Předchozí článek
Pedro Juan Gutiérrez
Publikováno 21 Čvc 2010
Král Havany
Na konci 90. let připomínala Kuba předměstí plné chudoby, nezaměstnanosti, špíny a smradu. Byl to ostrov lidí, kteří se doslova plazí po ulicích.
Rušné třídy byly tehdy zamořeny veksláky, prostitutkami, kšeftaři a zloději. Přesně tak Kubu vylíčil Pedro Juan Gutiérrez ve svém románu Král Havany.
Ústřední postavou románu je Rey, kterému osud příliš nepřál. Odmala slýchával pouze: „Máš-li hlad, hned na něj zapomeň, protože doma stejně není co k jídlu“. Jedinou radostí pro něj a pro jeho bratra zůstávalo tajné masturbování. Tomu se věnovali denně a stali se na něm takřka závislými. Nakonec i z této malé radosti je jednoho dne matka vyrušila. Poblázněná a v afektu se s nimi začala pošťuchovat, až celá situace skončila matčinou rozbitou lebkou, smrtí Reyova bratra a zástavou srdce jejich babičky. Rey zůstal sám a skončil v pasťáku. Ten do jisté míry ovlivnil jeho další kroky. Dřel na poli, bránil se homosexuálním útokům. Musel se naučit přežit. Jeho nástrojem přežití se stal jeho nadměrně vyvinutý penis, do kterého si v pasťáku nechal zanést dvě ocelové kuličky.
Po útěku z pasťáku se Rey rozhodne vrátit na místo, které dobře zná a které mu je zároveň blízké. Do domu, kde vyrůstal. Tam se ho ujme sousedka, které se mu odvděčuje sexuálními službami. Zde také získává svoji přezdívku „Král Havany“ a to díky svému nadměrně vyvinutému penisu. Od té chvíle je stále na útěku, přežívá ze dne na den, z hodiny na hodinu, bez plánu, bez budoucnosti se potlouká Havanskými ulicemi. Věčně špinavý, hladový, s pocitem opravdového „Krále Havany“. A přesto svoji Havanu miluje, i ten život, který zde žije, život „plnej sraček“.
Jedinou útěchu a prchavé štěstí nachází Rey až u stejně smradlavé a chudé Magdy, která prodává buráky a spí se staříky, aby nějak přežila. Láska mezi nimi je až animální. Gutiérrez ji líčí, stejně jako vše ostatní, syrově a naturalisticky.
Sex se pro Reye a Magdu stává jediným majetkem, záchytným bodem a únikovým východem z nesmyslně krutého světa. Pro čtenáře se mohou popisované sexuální obrazy jevit až pornograficky, avšak samotná kniha jako pornografický román nepůsobí.
Hodnocení:
Současný kubánský spisovatel Pedro Juan Gutiérrez svůj ostrov vylíčil jako předobraz pekla, který by však za nic na světě nevyměnil. Gutiérrez se s postavami ve svém románě sžívá natolik, že je těžké odlišit charakter jednotlivých postav od charakteru autora. Sám autor o sobě říká: „Píšu co nejpřirozeněji, tak, aby se mé psaní nepodobalo literatuře“. Gutiérrez je původním povoláním reportér a mezi jeho literární vzory patří Franz Kafka a argentinský spisovatel, surrealista Julio Cortázar.
Vydavatelství:
Garamond
Rok:
2009
Překlad:
Anamarie Wachtlová
63%
Pavla Šuráňová
Četla jsem sice již zajímavější knihy, ale ani tahle nebyla nikterak špatná. Ba naopak. Osobně bych dala hodnocení okolo 80 %.
Mě kniha naopak velmi zklamala. Myslím, že hodnocení okolo 60% je ještě příliš vysoké.
Lehce nadprůměrná kniha, která těží především ze zajímavého a pro Evropana takřka neuvěřitelného prostřední Kuby, v němž se celý román odehrává. Občas místy příliš drsná.