Erik Truffaz

In Between

Erik Truffaz letos vydal nové album In Between a o jeho kvalitách snad není třeba pochybovat. Ostatně pravděpodobnost toho, že tento francouzský trumpetista nahraje špatnou desku, je zhruba stejně tak velká, jako že se Kim Čong-il stane laureátem Nobelovy ceny za mír.

Společně se seveřany Nils Petterem Molvaerem, Arve Henriksenem a Palle Mikkelborgem je Erik Truffaz jedním z nejdůležitějších a nejlepších jazzových trumpetistů v Evropě a stejně jako na zmiňované trojici i na něm leží věčný stín génia jménem Miles Davis. Čekání na novou desku nebylo tentokrát příliš dlouhé a Truffaz, který letos slaví kulaté padesáté narozeniny, vydává In Between tři roky po zasněném Arkhangelsk a dva roky po kompletu Rendez-Vous. Pokud předchozí nahrávky něco spojovalo, pomineme-li samozřejmě samotnou postavu hlavního protagonisty, pak to byla touha a odvaha experimentovat. V tomto ohledu prozatím nejdál došlo výborné album The Walk of the Giant Turtle, ale i následující alba lze jen velmi stěží označit jako konzervativní. Aktuální album In Between tentokrát vzniklo s přispěním doprovodné skupiny Quartet, kterou tvoří basista Marcello Giuliani, bubeník Marc Erbena a pianista Benoît Corboz, který v sestavě Quartetu nahradil Patricka Mullera. To že má čich na spolupracovníky pak Erik dokumentuje také spoluprací s mladou zpěvačkou Sophií Hunger, která na albu hostuje v písních Let Me Go! a Dirge (jejímž autorem je Bob Dylan), přičemž obě dvě disponují i díky přispění této talentované Švýcarky výrazným hitovým potenciálem.

Dramaturgie nového alba, jenž je celé k poslechu na internetových stránkách autora, se po prvních přehráních může zdát lehce zvláštní, jelikož střídání klidných a rozjímavých skladeb s těmi experimentálnějšími může působit až trochu schizofrenně, ale tento dojem se naštěstí s každým dalším poslechem stírá. Na druhou stranu zařazení svižné Dirge hned za nádherný depresivní pohřební pochod Fujin je téměř trestuhodné a na ospravedlnění tohoto kroku nestačí ani několik desítek poslechů. Kromě této malé vady na kráse však lze pestrou nahrávku jménem In Between již pouze chválit a právě zmíněná pestrost by pak mohla být jedním z klíčových charakteristik tohoto alba (stějně jako některých předchozích). Na ploše 52 minut limitované edice alba se kromě jazzu a progresivního jazzu posluchač dočká i výletů do trip-hopových dálav, funkových plání, rockových hvozdů nebo popových končin. Kapitola sama o sobě je pak výtečná práce rytmiky, která osciluje od víceméně klasického jazzu až po rytmy typické pro elektronické hudební odnože, tedy odnože, které jsou již delší dobu jednou z nedílných součástí hudby tohoto Francouze švýcarského původu.

Kolekce In Between je také jedním z těch šťastných alb, na kterých se podařilo sladit hudbu jak po formální, tak i obsahové stránce, což u mnohých desek napříč hudebním spektrem není vždy pravidlem. Na jedné straně tak posluchač může obdivovat výborné hráčské výkony prvoligových instrumentalistů a pitvat In Between partituru po partituře, ale na druhou stranu je třeba dodat, že zmiňovaní hudebníci využívají svých schopností vždy výhradně ve prospěch samotné kompozice.

Když budu hodně přísný, tak musím říct, že loňské uhrančivé album Hamada norského trumpetisty Nils Pettera Molvaera mě zaujalo více než In Between a také Erik Truffaz má na svém kontě o něco silnější desky než tu aktuální. Když však odhlédnu od těchto subjektivních soudů, tak lze konstatovat, že aktuální deska je porcí propracované a netuctové hudby, která potvrzuje konstantě vysokou kvalitu tvorby tohoto Francouze a zároveň se jedná o jednu z nejlepších žánrových desek tohoto roku.

Rok vydání:
2010

Vydavatelství:
EMI

Seznam písní:
The Secret Of The Dead Sea
Let Me Go! (Feat. Sophie Hunter)
Mechanic Cosmetic
Fujin
Dirge (Feat. Sophie Hunter)
In Between
Lost In Bogota
Balbec
BC One
Les Gens Du Voyage

85%

-jt-