ve Slovenském národním divadle. Zatímco na tamějších divadelních prknech ztvárnili hlavní role ostřílení herečtí harcovníci, v Dlouhé se Burianová více přiblížila k autorově představě a požadavku, aby bylo divadlo zbaveno určité autentičnosti a přehnané reality. A tak postavy stařičkých manželů ztvárňují v Dlouhé herci mladšího věku – Tomáš Turek, Martin Veliký, Marie Turková a Klára Sedláčková-Oltová.

Již při příchodu do divadelních prostor může diváka překvapit, že se inscenace neodehrává na jevišti, ale ve foyer, tak aby byli blíž k hercům, tak aby hra byla originální a vyprávění autentičtější. Zatímco Vyrypajev umisťuje děj do jakéhosi univerzálního vyprázdněného prostoru, Burianová v prostorách divadla sáhla po konkrétní kulise. Klasická čekárna s pořadovými čísly, židlemi a obrazovkou, na níž tu a tam probliknou jednotlivá čísla. Postupně se na židle posadí herečtí protagonisté, nervózně podupávají, přecházejí kolem dokola až do okamžiku, kdy Marie Turková vezme do rukou dámský magazín a začne předčítat článek o manželském páru. Postupně začínají číst text i ostatní představitelé a efektivně ho kombinovat s vlastním monologem. Na první pohled jednoduché téma a banální příběh ovšem klade na herce velmi vysoké nároky. Vyrypajova Iluze je založena na sáhodlouhých monolozích, kdy se herci nemají vciťovat do své role, nebo hovořit ústy hrdinů, ale pouze o nich vyprávět a de facto tlumočit jejich osudy. Všem protagonistům se v Dlouhé tento nelehký úkol daří plnit, byť nutno podotknout, že mužští protagonisté – Turek a Veliký jsou přeci jen o malý kousek lepší, než jejich ženské protějšky. Zachovávají si jako muži o trochu lépe kamennou tvář ve vážných situacích a efektivněji využívají komičnost.

Hra v sobě kombinuje prosté předčítání textu i vyprávění, při němž herci společně s diváky hledají pravdu, odhalují spletité lidské a milostné vztahy, hledají svůj pevný bod ve vesmíru a v neposlední řadě nutí diváka nad inscenací přemýšlet. A nejen nad samotným textem. Už jen minimalisticky pojatá scénografie v sobě skýtá určitou metaforu. Nejprve divák vidí jen obyčejnou čekárnu, tak jak je zvyklý – kdesi u lékaře, či na úřadu. Teprve až ke konci inscenace pochopí, že jde o jakousi čekárnu života. V okamžiku, kdy problikne požadované číslo umírá Denni, Sandra, Margaret i Albert, kteří dosud vyčkávali a za nervózního podupávání přemítali o svém životě.

Hodnocení:

Zvolit si a pokusit se zpracovat Vyrypajevův text bylo velmi odvážným krokem. Uměleckému souboru Divadla v Dlouhé se to ale povedlo. Originální pojetí režisérky Burianové i herecké výkony hlavních hrdinů příjemně potěší. Hra je díky svému pojetí diváku blíž a nutí jej přemýšlet.

76%

Markéta Bestová