Předchozí článek
Dekadence Now! jde za hranici vkusnosti
Publikováno 24 Lis 2010
Poslední zářijový den byla v prostorách Galerie Rudolfinum zahájena jedna z nejočekávanějších a zároveň nejkontroverznějších výstav letošního roku. Nese příznačný název Dekadence Now!
Jak již bylo před samotným zahájením výstavy avizováno, v galerijních prostorách se představí nejvýznamnější autoři současnosti. Nechybí mezi nimi Damien Hirst, Cindy Sherman, Joel Peter Witkin, Keith Haring, Robert Mapplethorpe či Gottfried Helnwein. Kurátorem výstavy je Otto M. Urban, který se tématem dekadence zabývá již po dlouhá léta, a který v roce 2006 stál u zrodu podobně laděné expozice s názvem V barvách chorobných. Jejím ústředním tématem byla také dekadence, tehdy však z přelomu 19. a 20. století.
Jak již sám podtitul výstavy napovídá, v galerii jsou k vidění díla balancující na hranici mezi mezi uměním a kýčem či uměním a pornografií. Většina děl však onu nezřetelnou hranici překračuje a to velmi dalece. Ani název Dekadence Now! se nezdá být příliš přiléhavý. Dekadentních obrazů, fotografií či objektů je totiž na výstavě ve skutečnosti poskrovnu. Většina z děl si totiž zaslouží jiné přídomky jako perverzní, kýčovité, nudné či úchylné. Zdaleka však ne dekadentní. Jednu z mála výjimek tvoří černobílé fotografie Joel Peter Witkina, který do barokně laděných zátiší s oblibou zakomponovává useknuté lidské údy.
Pokud si výstavu projdete pozorně, jistě si povšimne, že většina autorů pochází buď ze Spojených států, Velké Británie či Německa. Není to samozřejmě žádná náhoda. Právě tyto tři země totiž ovládají současnou výtvarnou scénu. Je to však spíše silou peněz, než kvalitou samotných děl. Na vyprázdněnost angloamerického světa koneckonců upozorňoval již Jan Werich. „Je to jen sex a násilí,“ charakterizoval ho trefně již před desítkami let. A měl pravdu.
Právě probíhající výstava je rozdělena do pěti samostatných avšak na sebe navazujících částí. Těmito zmíněnými sekcemi jsou bolest, sex, pop, šílenství a smrt. Z českých umělců jsou v Rudolfinu zastoupeni tři, a to Ivan Pinkava, Josef Bolf a Václav Jirásek. Právě jejich práce patří k tomu nejlepšímu, co výstava nabízí. Oproti ostatním totiž jdou ve svých dílech skutečně do hloubky a namísto explicitního zobrazování pracují spíše s náznakem. Ani jejich díla však nelze jednoznačně definovat jako dekadentní.
Hodnocení:
Přestože se ve většině novinách dočtete, že právě probíhající výstava s názvem Dekadence Now! patří mezi letošní výstavní skvosty, není to pravda. Expozice totiž kromě děl Ivana Pinkavy, Josefa Bolfa a Václava Jiráska nenabízí prakticky nic zajímavého. Všechny ostatní práce jsou až na drobné výjimky kýčovité či pornografické. Právě proto lze výstavu každému vřele doporučit! Udavme se americkým kýčem a germánským pornem!
Výstava potrvá od 30. 9. 2010 do 2. 1. 2011
Kde:
Galerie Rudolfinum
Alšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1
Otevřeno:
úterý – středa, pátek – neděle: od 10 do 18 hodin
čtvrtek: od 10 do 20 hodin
Vstupné:
Dospělí: 120,- Kč
Studenti, senioři: 70,- Kč
26%
Pavel BestA
Naprosto jedinečná a úžasná výstava. Nechápu, jak jí můžete dát tak nízké hodnocení. Jde o jednu z nejpovedenějších expozic v Čechách za poslední několik let. Světově proslulí autoři a jejich jedinečná a neopakovatelná díla. Co byste ještě chtěli?
Naprosto souhlasím s článkem. A ke komentáři pana Semiona můžu říct jediné: aby aspoň polovina exponátů vzbudila v náštěvníkovi jakýkoli pocit.
Konečně někdo, kdo má odvahu říci, co si myslí! Jsem rád, že alespoň někdo otevřeně napíše svůj názor. Tahle země je plná patolízalů, kteří jen papouškují to, co jim druzí nakukají. To, co je na výstavě v Rudolfinu k vidění, jednou nebude vůbec nikoho zajímat. Těžko (až na jisté výjimky) to vůbec nazývat uměním, protože to umění není. Je to stále to samé, co můžeme dnes a denně vidět v televizi. Sex, násilí a úchylnost. Takhle ale svět ani trochu nevypadá, alespoň tedy ten náš ne. Možná, že tak vypadá Amerika, to nevím. Čím si jsem ale naprosto jistý a za co bych dal svoji duši je to, že jde o brakové a nicneříkající „umění“.
Souhlasím s Vachym. Naprsto strašidelné, úchylné a perverzní. Žádné umění v tom ani omylem není. Tedy snad s vájimkou českých utorů, kteří do Rudolfina přinášejí alespoň nějakou tu kvalitu. Zejména fotografie pana Pinkavy se mi velmi líbily.
Konečně má taky někdo názor! Přeji hodně štěstí do další odvážné práce.
To je sice pěkné, že má někdo názor, ale úplně špatný a těžko pochopitelný. Výstava respektive její jednotlivé exponáty lze vykládat tisícerým způsobem. Není proto pravda, že by byla povrchní. Jen je třeba se nad těmi uměleckými díly chvilku zamyslet.
Je naprosto povrchní. Povrchnější už ani být nemůže. Jen neříkající perverze… Ubohé 10%
Příšernosti se meze nekladou. Zajímalo by mě, co na tomhle „umění“ někdo vidí?
Co na tom někdo vidí? Přeci dekadenci, snahu zachytit prapodivný svět, v němž někteří lidé dneska žijí. Právě proto se Vám to může zdát úchylné, protožee řada lidí tak skutečně žije…
Jedním slovem HNUS!!!
Mě se výstava velmi líbila, ale chápu, že ne všichni musí mít z expozice stejný pocit…
Od výstavy jsem čekala, že mě při některých znázornění zamrazí, některé že se mi zhnusí a některé prostě nepochopím. To vše tato výstava splnila. Myslím si, že to bylo vydařené. Umění je pojem, který nemá specifický výklad, každý ho může chápat jinak. Toto měla být dekadence a tu jsem v tom také viděla.