Nejvíc jsem závislý na životě, tvrdí herec Robert Jašków

Herec Robert Jašków  známá tvář mnoha televizních seriálů a také kmenový herec Švandova divadla v Praze, se narodil a dětství strávil v Krkonoších, takže dodnes rád a dobře lyžuje. Jeho domovem je už ale mnoho let pražský Smíchov. Právě tady sídlí jeho domovská scéna, kde je už od jeho znovuotevření v roce 2002 stálým a váženým členem hereckého souboru, a on sám tu s rodinou i bydlí. Charismatický sympaťák se zářivě modrýma očima se do povědomí zapsal už mnoha výtečně zahranými rolemi: do té nejnovější, postavy Otce v chystané hře Pohřeb až zítra, komedii o jednom zvláštním setkání jedné zvláštní rodiny, kterou přímo pro smíchovskou scénu napsala Natálie Kocábová.

Ve Švandově divadle připravujete hru Natálie Kocábové. Vy v ní budete hrát roli Otce, která je volně inspirovaná postavou Michaela Kocába. Kontaktoval jste ho kvůli ní, studoval jeho gesta, či vystoupení?

Ne, to opravdu ne – už proto, že nemá jít o nápodobu reálné postavy, ale o roli ve hře, kterou Natáliina rodina na začátku jen volně inspirovala. Sešel jsem se jen jednou s autorkou, abychom si pokecali.

Podle režiséra Daniela Hrbka se komedie ponese v podobném duchu jako snímky Woodyho Allena. Souhlasíte s ním? Jak byste vy sám hru charakterizoval?

Souhlasím. Je to výborná konverzační, ale i situační komedie ze života. Asi v každé rodině se občas odehrají situace, které by mohly inspirovat komediální divadelní hru. A v některých rodinách se najdou i šikovní autoři, kteří ji pak i skutečně napíšou. Což je myslím i tento případ.

V jaké fázi zkoušení momentálně jste? Narazili jste na nějaké problémy, nebo jde vše po drátkách, jak má?

Myslím, že vše jde ladně. O zkoušení věci, která teprve vzniká, a všichni hledáme, jak vlastně nejlíp na to, se  těžko mluví a nemyslím si ani, že bych v téhle chvíli dokázal říct něco zásadního – je to zkrátka práce, kterou jsme si vybrali, a stavíme se k ní jako profesionálové. Mnohem zajímavější určitě bude, když budou pak o výsledku mluvit ti, co se na představení přijdou podívat.

Všechny mám rád. To nejde říci. Taky nemůžete říci, že jedno ze svých dětí máte raději, než ty ostatní – jako otec tří dětí volím schválně tohle přirovnání.

Na nedostatek práce si v současnosti rozhodně nemůžete stěžovat. Vedle divadla natáčíte filmy i seriály. Jak to zvládáte?

Někdy s jazykem na vestě, jindy ne. Ale v současné chvíli je veškerá má energie nasměrována na zkoušení Natálčiny hry.

Dá se u nás jen divadlem uživit?

Nedá. A nemyslím, že se na tom v nejbližší době něco změní. Bohužel.

Natálie Kocábová se nechala slyšet, že podle ní „rozvody udělaly ve společnosti větší binec než dvě světové války.“ Vidíte to podobně?

Ve své podstatě ano. Důsledky si zúčastnění nesou po celý život a nezřídka se stává, že se i „dědí“ z generace na generaci.

Připravovaná novinka vypráví o sešlosti lehce osobité rodiny. Jak moc je svérázná a jak moc „normální“?

Není ani normální, ani vyšinutá. Je jen – trochu jiná.

S jednou rolí se ve Švandově divadle již relativně brzy rozloučíte. V červnu bude mít derniéru hra Závislosti navzdory. Bude se vám po postavě filmového režiséra Jana stýskat?

Bude. Byl to milý alkoholik. Abstinující alkoholik. Ale na mě se nedívejte: pokud jde o závislosti, já závisím hlavně na objetí svých dětí a své ženy. A možná i na práci se dřevem, na divadle, na Peci pod Sněžkou, na hospodském plkání s kamarády o ničem… Ale nejvíc jsem závislý na životě.