Morcheeba

Blood Like Lemonde

Slunce ještě posledních pár okamžiků prosvítá skrze nedaleký les, osvěžující vánek zpříjemňuje teplý červencový večer, na jazyku postupně doznívá chuť červeného vína a z nedalekého přehrávače zní aktuální album britské Morcheeby. Jak by tady bylo krásně, kdyby nebyli ti děsní komáři…

Jsem si téměř stoprocentně jistý, že pokud někde padne zmínka právě o výše jmenované skupině, valné většině posluchačů se vybaví hlavně desky, na nichž se v roli vokalistky představuje charismatická Skye Edwards. Ta se nyní, po dlouhých sedmi letech, vrací do sestavy této kapely, a přestože její sólová deska vůbec nedopadla špatně a dvojice desek vydaných po jejím odchodu neznamenala nějaký vyložený propadák, tak při poslechu aktuální nahrávky Blood Like Lemonade je zcela zřejmé, kudy vede správná cesta. Sestava, v níž kromě bratří Godfreyů figuruje právě Skye, je totiž tou, která zaznamenala velký úspěch s první dvojicí alb, díky nimž se Morcheeba stala jednou z největších hvězd trip hopové scény (vedle Portishead, Massive Attack nebo Trickyho). Následující album Fragments of Freedom, které představilo Morcheebu v trochu odlišném světle, sice nebylo tak trvanlivé jako první dvě desky, ale rozhodně zaujalo a další album Charango vcelku úspěšně pokračovalo ve šlépějích předchozí desky. Po těchto nahrávkách pak následovala anabáze bez Skye a nyní kapele vychází album Blood Like Lemonade, s jejímž vydáním se vynořila otázka, na jakou etapu svého hudebního vývoje toto britské těleso naváže?

Po několikerém poslechu mohu prohlásit, že Morcheeba se prostřednictvím tohoto alba vydala sice výrazně retrospektivním, ale rozhodně správným směrem. Z aktuálního alba totiž zcela zřetelně dýchá atmosféra prvních dvou alb a v tomto případě určitě bez výčitek svědomí přimhouřím oči nad opakováním již použitých skladatelských postupů, jelikož i já samotný si ideální polohu pro tyto Brity představuji právě tak, jako nám ji Morcheeba představuje na albu Blood Like Lemonade. Pomalé nebo střední tempa, výrazný vokál Skye, melancholická atmosféra a chytlavé, ale v žádném případě podbízivé melodie, tak se ve zkratce Morcheeba prezentovala právě na zmíněné dvojici alb Who Can You Trust a Big Calm, a také se tak prezentuje na aktuálním albu.

Pokud zařadím nové album Morcheeby do řady s posledními dlouhohrajícími deskami zmíněných trip hopových veličin, tak  Blood Like Lemonade zaujímá trochu zvláštní místo. Určitě nepřekvapuje tolik, jako geniální počin Portishead Third, ani není tak nejednoznačná jako album Heligoland od Massive Attack. Ani s poslední (a dosti retrospektivní) nahrávkou podivína Trickyho nejde srovnávat, jelikož jakkoli mám například temnou desku Angels with Dirty Faces rád, tak mu jeho částečný návrat k zažitým postupům prostřednictvím posledních alb ne zcela upřímně věřím. To Morcheebě album Blood Like Lemonade žeru i s navijákem i díky přesvědčení, že kapela toto album nahrála hlavně sobě pro radost…

Album Blood Like Lemonade rozhodně nepřekvapí posluchače, kteří s oblibou poslouchali první desky tohoto souboru, ale rozhodně má velkou šanci je oslovit. Morcheeba totiž vsadila na jistotu a nahrála album, které vychází z postupů, které kapela používala právě na těchto deskách a vytvořila tak desku, nad kterou se mohou rozplývat jak tvorbou kapely nedotčení posluchači, tak i remcalové, kteří nad kapelou po Big Calm zlomili hůl. Zatím tedy hodnotím vysoko a jsem zvědav, s čím přijde Morcheeba příště. Další album v duchu Blood Like Lemonade by však bylo spíše na škodu…PS.: Kytarová hra Davida Gilmoura je věčný zdroj inspirace, jak dokazuje mimojiné i závěr poslední skladby Beat of the Drum.

Rok vydání:
2010

Vydavatelství:
PIAS

Seznam písní:
Crimson
Even Though
Blood Like Lemonade
Mandala
I Am the Spring
Recipe for Disaster
Easier Said Than Done
Cut to the Bass
Self-Made Man
Beat of the Drum

80%

-jt-