Magnetik

Projektor

Existuje řada umělců jediného hitu, jediné melodie nebo jednoho ověřeného postupu. Kapely, které se stanou impotentní sotva se proderou do povědomí posluchače. Člověk si po letech maximálně vzpomene na název jejich hitu, ne však na jméno tvůrce.

Moimir Papalascu a Peter Van Krbetz mezi takové autory rozhodně nepatří. Ba naopak. Jejich umělecká jména si díky jejich hitům a projektům určitě velmi rychle zapamatujete.

Projekt MagnetiK je jedním z prostředků, jímž se oba tvůrci snaží uvolnit přetlak své nevyčerpatelné inspirace. Jen tak mimochodem pak jde o to vůbec nejlepší, co česká elektro scéna dokáže nabídnout. A není to jen zvukem předchozích alb, na nichž je cítit láska k legendárním Kraftwerk nebo počátkům elektro scény vůbec, ale hlavně definovatelností jejich tvorby a pečlivostí, se kterou přistupují k jednotlivým songům. Prakticky každá píseň je totiž silným originálem nabízejícím specifický zvuk a přístup. Jejich prozatím poslední počin s názvem Projektor (2010) přináší hned několik novinek, a to především v samotné sestavě kapely a pak také v barvitosti zvuku.

Nejde vlastně ani o posun k lepšímu či horšímu, ale o přirozený vývoj. Autoři od temného alba Laudanum (2008) pracovali na různých projektech ať už tanečních či jinam směřovaných. Když k tomu připojíte nečekané okouzlení multiinstrumentalistkou Mitsuko, ovládající pro tvorbu Magnetik netypické strunné nástroje jako například klavír a varhany, začnete jistě tušit, do jakých koutů hudebního vesmíru Projektorem rozšířili svůj zvuk.

Nostalgie a láska k technické revoluci na poli elektroniky. To bylo doposud hlavní téma tvorby obo autorů. Krása v objevování nových využití zvuků generátorů a všemožných analogových mašinek. Bezstarostnost neměla moc prostoru. Šlo o vývoj, o vize budoucnosti. O určitou naivitu vynálezců dob minulých a o kouzlo technické duše.  Projektor takový není. Rozhodně nedisponuje onou čirou, jednoznačnou výpovědí. Kombinuje oldschool zvuk, na který jsme zvyklí s modernějšími postupy, ale nejen to. Již první song nese nejen sytarem evokovaný závan orientu. Následuje překvapivá pohodička. Zavřete oči a nevidíte očekávanou továrnu s robotickým dělníkem u pásu. Ležíte uvolnění v ústí jeskyni, něco tu cvrliká, voda stéká po stěnách a z povzdálí jsou slyšet ptáci. Po duši pohladí akustická kytara. Jsou tohle vůbec ještě oni? Jsou. Komu jinému by se povedlo toto vše spojit nití elektronické složky kompozice, než jim.

Postupem alba se probereme snad celým spektrem nálad a ťukneme do všemožných žánrů a hudebních směrů. Zažijeme temnotu spíše charakteristickou pro Nine Inch Nails, jejíž zaškatulkování najednou nabourá saxofon. Vznikne jakýsi pocit mimozemské nálady vychutnávané v zakouřeném klubu po čtvrté hodině ranní a dokonce to vůbec nepůsobí scestně.  Objevíme se ve filmu, v utopicky působící dílně vizionářského vynálezce, šílené hlavě uskupení jako ze šuplíku  Aphex Twin . K písním vyšitým pro rádia i těžce charakterizovatelným. Poraďte jak popsat souznění generátorů, varhan a akustické kytary? Slušný člověk na takové partnerství ani nepomyslí. Ale jak krásně zní!

Magnetic s nově příchozí Mitsuko probrali poličky žánrů všemožných. Vybrali zajímavé koření a přihodili do svého mechanického, plně automatizovaného elektro-industriálního kotlíku. Výsledek se velice povedl a je mi jasné, že paní Múza v něm tancuje blahem.

Moimir Papalascu a Peter Van Krbetz jsou ve světě hudby pojmem. Společně s talentovanou Mitsuko v albu Projektor nechali promísit tvůrčí schopnosti všech tří a vytvořili velice barvité dílo ať již po stránce instrumentální či náladové. Jen více takových alb!

Rok vydání:
2010

Vydavatelství:
X Production

Seznam písní:
Chrysanth
The Sun Is Near Me
Burly Elk Song
They Are Coming From Eggs
Onyx (O.N.Y.X.)
Projektor Part I – Déjà Vu
Projektor Part II – The Return Of Déjà Vu
Do It Into My Hot Cup
Silver Speaker
Black & White TV – Music From The Respirium
Film Noir
Where Birds Are Silent
Elegy For The Unnecessarily Dead Poets
There´s No Way Back

85%

Jaromír Mára