Předchozí článek
Edgar Allan Poe
Publikováno 26 Srp 2010
Zlatý brouk
E. A. Poe patří mezi nejvýznamnější americké spisovatele všech dob. Do dějin literatury se zapíše nejen jako autor slavného Havrana, ale také jako zakladatel hororového žánru. V povídce Zlatý brouk se vydává hledat ztracený poklad.
Nedlouhé dílo z pera Edgara Allana Poea vzniklo již v roce 1843, tedy dva roky před vydáním Havrana, který svému autorovi přinesl kýžené umělecké uznání. Slávy si však Poe příliš dlouho neužíval. Záhy totiž opět propadnul svým dvěma celoživotním démonům – alkoholu a drogám.
K nim měl zřejmě sklony po svém otci Davidovi, který rodinu opustil dříve, než se malý Edgar narodil. Aby toho nebylo málo, jeho sestra Rosalie byla mentálně postižená. Poeova matka navíc zemřela v době, kdy byly chlapci pouhé dva roky. Edgar tak musel nějaký čas pobývat v útulku pro sirotky. Teprve potom se ho ujala rodina Allanů, po níž získal své druhé jméno. Alkohol však Poea pronásledoval již od mládí. A nakonec zapříčinil i jeho smrt. 3. října 1849 byl nalezen zcela opilý na jednom chodníku. Přestože byl urychleně odvezen do nemocnice, doktorům se již nepodařilo jeho život zachránit. Zemřel o čtyři dny později.
Právě vycházející povídka s názvem Zlatý brouk patří mezi Poeova díla s fantastickým motivem, jejichž psaní se slavný americký spisovatel věnoval takřka po celý život. Děj knihy začíná zcela nevinně, nálezem zlatého skarabea. Následuje zběsilé a místy až mystické hledání pokladu. Poe se v povídce navíc stylizuje do role vypravěče, který svému příteli Williamu Legrandovi pomáhá tajuplný poklad kapitána Kidda najít a vykopat.
To co se na počátku příběhu jeví jako série zdánlivě nevysvětlitelných a zároveň nepravděpodobných náhod, dostává ke konci vyprávění logický rámec. Poté, co je totiž bájný poklad nalezen, usedá William Legrand do křesla, aby nám celou neuvěřitelnou honbu za objevením pokladu krok po kroku objasnil. Poe nám tak dokazuje, že řada věcí, které se nám mohou na první pohled jevit jako nevysvětlitelné, mohou mít ve skutečnosti celkem prosté racionální vysvětlení. Mystickou povídku vydalo nakladatelství Argo jako čtvrtý svazek bilingvní edice Kanapka. Zkušení angličtináři si tak mohou příběh přečíst i v originále.
Hodnocení:
Přestože povídka s názvem Zlatý brouk nepatří mezi Poeova nejznámější díla, určitě její přečtení stojí zato. Už jen pro neopakovatelnou atmosféru, kterou americký spisovatel uměl ve svých dílech vykouzlit.
Vydavatelství:
Argo/Triton
Rok:
2010
Překlad:
Josef Schwarz
83%
Pavel BestA
Jedna z těch zajímavějších povídek. Poe mě vždy dostával právě v takových dílech, kde urputnou logikoou a racionalitou vysvětloval mysticky laděné situace
Tak tahle útlá novelka od E.A. Poea mě bohužel velmi zklamala. A to mám jinak Poea velmi rád. Musím se přiznat, že jsem měl dost práce ji vůbec dočíst. Přišlo mi celé strašlivě nepravděpodobné a celkem ujeté.
Jedinečná atmosféra, jedinečný Poe. Těžko v dějinách literatury hledat takovou osobnost s takovým talentem. Povídka Zlatý brouk to jen dokazuje.
Musím souhlasit s Drochem. Přesto, že mám Poea velmi ráda, tak tahle knížka mě spíše zklamala, než nadchla. Snad jen ta atmosféra, o níž píše Foxík, dílo trochu zachraňuje.
Geniální spisovatel. Je sice pravda, že tato povídka nepatří mezi jeho nejlepší, ale i tak je velmi dobrá.