Serj Tankian

Imperfect harmonies

Serj Tankian letos dokončil druhé řadové album své po-SOAD éry. Jak lze vyčíst již z názvu Imperfect Harmonies, nedokonalost je mu vlastní. Ta záměrná, přiznaná, ale i ta nechtěná.

V táboře System of a Down (dále jen SOAD) pokračuje zimní spánek.  Každý si drží své vlastní projekty. Serj je zdaleka nejúspěšnější a nejplodnější. Je znát že to byl on, kdo měl největší vliv na podobu písní SoaD. Mít vedle sebe šílence, jako Daron Malakian, ale dávalo jejich songům groteskní energii, kterou Serj ve své sólové tvorbě suplovat nedokáže.

Z informací před vydáním alba vyplívalo, že lze očekávat ojedinělou žánrovou fúzi. Symfonický orchestr si osahal na Elect the Dead Symhony. Spolu s jazzem a elektronickou složkou, kterou dnes do své hudby zapojuje drtivá většina interpretů, mělo jít o netradičně svěží poslech. Je proto zvláštní, že jeho zvuk se moc neliší od Elect the Dead (2007) a ještě méně od Elect the Dead Symphony (2010).

Není to jednoznačně špatně. Jde o druhé album, tak se snáze odpouští. Sliby ale nekorespondují s realitou. Abych nebyl přehnaně kategorický, posun cítit je. Písně jsou více konzistentní a uhlazené. Serj se naučil zase o trochu víc pracovat s postupy, které využívá a osvojuje si je za běhu. Témata jím zvolená nejsou překvapením. Je aktivistou tělem i duší. Politika, chyby společnosti a systému, války ale i mezilidské vztahy. To, v čem se angažuje a na co pravidelně upozorňuje. Upřímně si nejsem jistý, kolik alb ještě bude lidi bavit poslouchat, co všechno ho z globálního hlediska na lidstvu trápí. V tomto ohledu je silně monotematický. Hlas, téměř vždy ve stejné poloze, v předpokládanou chvíli gradující a s notoricky známou dynamikou, stereotyp ještě umocňuje. Samozřejmě že ho dělá osobitým a zapamatovatelným. Začíná to být ale trochu nuda.

To se ale rozhodně nedá říct o instrumentální složce. Ty, co hudbu poslouchají v mp3 formátu s bitratem okolo 192 kbps, upřímně lituji. Nemají ze zážitku ani polovinu. Na poměry mp3 hraje moc zaměnitelných nástrojů najednou a stejně intenzivně.  To chce cd! Orchestr se drží podbízivě jednoduchých melodií a je spolu se sborem  v pozadí, aby ve správnou chvíli podpořili gradaci písní. Elektronické samply nedominují, jsou zakomponovány s citem a hrají jen decentní roli. Do větších složitostí se pouští  jen klavír a bicí, které jsou nejen v Borders Are.. opravdu úžasné. Příjemně vybočuje například píseň Beatus, kdy si dá orchestr pauzu, otěže převezme na chvíli jednoduchý beat a se zpěvem pomůže Shana Halligan, s níž Serj už několikrát spolupracoval. Zmínit musím minimálně ještě Yes, It´s Genocide. Zpívaná je arménsky, zpočátku komorní a podáním silná.

Jedenáct písní virtuoze samouka kombinuje žánry, ve kterých nijak zásadně nevyniká, avšak dokázal je velice přesvědčivě zkombinovat. Délka jednotlivých písní se pohybuje kolem čtyř minut, tak se není třeba bát ani o hrací dobu. Už teď se těším na živé vystoupení, protože se dá předpokládat vyjímečný zážitek.

Album Imperfect Harmonies je barvité, dynamické a emocionálně silné. Na druhou stranu zvuk nepřináší žádné překvapení ani příliš proklamované originality a vokální složka dokáže svou monotónností nudit. Závan stereotypu ale berte spíše jako otazník do budoucnosti než aktuální problém. Hitů na albu najdete pro uspokojení dostatek.

Rok vydání:
2010

Vydavatelství:
Supraphon

Seznam skladeb:

Disowned Inc.
Borders Are…
Deserving?
Beatus
Reconstructive Demonstrations
Electron
Gate 21
Yes, It’s Genocide
Peace Be Revenged
Left of Center
Wings of Summer

77%

Jaromír Mára